... a mezi stromy dům

„Měli jste pravdu,“ sykla jsem. „Ale co tohle?“
Dům se opravdu podobal mému nakreslenému. I stromy. I hranatý tvar blikajicí sanity.
„Jak to, že jsi viděla i záchranku?“ zeptal se Gonny.
Z hloučku lidí, stojícího vedle na nás pohlédla menší paní.
„Stává tu teď pomalu každej večír. Dějou se tam divný věci.“
„Pravda,“ přitakala druhá. „Předevčírem odvezli starýho Macháčka. Předtím bábu Vařekovou. Včera slítla ze schodů mladá Navrátilová. Ale koho povezou dneska, zatím nevíme.“ Natáhla zvědavě krk, když vedle vchodu zaparkoval pohřební vůz. Sanita odjela prázdná.
„Štvrtej za tejden,“ zahučel kdosi. „Ten barák je snad prokletej!“
Pohlédli jsme na sebe.