Daniel možná začíná cosi tušit
Navazuje na Dopis sestře
Mám takový dojem, že spolu nehráli jenom třikrát ;-)
tentokrát drabble z pohledu obou hlavních protagonistů, i když Lydie není v názvu (protože by byl zase strašně, strašně dlouhý)
Kdesi na Moravě, jaro 1889
Večerní hraní ve škole mělo pro Lydii lákavou příchuť čehosi zakázaného, nevhodného a svým způsobem úžasně dobrodružného. On tvrdil, že je nikdo neuvidí, ani neuslyší. Vlastně sama nevěděla proč, ale věřila mu. Zároveň si umínila, že přijde na to, proč jí občas lže.
Večerní hraní ve škole se pro Daniela stalo jistou… Nerad to přiznával, ale závislostí. Za dosud nejniternější zážitek považoval muzicírování ve čtyřech – začátkem osmnáctého století hrál ještě na cembalo. Vášeň, jíž vkládala do hry ona, nicméně všechno převyšovala. Ona sama byla výjimečná! Cítil to. Určitým způsobem jej to děsilo jako neznámá šelma číhající ve tmě za rohem.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Povedené. Jsem zvědavá, jak
Povedené. Jsem zvědavá, jak to bude probíhat dál.
mám hrubou představu, ale
mám hrubou představu, ale zatím sama nevím detaily ;-)
to jsem zvědavá, jestli z
to jsem zvědavá, jestli z toho nakonec něco bude. Vlastně jsem se už chtěla zeptat, protože bych to asi měla vědět, ale já si nic nepamatuju: Lýdie taky umí číst myšlenky?
Lydie to umí, stejně jako
Lydie to umí, stejně jako všechny holky v rodině, ale zachází s tím velmi opatrně.
Píšeš to skvěle, mezi nimi to
Píšeš to skvěle, mezi nimi to prostě jiskří.
děkuji moc
děkuji moc
Tak mě ty časy (1889 x
Tak mě ty časy (1889 x začátek století) trochu vykolejily, ale pak mi došlo, že Ty vlastně v úžasně realistickém hávu vyprávíš dost fantaskní příběhy!
ano, je to taková nenápadná
ano, je to taková nenápadná fantastika :-D
Líbí se mi jak dáváš odpovědi
Líbí se mi jak dáváš odpovědi na některé otázky, které by si čtenář mohl klást, a zároveň necháváš dost prostoru na další otázky. :)