Polovina

Aneta se opírala o loket a z okna vlaku hleděla kamsi do dálky. Wilhelm na protější straně kupé hledal slova; mlčeli už příliš dlouho.
Za okno vplulo ovčí stádo a jeho král, beran s polovinou koruny.
„Podívej se na něj,“ poznamenal. „Co se mu asi stalo?“
Neodpověděla. Ovce zmizely, louku vystřídala pole, dost možná poslední, co ještě nikdo nesklidil. Wilhelm sledoval svoji tichou ženu. Postřehl hrozící slzy. Ona si všimla jeho a její pohled mluvil stejně nahlas jako posledních dvaadvacet let.
„Aneto…“
„Musíš mu to říct. Jestli to neuděláš, Wilhelme, já přísahám, že…“
Natáhl se po její ruce. Ucukla mu.