Poslední vydechnutí
Zdá se mi, že až moc týrám postavy a je jedno z jakého jsou fandomu. Omlouvám se, ale tohle byl nápad za pět minut dvanáct, Tony Stark/Stephen Strange.
smrt
„Jeho zranění jsou neslučitelné se životem, pane Starku. Ty kousky skla v jeho rukou… ve Stephenových rukou…“ Christine Palmerová se odmlčela, než našla sílu pokračovat. „Vysypalo se celé přední sklo… některé střepy zasáhly ruce… jiné pronikly do lebky, do mozku. Nemáme šanci je vyoperovat, když je náš nejlepší neurochirurg na sále,“ doktorce se zlomil hlas.
„Můžu… za ním?“ zněl tiše.
„Ano, jděte… jděte se… rozloučit.“
Tony vešel na sál, vzal ležícího muže za ruku. Chtěl promluvit, ale krk se mu sevřel.
Chtěl bych toho tolik říct, Stephene. Měl jsem jet s tebou…
Strangeův hrudník se zvedl a poklesl. Vydechl naposled.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Tak to je dobrý brutus, celou
Tak to je dobrý brutus, celou dobu čekám, že to dopadne nějakým záhadným způsobem dobře!
Díky
Díky :-) Popravdě jsem vzala scénu ze své povídky na ně dva (kde to dopadne dobře) a přepracovala ji do tohohle horšího vyznění :-)