DMD č. 15. pro 15. 4. 2014. Téma: Poprava pampelišek

Sakra, zase jaro. Jak já to období nesnáším! Všude samá kytka, samej pyl a zatracená alergie. A u sousedů samá pampeliška, lepší ven vůbec nechodit. Já bych všechny ty kytky zakázal! K ničemu nejsou a akorát smrdí.
Vylezl soused a mává na mě. Bože, co zase chce!
„Sousede, nedal byste si krapet pampeliškovýho vína? Loni se mi obzvlášť povedlo.“
„Pampeli… a to je jako k pití?“ Zeptám se nedůvěřivě.
„Ovšem, a je moc dobrý.“ Už chci odmítnout, když tu slyším…
„Pojďte, popravíme tu flašku společně.“
„Tak s popravou pampelišek vám kdykoli ochotně pomůžu.“ Obzvlášť, když to zavání fajne alkoholovou párty…

"Útóóóóók!" křičel Thor a dýkou máchal kolem sebe, víc nebezpečný sobě, než přerostlým pampeliškám, po kterých nepříliš úspěšně se snažil sekat. Vzduchem se vířil žlutý pyl z květin a lepil se všude na blonďatého chlapce.
"Loki! Bratře! Tady jsi! Přidej se! Spolu přemůžeme pampeliškové vojáky!"
"Thore! Matka nás chtěla vidět u oběda. Mám jí říct, že vraždíš v zahradě květiny místo toho aby jsi přišel? Vypadáš jako venkovan, s těma kytkama ve vlasech."
"Bratře, prosím, je to jen hra, ostatní se tak hrají taktéž."
Loki pokrčil rameny, pevněji sevřel knihu a otočil se zpět k hradu. Vždy byl ten vyspělejší.

"Obžalované, pampelišky byly dle zákoníku Říše rostlin o žlutých květech odsouzeny k rituálnímu setnutí květů a okamžitému uložení květů pod zem. Rozsudek byl shledán pravomocným. Obžalované se proti rozsudku nemohou odvolat."
...
Na kulatém palouku u gilotiny bylo plno. Vlčí máky bojovaly s chrpami o místo a na drobné fialky již žádné volné nezbylo. Hrdě se tvářící lopuchy rozrážely cestu průvodu ubohých pampelišek se svěšenými žlutými hlavami mířícímu ke gilotině.
...
Malá holčička se zaradovala, když objevila spoustu louku se spoustou pampelišek, a začala plést věneček. Přitom se jí do botky zapíchla malá gilotina. Nevěděla, jaký poprask tím v rostlinné říši způsobila.

První umírá. Vidí přicházet radostnou smrt, v podobě té nejkrutější, usmívá se a září, černé vlasy divoce vlají ve větru, zcuchané a ničím nespoutané, rty rudé jako krev, bílé vražedné ruce s prsty zažloutlými prachem motýla, oči zelené jako holá tráva.
Pokleká a máchne kosou. Áách!
Druhá umírá. Zděšeně hledí na svou mrtvou družku, nehybnou, slepou, matnou, žluté vlasy vyrvané, vpletená do kola, zpřelámané údy - nechci! Já nechci! To bolí, nemučte mne!
Třetí.
Desátá.
Třicátá.
Padesátá.
Padesát obětí. Padesát mučivých záblesků.
V smrti je krása.
Zelenooký kat odchází s písničkou na rtech a ve vlasech si nese věnec mrtvých sluncí.

Věstník Velké rady čarodějů, 1815:
Za zločin únosu čtyřletého chlapce byli Kantarella Smetanková, rozená Vrbenská, Antonín Smetanka, Jaroslav Smetanka, Leopold Smetanka a Anastázie Smetanková z rodu liškomágů odsouzeni k trestu smrti stětím.
Rozsudek byl vykonán.
Dlužno poznamenat, že exemplární trest zřejmě odstrašující účinky měl. Nebyly zaznamenány další případy nezákonné praktiky liškomágů unášet děti, u kterých rozeznali magické schopnosti a vlohy k metamorfóze, vychovat je po svém, oženit či provdat za liškomága a zajistit si díky tomu pokračování vlastního rodu bez oslabení specifických schopností.
Nebo možná liškomágové začali být opatrnější, aby je víckrát nechytili. Jejich populace totiž poklesla jen velmi mírně.

