Zhoubný soucit
Nevyřčené hříchy. O co jsou nevyřčenější, o to děsivěji mohou znít. Zmíněn trest smrti oběšením, který je jejich logickým (a zaslouženým) důsledkem.
"Proč jste tam chodil?"
"Nebojím se jich. Jako vy se nebojíte mě..."
"Mlčte! Až se mi vyznáte z hříchů, budete mě muset zabít."
Zavrtěl hlavou: "Vás nikdy."
"Nepleťte si milosrdenství se soucitem. To, že neschvaluji, že vám zlámali žebra, neznamená, že mě nepotěší, až vás budou věšet."
"Mě nepověsí. Mám vlivné přátele..."
"Nemáte. Popřou, že vás kdy znali, až se dozví o vašich činech. Zůstanou ti, co vás nenávidí a zatím si netroufali. Nakonec si tu oprátku uvážete sám."
"A vy?"
"Ďábel má vaši duši, pane. Ale říká se, že pokud jste mu ji neprodal, můžete ji ještě získat zpátky."
Jak moc je peklo zasloužené, je otázka toho, s jakými letošními povídkami si příběh propojíte. Osciluje někde mezi Neposvěcená země a Ten had tě podvede). První hrdina je rozporuplný. Aktér té druhé si je dobře vědom, že je hříšník nedoufající ve vykoupení.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Je to výborné. Nic
Je to výborné. Nic duchaplnějšího asi nevymyslím.
Děkuji. Já mám taky dnes v
Děkuji. Já mám taky dnes v hlavě poněkud zavřeno.
Drsné, ale výborné, jak rika
Drsné, ale výborné, jak rika Terda
Děkuji. Třeba budu příště
Děkuji. Třeba budu příště zase příjemnější (nebo ještě drsnější, kdo ví?).