Píseň o světě za zdmi
Tak se zase přihlásil o jeden svůj kousek.
Slyší je. Slyší je zdola, rozverné, halasné, šťastné i zoufalé. Představuje si příběhy za nimi. Představuje si otrhané děti s odřenými koleny, které se za jablko snaží ulovit pár drobných. Představuje si roztočené šaty dívek i vědoucí pohledy vážených starců, představuje si jiskry v očích jich všech, když poprvé pohladí smyčcem struny. Představuje si prostranství plné lidí, kteří na chvíli zapomněli na čas a tančí, lapení tóny písní stejně jako on.
Po nocích slýchá hlasy hvězd. Tiše cinkají jako kamení omílané ledovou bystřinou, volají ho k sobě. Už brzy, šeptá jim v odpověď a hlas se mu láme do ticha.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
:'(
:'(
Smutnokrásné
Smutnokrásné
Moc pěkné. Zrovna pověst o
Moc pěkné. Zrovna pověst o Daliborovi byla vždycky moje nejméně oblíbená, ani nevím proč, ale tvůj drabble se mi líbí.
Uf, to je těžké.
Uf, to je těžké.
Krásné a dojemné
Krásné a dojemné
Moc krásně jsi ho napsala,
To je smutné, moc
To je smutné, moc
Fňuk.
Fňuk.
Romantika
Romantika! To se ti povedlo!
To je nádherné
To je nádherné
Ach!
Ach!
Smutné :-)
Smutné :-)
Tak tady mi trvalo, než mi to
Tak tady mi trvalo, než mi to došlo, i proto, že mě Staré pověsti nejdřív nasměrovaly někam úplně jinam. Ale je to nádhera, tak jemné, poetické a těžce dojímavé.
Dojímavé drabble...
Dojímavé drabble...