Budeč

Existují jednoduchá kouzla. Taková, kterými si snadno usušíte mokré šaty. Taková, která použijete sami na sebe. Taková, kterých si nikdo ani nevšimne.
Existují složitá kouzla. Taková, kterými někoho unesete proti jeho vůli. Taková, která použijete proti těm, kdo se jim brání. Taková, která před světem musíte maskovat.
Existují prostá kouzla, kterými lze snadno probudit někoho, kdo byl omráčen nečekaným průnikem skrz magickou bariéru.
Existují komplexní kouzla, která by těmi prostými mohla být nevhodně narušena.
A tak Nela trpělivě sedí a čeká, až se Kajetán probere. Nespěchá. Ví, že ho do jemné sítě složitých kouzel svázala tak hustě, že nemůže uniknout.

Jetřich se zoufale modlil, ať Kazi stojí při něm. Obklopovala ho hrubá masa šedého kamene. Tak strašně tvrdá! Škvíry, kterými se snažil proniknout, byly příšerně úzké. A ostré. Jako naježené bodáky. Hlavně se držet pohromadě! Každým pohybem se neviditelné chodbičky zužovaly. Braly mu dech. Kámen se zuřivě vzpíral a odmítal ho propustit. Zalkne se. Jetřichovi došlo, že hrůza může mít i hmotnou podobu. Nepřátelský kámen ho rozdrtí.
Pozdě se proklínal, že nechal tak pitomě vyhecovat, aby zkusil kouzlo průniku hmotou. Nechtěl couvnout a teď je s ním konec.
Když zdí otřásly spásné údery majzlíku, znělo mu to jako andělské zvony.

To je ta rozmyšlená strategie.
Měli nenápadně zmizet. Spolu.
Stačilo by jen se ho dotknout ve správný okamžik. Jenže.
Voda smyla veškeré magické krytí. Náhle stála jak nahá, všem na očích.
Nejlepší plány vždycky naruší skutečnost.
Překvapeně se na ni díval. Soustředil se.
Nepodívala se mu do očí, protože její oči by mohl poznat. Touha po pomstě a odplatě se zamaskovat nedá.
Rozhodnutí padlo. Cenu za budoucí štěstí zaplatí on. Udělala ty tři kroky, které je dělily. Pomalu a klidně, aby neupoutávala pozornost a dotkla se jeho ruky.
Připravené kouzlo fungovalo. Popelka opustila ples i s trofejí, pro kterou přišla.

fandom: Budeč
poznámka: Věnováno ave, protože ona může za spoustu věcí.
varování: Nijak třeskutě vtipné to není, ale stejně u toho radši nejezte.
-----------------------------------------------------------------------
Blížily se zkoušky. Ráďa už nebyl žádný vyjukaný nováček, ale pomyšlení na nadcházející prověrky mu stejně dobře nedělalo. Jeho kámoš Jasmín naštěstí měl radu vždy po ruce.
„Vlaštovčí trus, není nic zaručenějšího! Ani učit se nemusíš!“ poučoval ho.
„A proč to nezkusíš ty?“ nebyl Ráďa dvakrát přesvědčený.
„To tebe mají vlaštovky rády,“ odbyl ho.
Za zkoušku nic nedám, pomyslel si Ráďa a odhodlaně si namazal trus na chleba…
„Já ti to říkal. Měl jsi štěstí,“ hlásil Jasmín, když ho pustili na návštěvu k pacientovi. „Snědldítětikaši vymyslel tak šílené zadání, že to nedal nikdo. A opáčko si stihneš napsat s námi.“

Budečské věže sní. O oblacích ubíhajících vysoko. O kořenech pronikajících hluboko. O lidech, kteří v nich prožívají životy. O síle, která je pozvedla. O architektovi. O otci věží.
Zatím se pod nimi trochu nespokojeně zavrtí Spirálová chodba. Věci jdou příliš pomalu. Je neklidná. Věže se ve spánku otřesou.
Nespočetné budečské věže. Každá z nich má svůj odraz ve vnějším světě. Každá z nich koření ve Spirálové chodbě. Ani ten, který jim první začal dávat tvar to netušil. Pokládal základní kameny tam, kde už dávno ležely.
Věže sní. Sní, dokud chodba neusoudí, že je čas některou z nich probudit.
Právě teď.

