Rukou společnou

Ve chvíli, kdy čelo stvoření zasáhla těžká bota, udeřila ho zezadu do týlu i Róza. Kamenem, o který předtím neustále zakopávala.
Žena upadla, oči obrácené v sloup. Škubnula sebou a strnula.
Koukly po sobě.
„Díky,“ obula se Filippa.
„Myslíme stejně,“ přikývla Róza. „Spoutat a ven s ní?“
„Ano.“ Filippa už odtrhávala kanýr sukně. „Tady ji nezvládneme. Naši magii saje Sál, zatímco její funguje. Je se Sálem nějak propojená. Čím dál od něj, tím lépe!“
Popadly svázanou postavu a vlekly ji chodbou.
„Kruci,“ zaklela Róza. „Je těžká. A cesta je dlouhá. Jestli se vzbudí…“
Nedopověděla.
V dálce se ozvaly chvatné kroky.