„Hurá, je jaro! Bendere, jdeme trhat pampelišky!“
„Klídek, Fryi, pampelišky se podařilo vyhubit před třemi sty léty.“
„Vyhubit? A proč?!“
„Jak to, proč? Přece kvůli evropský invazi. Neříkej, že nevíš nic o útoku na Paříž.“
„Útoku? Ale pampelišky jsou takové ty žluté kytičky, jak z nich lítají semínka na deštníčku!“
„Nene, to si pleteš. Jsou to patnáctimetrový mrchy, ze kterejch lítaj neutronový bomby.“
„Já je měl tak rád!“
„Nebuď z toho smutnej. Když je to jaro, půjdem si natrhat kočičky.“
„Ty pořád ještě jsou?!“
„Jasně, ale musíš je trhat před tím, než dozrajou a začnou mňoukat. Ten zvuk je hroznej.“

Nééééé!!!
Popravili je, všechny je popravili. Mé květinky, moje milované kytišky. Co bez vás bude můj životabudič. Jak teď udělám pampeliškové víno, které mě posiluje, když vaše zlaté hlavičky jsou na kusy a vaše tělíčka skončila zadupaná v zemi.
Nebojte se moji drahouškové, vaše smrt nezůstane nepomstěna. Ten kdo tohle udělal bude trpět, tak moc trpět jako ještě nikdo předtím. Pozná pravý význam bolesti a pak ho naučím, co znamená utrpení.
V ten den vytáhla Ino na křížovou výpravu. Věděla kdo zabíjel neb za sebou zanechali stopy. Poukaz na rámen, psí granule, růžové vlasy. Tihle tři si to pěkně odskáčou.

Král vyhlédl z okna své komnaty. Za hradní branou spatřil rozzuřený dav, všichni křičeli, ti odvážnější šplhali po železných květech kovaného plotu. Stráže je jen taktak odrážely.
"Veličenstvo," přispěchal hlásit velitel vojska, stěží popadal dech, "nic nepomáhá, dlouho je neudržíme! U zadní brány je situace daleko horší, nemám dostatek mužů... Zdá se, že tentokráte přijeli všichni!"
"Vidím," odvětil král, v jehož hlase byl poprvé rozpoznatelný náznak obav, pokračoval: "Nezbývá než přitvrdit, zvýšení platů nepřipadá v úvahu!"
"Veličenstvo, nechci samozřejmě zpochybňovat váš úsudek, ale jsou to velmi vzdělaní lidé, co si bez nich počneme?"
"Už jsem řekl, pobijte tu smetánku lékařskou!"

„Tohle je smetanka lékařská, lidově nazývaná pampeliška. Už jméno nám napovídá, že má mnoho léčivých účinků – lze z ní vyrábět pampeliškový med pomáhající při nachlazení, kořen zase obsahuje látky prospěšné pro trávení a snižování krevního tlaku.“
---
„Taraxacum officinale, nyní česky pampeliška lékařská, má nápadná žlutá květenství typu úbor. Pokud byste tedy někoho podarovali květem pampelišky, nejspíš by se příliš neradoval, pokud by však nebyl rostlinný anatom. Ten by vám ochotně popsal stavbu jazykovitého květu. Pojďme se na něj podívat blíže…“
---
„Bylo zjištěno, že Taraxacum officinale neexistuje. Je to agregát od sebe obtížně rozpoznatelných druhů s přesným názvem Taraxacum sect. ruderalia.“

Hamilton otevřel pomalu oči. Hlava ho nesnesitelně bolela už od chvíle, kdy prošel paprskem Wilcox-Jonesova deflektoru. Uvědomil si, že stojí na parkovišti poblíž supermarketu a chvíli doufal, že tentokrát je zpátky v realitě. Ovšem jen do okamžiku, kdy si všiml skupinky demonstrantů před prodejnou zahradnických potřeb. S rezignovaným povzdechem přelétl očima nápisy na transparentech:
„Nesouhlasíte s týráním květin a testováním na rostlinách?“
„Sekání trávy je poprava pampelišek!“
„Zastavme společně tuto krutou genocidu!“
„Nezabiješ!“
„Drastickým způsobem jsou každoročně usmrcovány triliony květů!“
„STOP násilí na rostlinách!“
„Žádáme změnu ústavy!“
„Připojte se k petici!“ oslovila Hamiltona drobná dívka s něžnýma zářivě modrýma očima.