Staré pověsti české

Obrázek uživatele strigga

Za víčky

Úvodní poznámka: 

Před třemi lety jsem tu o něm sem tam něco napsala. Loni a předloni jsem chtěla, ale nějak to nešlo... až teď se nečekaně vrátil.

Drabble: 

Pohled ze zamřížovaného okénka je stále stejný, drobná výseč, ve kterou se smrskl celý svět. Zpočátku to stačilo; byly to týdny jiných myšlenek, jiných starostí. Postupně cítil, jak jedna po druhé opouštějí jeho mysl i tělo a odplouvají daleko z dosahu, svobodnější, než on kdy bude. Nakonec zůstal bez nich, nahý v dokonalé samotě, a do duše se vplížila úzkost. Svět začal být nepříjemně stísněný.

Tehdy poprvé je vzal do ruky; a začal malovat. Dole se tančí a výská a křičí a nahoře on, pohlcený hudbou, s bolestně semknutými víčky ve snaze vykreslit smyčcem svět, jak si ho ještě pamatuje.

Obrázek uživatele a.j.rimmer

Z trochu jiné perspektivy

Fandom: 
Drabble: 

Dnešek se fakt nevyvedl, to vám řehnu, pfrrrrr. Napřed jsme se vlekli úmorně pomalým dvounožčím tempem na tu pitomou skálu. A co tam vlastně? To doteď nechápu. Tráva mizerná a do té zbytečně vysoké kamenné stáje mě nepustili, ani když pršelo. Když šéf konečně přišel a nasedl, těšil jsem se, že jedeme domů. Ten směr a hlavně ta palisáda se mi úplně nezdály, ale tak snad to má pod kontrolou - jsem si říhal - a skočil. Kobylinec měl pod kontrolou! Slítli jsme do vody a já si pěkně namlátil. Nějak jsem dokulhal do Neumětel, ale levá přední bolí čím dál víc...

Závěrečná poznámka: 

Vím, že jsem nestihl půlnoc, bodu si nežádám.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Kumiko

Poslušnost

Fandom: 
Drabble: 

„Cože, zase?! To se musí furt všichni špinit jako čuňata?! To fakt není možný! Vždyť jsem šla snad předevčírem.“
„Jéje, ty naděláš, buď ráda, že můžeš k vodě, aspoň nebudeš furt pod dohledem. Šla bych hnedka, bejt tebou.“
„Ale to je snad každej druhej den, abych se vláčela k řece a máčela a rozdírala si prsty s těma jejich špinavejma hadrama.“
„Ty budeš asi věčně nespokojená, že?“
„Navíc koukni, dneska bude pěkný vedro, kolem řeky bude plno komárů, to zas budu vypadat.“
„Prosím tě, jen běž, co ty víš, Boženo, třeba se na tebe zrovna dneska u řeky usměje štěstí...“

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele LeVirgo

Ženský odpor

Úvodní poznámka: 

Mužská nadvláda? Nikdy!
Aneb začátky feminismu v českých zemích.

Drabble: 

"Achjo Líbo, co si nám to provedla..." povzdechne si Vlasta.
Kněžna Libuše naposledy vydechla a nyní se vzduchem neslo, že nadvláda mužů je více než blízko.
S úderem Perunovy pěsti Vlasta zavelela, že to takhle nenechá. Muži nebudou vládnout ženám! Nikdy.
Sebrala se s ostatními ženami a vytvořila si opevnění na Děvíně.
Jak hloupý byl Ctirad, že se nechal nalákat na past, kterou Vlasta připravila.
Kdo by také odolal sličné Šárce?

Přemysl byl rozčílen. "Libuše, ctnostná moje nebožko, co to ta tvoje divá sebranka připravila? Copak bych byl nějakým krutovládcem?"

I přitakali ostatní muži, že se jim ženy úplně zbláznily.

Závěrečná poznámka: 

Kombinace A. Jiráska i F.Ringo Čecha.
Dívčí válka

Obrázek uživatele strigga

Ukolébavka pro hvězdy

Úvodní poznámka: 

Tak ještě naposledy. Nějak mi přirostl k srdci. :)

Drabble: 

Poslední píseň je jen pro něj a hvězdy. Není smířená, protože není s čím se smiřovat; není hořká, protože není k čemu hořkost vztáhnout. Je plná touhy ještě jednou uvidět nebe, obrovskou, blikající temně modrou báň a pod ní spící kraj. Je plná bolesti, že není s kým se loučit. Je plná strachu z ticha, neznáma, z všeobjímající, dusivé nicoty kamenných stěn. Plná samoty, kterou ani sebenadšenější publikum dole pod oknem nezaplaší.
Je tichá a vzniká za pochodu, přímo při hraní, a přesto je nejlepší, kterou kdy složil.
Je to tak správně.
Smyčec se v ruce chvěje jen zimou, určitě.

