Jane Austen: Sense and Sensibility

"Příznačné," zavrčel zhnuseně plukovník a nastavil svou náruč omdlévající dívce.
"Imbecil," pomyslely si obě paní Ottercatovy a měly chuť probodat parchanta vějíři skrz naskrz.
"Fascinující!" Zašuměla početná společnost na plese a na vteřinu upřela své nesčetné zraky k jediné scéně.
"Klam," povzdechla si utrápená starší sestra. Pokrčila rameny. Život byl ještě míň fér, než od něj čekala.
"Ach...," vydechla ubohá zhrzená dívka. Na víc se nezmohla, svět se jí ztratil.
Hudba hrála dál, páry se řadily k příštímu tanci. Elinor a plukovník Brandon se snažili Marianne vzkřísit a odvést pryč.
Slečna Grayová si majetnickým gestem znovu získala pozornost Johna Willoughbyho.

Mrs Sachet přesně viděla, kam tenhle příběh míří. Pokoušela se Marianne obrátit lepším směrem v diskrétním rozhovoru. S mladou dívčinou však nebylo řeči.
"Pan plukovník, s veškerou úctou, se mi zdá být poněkud starý."
"Starý!" Mrs Jennings zachytila její slova a propukla v smích.
"Prý starý, má drahá, vždyť sotva...," spustila únavně upovídanou žoviální litanii.
"... proč by, proboha, měl být starý!?"
Marianne se ohradila: "Nemínila jsem urazit. Jen zmínil, že si pořídí flanelovou vestu."
Mrs Jennings zaprskala: "No hleďme, pán si pořídí teplou vestu a je málem mrtvý. Že, plukovníku!?"
Plukovník Brandon dosud hovornou vdovu ignoroval.
"Prosím? Já nejsem mrtvý!"

Paní Dashwoodová se pyšně rozhlédla po salónu. Její snaha hosty oslnit se setkala s evidentním úspěchem, sehnat říční raky uprostřed londýnské sezóny nebylo vůbec jednoduché. Lady Middletonová už svůj obdiv vyjádřila delikátně zvolenými komplimenty, její manžel se k ní připojil neskrývaným apetitem, s nímž obíral klepítka. Lucy a Nancy Steelovy doprovázely chválou a díky snad každé sousto. Zrak paní Dashwoodové padl na konec stolu a její pohled ztvrdl. Elinor tiše hovořila s plukovníkem Brandonem a z jejich pohledů usoudila, že je více než to, co mají na talíři, zajímá Marianna. A Marianna smutně hleděla před sebe a neokusila ani sousto.

"V hlubinách teď tvá loď dřímá,
ve vlnách tvůj přízrak hledám.
Ztrácím sílu žít..."
Miss Braidy hrála na pianoforte vskutku znamenitě. Miss Lawrence zpívala neskutečně krásně.
Marianne se zasnila. Ano, zemřít pro lásku, co mohlo být romantičtějšího? Maminka by se jí zase smála.
Na freskách sálu se pohupovaly lodě. Bylo tu i několik námořních důstojníků. Tamta smutná slečna se po jednom z nich stále ohlíží. Jistě ho také miluje.
Také by se pro něj vrhla do moře, jako já pro mého Willoughbyho.
Měla však své pochyby. Vrhl by se Willoughby do vln kvůli její lásce?
Slečna Grayová se okázale ovívala.

Delafordský park
Po nebi se nese papírový drak.
Sir John Middleton nadšeně tleská.
Miss Lucy Braidy jemně postrkuje Margaret kupředu.
Lucy: "Utíkej, maličká, ať ho vítr udrží."
Společnost se baví.
S větrem o závod přijíždí kurýr, seskakuje na zem.
Kurýr: "Plukovník Brandon!?" jmenovaný se otáčí "Spěšný list, pane!"
Brandon: čte psaní, zarazí se. "Koně, rychle koně!" Nasedá. "Zatracený Willoughby... moje ubohá holčička!" ucedí si pro sebe. Odjíždí.
Společnost zůstává ohromeně stát.
Margaret s podivem: "To je tedy spěch! Musí jít o něco velmi vážného."
Lucy: podezřívavě sleduje Willoughbyho s Marianne. Marianne se zvonivě směje.
Lucy: "To tedy ano, má drahá."

"Tákže...," zalistovala sešitem.
Pan Wickham - vycucal toho z nich hodně. Spoustu liber a hodnost z Darcyho, naivku, co si nabije nos z Bennetových.
Willoughby - hromadu zklamané důvěry ze všech a pořádnou částku ze slečny Grayové.
Thorpe - sbírku prázdných představ ze sebe i z pana generála plus pár zrnek naivity z Catherine.
Henry Crawford - značnou část cti rodiny plus poslední zbytky rozumu z Marie.
Elliot - záludné choutky z paní Clayové, marné iluze z Elizabeth i vlákna vztahů z opatrné Anne.
Susan Burnwood zaklapla deníček.
"Kdopak se ti zdá na žebříčku nejvýš?"
Anne Jasper se zasnila: "Ten Henry se mi celkem líbil..."