Fangornská vzpomínka
„Hmmm…"
Na hluboký, prahluboký povzdech plný vzpomínek navázal ent neméně hlubokým, zvláštně melodickým hlasem.
„Hvozd… Všude… Náš hvozd, protkaný zurčícími říčkami a posetý průzračnými jezírky…“
Stromovousovy doširoka otevřené oči se od půlčíků na nekonečně dlouhých pár vteřin vzdálily, snad utopeny kdesi v oněch průzračných jezírkách časů dávno minulých.
„Byl jsem sotva vyrašený stromek… Komíhal jsem se spolu se stébly trávy i v tom nejjemnějším vánku...“
"Poletující drozd...," dodal ent a zamrkal, jak se jeho oči opět zaostřily na svět kolem.
Pipin by přísahal, že se lesknou.
„To už padla rosa?“ Zeptal se a s dobráckým úsměvem čelil Stromovousově zkoumavému pohledu.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
to je hezký
to je hezký
:))
Díky! Sám jsem ještě mlaďas, tak jsem se snažil vžít do kůže někoho krapet staršího :)
<3
<3
Jo enti by asi dovedli
Jo enti by asi dovedli dlooooooooooooooooooooooouze vzpomínat :)
Krásdně napsané!
Krásdně napsané!
To je milé.
To je milé.
Díky, od Elronda potěšilo
Díky, od Elronda potěšilo dvakrát tolik! :)
Nedivil bych se
najít tuhle vizi v deleted scenes pána prstenů : D
Krásně poetické, hezky to
Krásně poetické, hezky to vystihuje to pokojné trvání a hluboké vzpomníky.
Děkuji! :)
Děkuji! :)