Závěrečná poznámka: 

Děkuju moc všem, kteří jste tu letos byli a dělali DMD tím, čím je. Letos to pro mě bylo asi nejnáročnější ze všech mých dosavadních ročníků, byla jsem unavená, vyždímaná, padala jsem na ústa, lovila nápady z hlubin sežranýho mozku po jedenácté večer; navíc jsem nevím proč poprvé za všechny ty roky měla tu bláznivou ideu, že prostě chci napsat třicet a musím a basta.

A stejně jako všechny ty ostatní roky, a možná ještě o to víc, to zatraceně stálo za to a už teď se mi stýská.

Děkuju a zase napřesrok!

Obrázek uživatele strigga

Poslední nocí prozpívat se k ránu

Úvodní poznámka: 

Tak já se k němu ještě jednou vrátím :)
K poslechu možno využít ♫♪♫ toto

Drabble: 

Ten den hraje už od rozbřesku, déle než jindy, ochotněji než jindy. Venkovské odrhovačky i písně bardů, rytmické, rychlé i pomalé, a dav lidí dole výská a tančí, suknice se točí kolem dokola zamřížovaným výřezem a s nimi celý svět. Hraje bez odpočinku, k čemu taky, hudba sama je tak plná energie, těší, dává zapomenout, přehluší úzkost ze zítřka.
Hraje dlouho do noci, poslední tichá ukolébavka je jen pro něj a hvězdy, tušené, vzdálené, mrkající. Jsem vám blíž než kdy dřív, sestřičky.
Teprve když obloha znachoví příslibem rána, upustí smyčec a roztřese se.
Ticho mrazí a jde z něj strach.

Obrázek uživatele strigga

Píseň o samotě

Úvodní poznámka: 

Přece jen nápad na něco aspoň trochu poetickýho :)

Drabble: 

Stěny jsou tiché, když padá večer, silná vrstva kamene a hlíny mlčí poprvé za dlouhé týdny jako čerstvě vykopaný hrob. Poslední zvědavci, kteří ještě dole postávali v naději, že něco zaslechnou, se vytratili se soumrakem. Vzduch voní předjařím, sráží se v obláčcích páry vydechovaných němými ústy. Chvěje se včerejšími tóny jako ruka, která naposledy pohladila dřevo i struny, než strachem ztuhlá upustila smyčec.
V noci se pak některým zdá, jako by to všechno bylo zpátky, jako by zase slyšeli plynout tichou tesknou melodii vladykovy ukolébavky. Kámen nasáklý vzpomínkami zpívá o samotě. Jen Daliborovy housle tu leží opuštěné a ztichlé navždycky.

Vykolíkujeme si to

Fandom: 
Úvodní poznámka: 

Téma jsem objevila, zrovna když jsem toho měla až nad hlavu. Nicméně něco se během obligátních 24 hodin sestavit povedlo, taková ptákárna.

Drabble: 

„Takže dohodnuto, moje po támhletu mez, ostatní tvoje. Tak si to vykolíkujeme.“
„A hrome, došly kolíky.“
„Hm, tos jich nemohl připravit víc? Jako vždycky.“
„A ty máš?“
„No, nemám. A co, je to jedno, kolíky nepotřebujeme.“

* * *

„Hele, to pole je přece moje!“
„Kdepak, moje!“
„Řeklo se půl napůl!“
„Tohle je půl!“
„Není, máš víc!“
„Nemám! A vůbec, jsem starší. Mám právo na víc.“
„Ale otec chtěl, aby…
„Žádné opravdové pořízení neudělal! A takovémuhle nemehlu by určitě nedal půlku!“

* * *

Takže před soud, myslel si starší bratr. No co, kněžna je ženská, to půjde snadno. A kdyby ne, však už jí ukážu.

Neviditelný fandom: 
Obrázek uživatele Blueberry Lady

O železných prutech

Úvodní poznámka: 

Kdysi dávno na Velké Moravě...

Drabble: 

Viching uraženě praštil o zem důstojností svého úřadu. Berla mu vyletěla z ruky a on hněvivě hrozil pěstí k těm, které před chvílí nazval neznabohy. Metudovi žáci se však urazit nenechali a se Švábem vyrazili dveře. Doslova.
Ten oprášiv se vyrazil k Římu žalovat. Sice se domohl slyšení, ale úřad moravského biskupa mu nikdo nevrátil. Místo v Nitře s úšklebkem odmítl. To by šel z bláta do louže.
Něčeho ovšem uražený benediktin docílil. Po smrti Metuda jeho pomluvy vyslyšel biskup Gorazd. Ten slovanskou liturgii zakázal a vrazil klín mezi Velehrad a Nitru. A tak nakonec zlomily se oba pruty Svatoplukovy.

Závěrečná poznámka: 

... v pověstech jsou sice Svatoplukovi synové tři, ale třetí byl přidán spíš pro dramatický efekt. Známá pověst o prutech a o tom, jak se nezlomí, když budou spolupracovat, nepočítala s tím, že Mojmír II. (velehradský kníže) a Svatopluk II. (nitranský kníže) povedou spor o staroslověnskou liturgii. A takhle dámy a pánové zanikla Velká Morava a párek bezvýznamných českých knížat z Levého Hradce položil základy českého státu.
S tohle peckou se s vámi loučím, děkuji za věrné čtení až do konce a bylo mi ctí malovat tyhle historické fresečky.

