Budeč

Téma: Ples příšer
Fandom: Budeč
Poznámka:Navazuje na Výskyt. Jestli je tady někdo, kdo rozumí Japonštině, tak se mu omlouvám za ten patvar, co jsem stvořil pomocí slovníku. Vysvětlivka není počítána do počtu slov.
Dívka práskla dveřmi.
Dan se usmíval; přímo zářil.
„Takže zpátky k přednášce…“
Někdo se přihlásil.
„Co si přejete?“ zeptal se profesor nakvašeně.
„Já jsem se chtěl zeptat, jestli k tomuto tématu existuje nějaká literatura?“ V hlase měl obavy. Nikdo už si nebyl jist, jak profesor zareaguje.
„Děkuji za připomenutí! Kniha, ze které se můžete učit, se jmenuje Tama Bakemono, v překladu ples příšer. Pro vás je důležitá první část vysvětlující základy magie Seirei. Druhá část je o rituálech probíhajících během října ve svatyni Izumo*. Ta vás zase tak nemusí zajímat. Je v Japonštině, takže použijte překladové kouzlo.“
Dan tiše zaúpěl.
- - - - - - - - - - -
*Podle Šintoistických pověstí se do svatyně Izumo v říjnu slétají všichni kami, neboli duchové (neboli Seirei, jak jim říkají Japonští kouzelníci).

Tohle je typický. Nikdo si mě nevšímá. Jsem jen do počtu.
Svázaný ruce jsou strašně nepohodlný. Nemůžu se s nima poškrábat na nose. A že mě kurevsky svědí.
Zatím se hlavní záporák vykecává. Nějaký patetický blablabla, který nikoho nezajímá. To už si sakra nemůžou vymyslet nějaký nový klišé?
Nevšímá si. A sice si mě možná před tím, než začal plnit zakázku, proklep, ale jedna věc mu očividně nedošla.
Moje máma byla obyčejná. Donutila mě chodit do skautu. O uzlech vím všechno.
Á, melodramatický gesto, to tu fakt chybělo.
Tak. Pouta dole.
Nevšímavost je nejhorší hřích.
Je na čase ho ztrestat.

fandom: Budeč
poznámka: ...ále, radši nic.
Všechno jde do kelu.
Jak přesně můžou blbý čtyři slova vystihnout situaci.
V těch kouzlech, co na mě ta holka vložila, bylo víc než pouta. Ona se tváří tak klidně. Oprava. Ten z vnitřku její hlavy se tváří klidně. Ona se asi choulí v koutku a pláče. Protože jí to muselo dojít. Ten z vnitřku její hlavy chce mužský tělo. Moje tělo. Nejenom z pomsty. Ona nemá šanci přežít, až ji bude opouštět.
Jenže, ať má jakýkoli plán, existuje jistá cesta jak ho překazit...
Pokřiveně se usmál a přiložil si hlaveň pod bradu.
“Ne!” vykřikla Nela v dvojhlasém výbuchu emocí.

Fandom: Budeč. Liškomágové
Evženka měla včera svátek, ale nestihla jsem to :-)
Listonoška se jako obvykle zastavila v obchodě na kus řeči. Náhodou narazila na Evženovu nejmladší ratolest a okamžitě nasadila zpěvavě mazlivý tón: „Ale ty už jsi veliká slečna! Půjdeš ke mně?“
Holčička se nedůvěřivě stáhla do kouta a vycenila zoubky.
„Není zvyklá na cizí lidi,“ poznamenal Evžen rychle.
Žena varování přeslechla. Než Evžen stačil oběhnout pult, pohladila dítě po vláskách.
Oslnil ji záblesk ostrého světla. Poryv záhadné síly rozdrnčel skla, vitríny se zatřásly. Vystavené zboží popadalo a s chřestěním se promíchalo.
Evžen chytil vyděšenou dcerku do náruče, aby ji uklidnil. Přitom zoufale uvažoval, jak u Želmíra tohle šokované listonošce vysvětlit.

fandom: Budeč
“Lidé,” zopakovala, “docela obyčejní lidé.”
Obrátil se k ní.
“I když ti moc nad životy druhých dávala pocit boha,” ušklíbla se. Nesnažila se zbavit pout. Byla nepřirozeně klidná.
“Nikdy jsem si o sobě nemyslel, že jsem bůh.”
“Snažíš se sám sebe přesvědčit,” podívala se mu přímo do očí, “ale lidi jako ty jsou vždycky sami sobě bohy.”
Sklopil pohled.
“V tom případě jsem sám sebe opustil.”
Znovu zvedl hlavu.
“Ale kde byla cesta k opuštění, bude i cesta k návratu. Magii má Chodba pod kontrolou,” pousmál se, “ale naštěstí na magii nejsem závislý.”
Podíval se na Nelu a vytáhl pistoli.

Fandom: Budeč
Varování: Mně to dneska nemyslí, a tak se chytám i těch nejuhozenějších stébel.
Praha, Úřad pro kontrolu magického prostředí
„Četla jsi tohle hlášení?“
Slavěna (1. tajemnice pro zahraniční styky) zvedla hlavu od šanonu, kterým právě listovala.
„Které?“
„Zrovna to přišlo z Anglie,“ odpověděla její kolegyně Marta (2. tajemnice pro zahraniční styky).
„A jéje,“ povzdechla si Slavěna, „tam si nedovedou zkrotit ani pitomý ponožky.“
„To teda jo,“ kývla Marta. „Představ si, přemnožily se jim lochnesky a žádají nás o pomoc s umístěním.“
„To nevědí, že do stejného jezera se nikdy nemá dávat párek?“
„Očividně nevědí. Nejdřív zkusili Finy a teď doufají, že se za ně přimluvíme u Slováků.“
„Jakože do každého plesa jedna příšera?“

