Prašina

Obrázek uživatele Carmen

Domov si neseš v sobě

Fandom: 
Drabble: 

Byla potemnělý ostrůvek v oceánu světel, odchylka v přehledném vzoru na tkanině města, cizí těm, kteří bydleli za její hranicí, a zvláštně blízká něčemu v jejich zděděných vzpomínkách.

Když jste se na Prašinu v noci dívali, nutilo vás to myslet na polozapomenuté příběhy starých knih. Jako by na vás z hlubin Prašiny volaly tiché, neslyšné hlasy otázek, které vzbuzovala; hlasy lákající i odrazující zároveň, uklidňující i znepokojivé tím, že na jejich otázky nebyla odpověď.

Malinkému Jirkovi rozsvěcela večer noční lampičku, aby se mu lépe spalo; sama si někdy (podivně provinile) užívala tmu. Opustila Prašinu – ale Prašina nikdy úplně neopustila ji.

Obrázek uživatele Mairam

Zastavil se čas

Fandom: 
Drabble: 

Jirkova máma o dětství moc často nemluvila, jako by celou jednu část svého života nechala na Prašině a zavřela někam do skříně. Chvíle, když Jirkovi něco vyprávěla, byly vzácné, alespoň dokud byl Jirka malý. Ale stejně mu v paměti utkvěly svíčky a gramofon na kličku. Často si říkal, jak to muselo být krásné.
Když vyrostl a začal spolu s mámou navštěvovat dědu, pochopil, že existuje důvod, proč máma o vzpomínky na dětství moc nestojí. Byly totiž stále přesně tam, kde je nechala. To, co ona, prožívaly prašinské děti už nejméně sto let, a nic se na tom nemělo měnit. Nikdy.

Závěrečná poznámka: 

Dost mě překvapilo, že tady ten fandom už existuje. Mile překvapilo. :-)

Obrázek uživatele strigga

Na konci

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Asi celkem dost zásadní spoiler pro ty, kdo nečetli třetí díl a třeba by chtěli. Pardon :)

Drabble: 

Dívá se. Fascinovaně sleduje, jak se drobná blikající světélka plazí vzhůru do kopce jako had, jak si razí cestu hutnou prašinskou temnotou, jak si nezvratně zabírají území po staletí vyhrazené šeru a záhadám. Vítr shazuje kšiltovky, vzduch voní nadcházejícím deštěm a on cítí zvláštní směsici vzrušení a smutku. Myslí na tajné cesty, spleti chodeb a pavlačí, útočiště střech a skrytá zákoutí. Myslí na všechny, kdo budou muset z Prašiny odejít. Myslí na dědu.

A někde dole pod tím vším, navěky mrtvý a odpojený, leží největší vynález Hanuše Nápravníka. Jako obrovské zvíře, které konečně přestalo dýchat.

Jirkovi se lítostí sevře hrdlo.

Obrázek uživatele strigga

Mezi dvěma světy

Fandom: 
Drabble: 

Žijeme ve zvláštním mezisvětí, někdy na Vinohradech, někdy tak úplně ne. Naši se teda tváří, že jsme občané Prahy 2, ale fakt je, že celou zimu topíme v kamnech a největší mrazy trávíme u babičky. Že ledničku jsme odpojili, protože aspoň pětkrát do měsíce zkratovala celej byt. A že když lampa dole na ulici zhasne, nepřijdou ji opravit.
Když se někdy vydám ulicí na druhou stranu než normálně, jako by mě to vtahovalo do temnoty. Volání Prašiny.
Otevřu okno. Zvon na věži kostela, kterej nikdo z nás nikdy neviděl, odbíjí desátou.
Lampa venku vrhá kruh měkkýho světla.
Dneska máme štěstí.

Závěrečná poznámka: 

Znáte Prašinu? Jestli ne, docela doporučuju :) aspoň mně se líbila. Je to taková současná temnější skorofoglarovka s aspoň trochu vyrovnanějším podílem ženského pohlaví. :D Původně jsem měla vymyšlenej celej příběh z tohohle světa a myslela jsem, že budu psát sérii - ale díkybohu jsem to pak přehodnotila, protože větší depku byste hledali asi těžko. Ale stejně myslím, že letos mě bude Prašina občas zachraňovat - jako třeba dneska :)

-A A +A