Obrázek uživatele Skřítě

Není housti jako housti, řekli by vám jistí chrousti

Úvodní poznámka: 

Nesoutěžní, nebodík

Drabble: 

Hrdina žijící v patnáctém století,
za vstřícnost dočkal se svobody odnětí.
Adamovi Ploskovskému vzbouřili se poddaní,
Dalibor je přijal za své bez vytáček, bez ptaní.
Povídá se, loupeživým rytířem že byl,
hoď kamenem kdo jsi čistý, bez hříchu a vin.
"Já nic, já muzikant", říkal prý s klidem,
na housle fidlával ve věži lidem.
Nouze prý ho naučila na ten nástroj housti,
teď mu tělo v hlíně hnije, běhaj po něm chrousti.
"Housle" tehdy nazýval se také nástroj mučící,
kdo by mučen nekáp božskou - natažený, skučící?!
Housti, tedy přiznat se, proto nutnost byla,
pravda je věc relativní, pouhá pověst zbyla.

Obrázek uživatele Hippopotamie

Mise v Evropě

Úvodní poznámka: 

Volně navazuje na příhody ze svého života, které vypráví Azirafal v zahradní restauraci po (Crowleyho) třetím pivu.

http://sosaci.net/node/15900
http://sosaci.net/node/15302
http://sosaci.net/node/9062

Drabble: 

Jednou jsem měl jsem probudit bandu chlápků, která spala pod jednou horou … vázala se na to taková nějaká místní pověst.
Přišel jsem, vzbudil strážného, ten začal troubit na poplach, otevřeli zbrojnici a zjistili, že je plná zemědělského náčiní: byly tam pluhy, rádla, ruchadla … V rohu jsem zahlédl dokonce i kombajn. No jo, povídá strážný, to bylo tehdá to nařízení, drátěný košile a helmy jsou taky v čudu, teď abychom zachraňovali českej národ v podvlíkačkách.
Ptám se, kde je velitel, jdu ho vzbudit, otevřel jedno oko a povídá, klídek, voni nás určitě Francie s Anglií nedaj, planej poplach, a spal dál.

Obrázek uživatele Kleio

Král a Lazebnice

Drabble: 

Vlnky narážely na boky malé loďky a oba veslaři museli zápolit s proudem. Mladý muž kontroloval druhý břeh, ale zdálo se, že je nikdo nepronásledoval. Když vystoupili, popadl onen vesla a strčil loďku zpět k vodě. Překvapenou dívku chytil za ruku a cosi jí šeptal. Zda to byla odměna či jen sladká slůvka ví jenom ona, pravda ovšem je, že se jeho paže nepustila a vrbovými proutky se s polonahým mládencem trmácela až do Kunratic. Nevěřila, že je králem, ale krásné šaty, které jí přichystal, ji nakonec přesvědčily.
Za svou pomoc nechtěla málo. Pod kamenným mostem vyrostly její nové lázně.

Závěrečná poznámka: 

Těžko říct, jestli je to pověst nebo pravda, ale lázně lazební královské u Karlova mostu opravdu stály.

O mocném lektvaru

Drabble: 

V těch krajích žili muži sami a žen se střežili, jako by je stvořil sám ďábel. I snažily se ženy muže dobýti, neboť jak známo, kam má žena vstup zapovězen, tam se jí dvojnásob chce. Zkoušely muže nalákati, dobytek jim vodily, ale stále nic. Nakonec lektvar do škopků namíchaly a muži se v něm rochnili celí blažení. Pozvali ženy do svých obydlí a seznali, že je na nich mnoho dobrého a tak to již zůstalo. Od těch dob čechové milují pivo stejně věrně jako ženy. Jen ženy zjistily, že namísto aby byli muži jejich otroky, stali se otroky samotného lektvaru.

Obrázek uživatele Rebelka

Malá óda na třetí oko

Úvodní poznámka: 

Doufám, že tu už něco podobného nebylo :).

Drabble: 

Třetí oko, to není žádná legrace. Předně - okolí vás nikdy nepochopí. To je pořád: „Jaký bude zejtra počasí?“ „Je mi stará nevěrná?“ Ale to, že vidíte města veliká, nikoho zas tak moc nebere. Proto musíte věci dělat chytře a vytěžit z nich, co se dá.
(Libuše se nepatrně pousměje.)
Jako třeba s Přemyslem. Pokud mu budete zakazovat chodit za jinými ženami, je to problém. Pokud ale budete mít „vizi“ o nepatrných breberkách, které ty hampejznice nosí pod sukněmi... pak je to zcela v pořádku. Nehledě k tomu... která jiná manželka může svému muži beztrestně opakovat: Vidíš, já ti to říkala?

-A A +A