„Tati, proč je DMD v dubnu?“ zeptal se mě jednoho dne můj nezvedený potomek.
Předstíral jsem hluchotu a dál pečlivě stavěl terče. Neuváženě jsem mu totiž slíbil, že jestli mě nechá vymazat si drabblecí spánkový deficit, naučím ho střílet.
„Tátíí!“
Nehlasně jsem zaklel a začal vymýšlet nějakou tu teorii.

Já vás varovala!

Skřivánek, na moři
Frances seděla na košovém ráhně, kývala bosýma nožkama a zamyšleně sledovala bílou pěnu tetelící se před přídí. Byl prosinec, ale čas jakoby se zastavil uprostřed léta. Hladina moře se nevzdouvala pod nápory ledového vichru. Déšť ani sníh ji nestudil na tvářích. Zima ji neštípala do rukou. Skřivánka poháněl kupředu mírný, teplý vánek. Sluníčko ji měkce hřálo za krkem. Nezapršelo už celé dny. Možná ještě déle.