Poslední na odstřel

Stojím jí tváří v tvář. Tváří se, jako by se mi vysmívala, a já mám sto chutí se k ní rozběhnout a pořádně ji nakopnout, ale to nesmím. Rozmýšlím tedy o celé této situaci, přemýšlím, jak to provést, vyměřuju si dráhu, ale pořád se snažím přijít na to, jak to mám udělat, ale nepřicházím na to. Opět se na ni podívám, a vypadá to, jako by se mi vysmívala ještě víc. Mě už po všem dochází trpělivost a konečně beru tu kouli, pořádně se rozmáchnu a hodím ji, abych se do té zatracené, osamocené, poslední kuželky na konci dráhy strefil.