Tisícům pokolení

Všemocný by nemusel mít hranice.
Respektovat rozhodnutí těch, které uhnětl z prachu země byla Jeho volba.
Hranice, nastavené svobodnou vůlí, neláme silou.
Nenechá je ovšem ani stát jen tak.
Obchází naše hradby, tiše, trpělivě.
S jemným zaklepáním na bránu.
Vejde, když otevřeme, a promění všechno v tu nejlepší verzi.

Nejvyšší stvořený musí - spíš nechtě, než chtě - respektovat hranice, nastavené před začátkem času.
To mu nebrání hledat skulinky, jak proniknout dovnitř.
Obchází, jako lev, s hrozivým řevem.
Vtrhne dovnitř, aby ničil, zraňoval a požíral.
Nenechá uvnitř nic svobodného, není nic, co bychom před ním dokázali sami uchránit.
Přesto mu otvíráme radši...