interní poznámka: Měla bych občas přemýšlet o tom, jaké výzvy sama v sobě přijímám... alespoň s ohledem na ty, kdo to pak musí číst...
Džungle. Kořist zavětří. Dobře ví, jak je důležité vědět, odkud vítr vane. Zatím je klid. Stádo se spokojeně pase.
Kořist mapuje okolí. Kudy utíkat. Kde bojovat. Kde se skrýt.
Očekávání. Zahlédne dravce. Stádo je klidné. Kořist znejistí. Dravec se podívá jejím směrem. Lov začal.
Přišel pozdě. Samozřejmě.
Vyčníval z davu. Rafinované krytí.
Pil jen vodu. S ledem a deštníčkem. Růžovým.
Společenská zábava proudila kolem. Začal mě znepokojovat jeho nedostatek zájmu o mě.
Nakonec jsme se setkali očima. Usmál se a pokynul sklenicí mým směrem. V té chvíli jsem si uvědomil, že metafora odvíjející se mi v hlavě je nepříjemně přesná.

Xénie byla naštvaná. Sice už si zvykla, že její muž jakoby přitahoval maléry, ale už toho bylo na ni skrátka příliš. Když se zase jednou vrátil domů až k ránu, vyčerpaný a tričko zacákané krví, nejdřív se ujistila, že není zraněný, ani se nezeptala, s jakou nestvůrou měl tentokrát co do činění, a spustila: „Proč, u Želmíra, musíš všecho řešit právě ty? To ti ještě všechny ty maléry nestačily?“
Evžen zcela výjimečně raději nic neříkal a čekal, až se uklidní.
A obyvatelé Lysolaj, zvláště pak ti obyčejní, se divili, odkud se v naprosto klidném ránu vzal nad trafikou ten vichr.

Fandom: Budeč. Liškomágové
A/N: tentokrát fakt přímo výstavní BJB
Chladný vlhký vítr v nepravidelných poryvech stoupal od Vltavy nad vyšehradskou skálu. Nesl s sebou šedavý zápach pošmourného dne, sazí a špinavého rozpuštěného sněhu. Občas z tlumeného hučení města vytrhl řinčení tramvaje nebo náhlé zaskřípění brzd. Někde v dálce smutně zaklinkal zvon a holé větve se rozhoupaly ve stejném rytmu.
Evžen nastavil větru tvář. Pro něho přinášel vůni svobody a vytouženou úlevu z volného prostoru. Cítil ve vzduchu teplo z komína, Radčin smích a lehounký závan mateřídoušky. Jiskřičky rozptýlené magie hnané větrem k nízkým oblakům.
Evžen ještě netušil, že přináší i bolest, strach a zoufalství. Těšil se domů. Varování nevnímal.

“Ivan! Ivan! Ivan!”
Roztrhané cáry barevné mlhy pulzující kolem vznášející se megakapky pod stropem sálu.
“Na volno city ložené, na povrchu krychle světa...”
Ze stropu se sypalo mokré chmýří.
“...sbírá.”
Cvrlikání. Kapka se otřásá.
“S košíkem kolegům v utrpení...”
Trilky. Stihne se vyjasnit.
“...v obrtlíku ukazuje cestu.”
Skrz kapku dramaticky proletí žalud.
“K očištění!”
Kouzla se uvolní a kapka padá...
Kajetán zamrká. Sprška dopadla před něj a on si až teď všimá, že před ním stojí velice mokrá dívka. Tváří se rozladěně a když ucítí jeho pohled zeptá se: “Taky si myslíte, že přednášet na plesech moderní poezii je pitomost?”

Myslela na něj dnem i nocí.
Patřil mezi elitu, nebyl její liga. Jak by mohla doufat, že se k němu dostane dost blízko?
Ale nakonec nepotřebovala ani kmotřičku sudičku, ten správný plán přišel sám.
Trochu se to podobalo přípravě k boji. Někde přidat barvu, jinde zdůraznit kontury. Použít parfém s předstihem, aby se vůně stihla rozvinout.
Vybrat správnou vůni je věda (a základ úspěchu).
Tak. Popelka může vyrazit na ples. Naposledy si před zrcadlem uhladit šaty. Zkontrolovat v kabelce připravený nůž.
Všechno vychází.
Zlomyslný úsměv na rtech a hořká vůně s mandlovým základem, tak typická pro magickou parfémovou směsku “Nepovšimnutelná”.