Budeč

Fandom: Budeč: Před Budoucností
Téma: Ach ty kalorie
Varování: Je to depresivní, ale Ave chtěla, abych to poslala.
Lidé mají na konec světa různé reakce. Třeba u mě to začalo nenápadně. Některé věci mi prostě najednou byly jedno. Řízla jsem se do prstu. Nechtěně. Vcelku to i dost bolelo. Zalepila jsem si to náplastí, protože jsem si pamatovala, že tak se to dělá. Jinak mi to ale bylo fuk. Nelitovala jsem se, neměla jsem vztek, že jsem nemehlo.
Od tý doby se to dost zhoršilo. Teď zrovna ležím v nemocnici a žiju jen díky kapačce, co do mě pumpuje kalorie. Vím, že bych měla začít jíst. Jinak umřu. Dokonce ani umřít asi nechci. Jen je mi to jedno.

Fandom: Budeč
Poznámka: Naposledy si to musím užít. Naposledy musím něco napsat. Protože si prostě myslím, že i v Budči se časy změnily. Navíc... proč si do toho znovu nezamontovat svou oblíbenou postavu? :) Výpověď to pro mě byla dost silná, takže nacpat ji do 100 slov byla fuška. Na stránkách ji pak určitě ještě rozpracuju.
Děkuju všem za komentáře, jdu to odbouchnout, než se mi zhroutí internet. ;)
-------------------------------------------------------------------------------------------------------
Ambrož si setřel slzy. Nakonec pustil do větru roztrhané psaní.
„Nebreč,“ promluvil cizí hlas.
Ambrože kupodivu bledý cizinec nijak nepřekvapil.
„Jak se jmenuje?“
„Křišťan,“ zamručel Ambrož.
„Pokud mu ten dopis nedáš, jak se dozví, že ho máš rád?“
„Nijak. Historie dokazuje, že nemám šanci. Samé špatné konce...“
„Nesmysl!“ sykl cizinec.
„Jo? Vážně? Tak mi tedy uveďte jediný dobrý příklad.“ Ambrožovi se zase hnaly slzy do očí.
„Optej se Jáchyma, najde ti příběh o Dionýsiovi a Aldebaranovi. A můžu ti zaručit, že pokud nezemřeli, žijí spolu šťastně až dodnes.“
Aldebaran spiklenecky mrkl, usmál se a špičáky se mu trošku klišoidně zaleskly.

fandom: Budeč
Všechno bylo stejné.
Nela se prsty nesměle dotýkala drsné lipové kůry. Kotva ke skutečnosti. Potřebovala ji.
Vyšetřování skončilo.
Vrátila se.
Jediná bez trestu, protože podle všech měřítek na ničem nenesla vinu.
Novinář vyfasoval pokutu. A zákaz o tom cokoli napsat.
Zombie k nelibosti spoluvězňů hnila v jedné z Vyšehradských kobek.
Kajetána pohltily Boubínské kořeny.
Noční můra skončila.
Lipová kůra pod konečky prstů.
Všechno bylo stejné.
Nela zaklonila hlavu. Obloha byla modrá. Zelené listí se odráželo na jejím pozadí. Svět byl tak nádherný a krásný.
Všechno bylo stejné.
To jen ona se změnila.
Neumřela.
A tak bude žít dál.
A konec.

fandom: Budeč
poznámka: Vzdávám snahu o samostatnou srozumitelnost. Asi to fakt nebyl nejlepší nápad :o)
Kouzlo se silným brněním a jiskřením prošlo skrz tělo. Svaly se napnuly v křeči. Vítězství!
Novinář fascinovaně zíral a představoval si reportáž, kterou napíše.
Kajetán se otřásal odporem a strachem. Komentovat nemohl, dali mu roubík.
Nela, teď už jenom Nela, se zhroutila u právě se probravší zombie fascinované situací.
“Teď se můžu přesunout do tebe,” obrátila se zombie s křivým úsměvem ke Kajetánovi. V třesu bylo mnohem víc strachu.
“Teď...”
“Ani hnout!” ozvalo se z obou konců chodby. Dvě skupiny bystrozorů. “Jste zatčeni, všechno co řeknete bude použito proti vám.”
Toho, který jí chtěl svázat ruce za zády, Nela pozvracela.