Domov si neseš v sobě
Byla potemnělý ostrůvek v oceánu světel, odchylka v přehledném vzoru na tkanině města, cizí těm, kteří bydleli za její hranicí, a zvláštně blízká něčemu v jejich zděděných vzpomínkách.
Když jste se na Prašinu v noci dívali, nutilo vás to myslet na polozapomenuté příběhy starých knih. Jako by na vás z hlubin Prašiny volaly tiché, neslyšné hlasy otázek, které vzbuzovala; hlasy lákající i odrazující zároveň, uklidňující i znepokojivé tím, že na jejich otázky nebyla odpověď.
Malinkému Jirkovi rozsvěcela večer noční lampičku, aby se mu lépe spalo; sama si někdy (podivně provinile) užívala tmu. Opustila Prašinu – ale Prašina nikdy úplně neopustila ji.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Výborný. A výstižný
Výborný. A výstižný
Temná atmosféra... to se mi
Temná atmosféra... to se mi líbí :-D
Takové tajuplné a krásně
Takové tajuplné a krásně napsané.
<3 na tenhle fandom se sice
<3 na tenhle fandom se sice teprve chystám, ale už teď mám pro něj slabost
moc pěkné
Moc krásné. Prašinu mám ráda.
Moc krásné. Prašinu mám ráda.
Velice působivé. Ten příběh
Velice působivé. Ten příběh je na mě asi až moc bizarní, ale tohle se mi strašně líbí.
Prašinu mám moc ráda, a tohle
Prašinu mám moc ráda, a tohle je skvělý..
Moc hezké drabble.
Pěkně vystižená tajuplnost Prašiny.