Přístavy II
Nesoutěžní
Seriál pro Blancu, který nikdo nebude chápat. Včetně autorky.
Kdysi držívala hlídku na břehu osamělého jezera, jehož vzdálené břehy se vždycky ztrácely v tmavých mracích. Seděla pod plátnem přístřešku, v nehybném, těžkém vzduchu pustiny, s mečem na klíně. Šedavá hladina výhrůžně mlčela, jen zahnívající stonky rákosí chrastily.
Moře bylo mnohem děsivější. Sledovala ho z terasy Círdanova domu. Divoký západní vítr ji šlehal do tváře, vlny ověnčené bílou pěnou zběsile tančily, narážely do pilířů mola v nekonečném rytmu. Nebe bylo čisté a polední slunce proměnilo obzor v záplavu tisíců zářivých zrcátek. Krutě bodaly do očí. Moře se jí vysmívalo.
Pojď, skoč, ponoř se, přepluj!
Odsuď se! Vzdej se! Rozplyň se...
Arda je díky Númenoru teď už technicky koule.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Máš pravdu, nechápu, ale
Máš pravdu, nechápu, ale obraz a atmosféra jsou dokonalé
I mně se to líbí, i když
I mně se to líbí, i když nepobírám souvislosti. Rozhodně budu číst dál.
<3
Blance je z toho úzko. Ale zároveň taky hezky.