Co se v mládí naučíš...
Při návratu z noční Doyle zjistil, že si doma zabouchl klíče. Ještě, že ho Boddie vezl domů.
"Tak už ty zatracený dveře otevři." Vztekal se Doyle.
"No moment, na mistra nemůžeš spěchat." Uculil se Boddie.
"Kde ses to vůbec naučil? Počkej, já to radši nechci vědět."
"Když pominu některé svoje kontakty, tak jsem se po škole musel něčím živit. Ne nadarmo mi v partě říkali Zámečník." Další Boddieho uculení.
"Že sem se ptal." kroutil Ray nevěřícně hlavou.
"Tak, a je to. Račte vstoupit, vaše milosti."
"Ty!"
"Co já? Měl bys mi poděkovat. Ale stejně sme to mohli nechat na večer, převlíct ses moh u mě."
"Tak ti teda děkuju a teď už běž."
"A snídaně nebude?"
"Bodie!"
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Seriál mého dětství. Skvěle
Seriál mého dětství. Skvěle vystižené charaktery. :) Dobrá práce. (Jen máš překlep ve slově "vůbc", maličkost, ale člověka to zarazí.)
Díky za opravu. Sice jsem to
Díky za opravu. Sice jsem to kontrolovala, ale... A jsem ráda, že se líbí. Na Profících jsem taky vyrostla. :o)