fandom: Budeč
Jako zvedající se vítr se Chodbou rozzvučel altový tón.
“Co to má být? Výzva k tanci?” vyštěkl Kajetán do prostoru. Tón zesílil.
“Zatraceně,” zasyčel Kajetán a sklopil oči.
“Jsme to ale společnost. Pisálek, co se vrhá do nebezpečí, aby chyt pitomýho sólokapra, ale není dost chytrej, aby se z něj zas dostal. Vůbec nic nechápeš, hlupáku.
Malá holka s hlavou plnou pitomýho mrtvýho chlapa, kterej si myslel, že dokáže ještě jednou změnit tělo. Myslíš si, že by tě můj život bavil?
A vrah, co zjistil, že mu poprvé dělá problémy zabít.
Pokřivený morální profily...
Co za příšery sakra jsme?”
“Lidé.”

Téma: Sedmikrásky
Fandom: Budeč/Adéla ještě nevečeřela
Žánr: Mysteriózní horor
Poznámka: Drabble je volným pokračováním Saulovy cesty. Živel vody je hermetiky považován za „ženský“, pasivní a stahující; v tarotu symbolizován poháry (popisují zejména mezilidské vztahy a svět emocí)
V Damašku sedmikrásky nerostou, uvedl svůj první dopis domů a mrzutě se probíral chudičkou sbírkou pouštních úlovků ve svých herbářích… Odložil pero.
Návštěvu u Kabtů Pavel rozebírat nechtěl. Měl v úmyslu Aframově sestře Ramzí věnovat Květenu kraje Jindřichohradeckého se zvláštním přihlédnutím ke Kardašově Řečici, kterou zkrášlil vlastními ilustracemi, ale káva byla hořká a on to nepochopil…
Do dopisu přátelům to také nenapíše. Elzu zajímali spíš nemrtví.
Zvedl hlavu od psaní a zadíval se z okna. Z mešity, se kterou byla sedmibranská škola propojena, sem zalétaly útržky první ranní modlitby, se kterou se zde uvykl probouzet.
…As-salátu Chajrun Minan-naum…
Modlitba je lepší než spánek…
Snad mají pravdu… V téhle hodině je staré město, uzavřené sedmi branami nejmagičtější. Pavel bloumal po sánu – jediné viditelné části Bran, kde se studenti bez povšimnutí mísili s davem obyčejných, spěchajících každý po své práci.
Potřeboval dopis poslat. Ale k vyvolání spěšného džina neměl oprávnění a Aframa se na jiný způsob ptát nechtěl…
Načerno se připojit ke zdroji vody sice zavánělo průšvihem, ale lepší než nic. Naklonil se k mřížoví umajjovské studny a hodil do ní dopis. Po hladině se rozeběhly kruhy…
Když se voda ustálila, bylo v ní nebe, minaret i mříž. A to bylo všechno.

Neexistují tam přímé cesty.
Na stropě kondenzuje vlhkost. S typickou zlomyslností dopadne slizká kapka přímo za krk. Muž je kouzlem svázaný tak dobře, že se nemůže ani otřást odporem.
Má svérázný smysl pro humor.
Ostrá křídla vlaštovek bičující tváře v náhlém uragánu. Bolest. Příliš málo strachu. Příliš odhodlání.
Vstupujete na vlastní nebezpečí.
“Pojď,” šepot ženského hlasu se mnohonásobně odráží od kleneb a strhává duši do nicoty. Cítí její zatínající se prsty. Cítí nenávist.
Ať překračujete kterýkoli z jejích prahů, vězte, že skrz procházíte jen sami za sebe.
Pozorovatel se drží o pár kroků dál. Neví, že zabředává někam, kam vstupovat nechtěl. Teď! Překročil hranici. Už se nemůže vrátit. Ne nezměněn. Jemná přediva kouzel se začínají uvolňovat.
Znát Spirálovou chodbu znamená držet se od ní dál.
Chtěl by varovat, ale nemůže vyloudit žádný zvuk. Svázaný muž se vytrhne moci kouzel a srazí ženu na kamennou podlahu.
Takže?
Pozorovatel zapomíná na krytí a automaticky se jí vrhá na pomoc. Zmatek. Zeleně se zableskne...
“Sedmikrásky... hromadu sedmikrásek,” zalapá po dechu student vytržený z transu.
“Ano, správná odpověď,” přitaká podezřívavě učitel, “Chodba toho roku skutečně zaplavila hlavní nádvoří sedmikráskami.” Pokračuje ve výkladu.
Student se třese v zimnici. Doufá, že to byl jen těžký sen.

Fandom: Budeč
Poznámka: Ono si to fakt říká o napsání! Navazuje na Úvod do studia Seirei, tedy navazuje, spíše to zpracovává z jiného pohledu a něco málo přidává.
Monika vpochodovala v čele spolužáků do třídy. Byli mokří (Profesor živlů řekl, ať do toho dají všechno. Tak dala!)
Zabrala místa. Chlapce, co tam seděli, vyhodila.
Když vešel asijský dědula, nepotlačila úšklebek; necítila jeho magii.
Pak nějaký trdlo spadlo ze židle (kvůli šmouze?!), načež dědula vyhodil polovinu třídy.
„Začneme s teorií. Pro evropské mágy jsou Seirei neprozkoumané území, protože se vyskytují pouze ve východní Asii.“
Přihlásila se dívka z druhé řady.
„Proč se o nich tedy učíme?“
Dědula pozvedl obočí. Monika si pomyslela něco nepěkného o blondýnách.
„Jestli vás to nezajímá, můžete jít.“
Dívka si sedla.
„Neslyšela jste? Můžete jít!“