Nikdy se mu neomrzel pohled na Narcisu, když si večer rozčesávala vlasy. Blonďatá hříva, připomínající lán rozkvetlých pampelišek, živá, voňavá…
Jeho vlasy (které po něm zdědil i Draco) byly světlounké, platinové – dobře si vzpomínal, že někteří sebevražední Nebelvíři ho v Bradavicích nazývali peroxidem. Narcisa, ač také blondýnka, měla barvu odlišnou. Tmavší, výraznější. Nádhernou…
Věděl, že je na ně pyšná. Starala se o ně pečlivě, možná i trošičku marnivě.
Když jí v důsledku stresu a občasného mučení ze strany Temného pána začaly vypadávat… když si je proto raději ostříhala nakrátko… Luciuse to zabolelo, jako máloco jiného.
O důvod víc ho nenávidět…