Uklízejte po sobě, lidi

„Máš nějaké místo, kde by ses fakt nechtěl probudit?“ zeptá se mě kámoš.
„Na záchytce, odvykačce, uprostřed moře nebo na hřbitově. A nechlastej na to, bude ti potom blbě,“ napomenu ho.
„Mám to pod kontrolou,“ zívne a lokne si vodky, „a chce se mi spát,“ položí si hlavu na stůl.
„Měli bychom to tu uklidit,“ řeknu, ale nakonec usneme oba. Všechen alkohol a trávu necháme na stole.
Když jsem říkal, že bych se nechtěl probudit na záchytce, teď si zase myslím, že by to bylo nebe.
Protože když se probudím a zvednu hlavu ze stolu, stojí vedle mě moje mamka.