Pozdě plakat nad rozlitým mlékem…

Nejraději by si dal ránu pěstí! Měl být opatrnější, ale nepřipustil si, že mu uvěří!
„Počkejte,“ snažil se Lydii marně zadržet. „Nemůžete jít sama.“
Zastavila se, otočila, dokonce si dala ruce v bok. „Tak to teda můžu! Nesnažte se mi bránit. Umím se o sebe postarat.“
Snažil se udělat uklidňující gesto, ale zřejmě si to špatně vyložila, protože se na něj zamračila ještě víc.
„Nepochybuji, že se o sebe dokážete postarat sama. Ale před chvílí odbila půlnoc, dovolte mi, abych vás doprovodil domů.“ Zhluboka se nadechl, než dodal: „Se mnou vás nikdo neuvidí.“
Zvědavost převážila. „Jak to děláte?“
„Iluze,“ přiznal.