Sovátko

„Kočičí zlato,“ prskal Myšák, „to bude kočkomilských drabblat, ach jo! Pěkně tu bylo, i Tora píše krásnou fantazy o čarodějkách a nepíše o kočkách, a konec!“
„Grace píše o psech,“ poznamenalo Sovátko.
„Salónních psech. Většinou neškodní.“ Myšák vyšplhal na vejce Benediktýna a mračil se dál.
„Jsi proti kočkám zaujatý.“
„Jo.“
„Býval jsi zaujatý i proti sovám.“
„Aby ne. Pro jednu jsem byl příchuť do kávy!“
„Pořád jsi,“ zasmálo se Sovátko.
„Navíc to kafe vařím,“ připomněl Myšák.
„A výborné,“ chválilo Sovátko. „Hele, kočičí zlato má i jiný význam. Něco falešného. Prostě fejk.“
„Hm.“
„Jako třeba ty jsi fejková sova.“
„Cože jsem?!“

„Budeme jí říkat Benediktýnka,“ kolébal Myšák šťastně vejce.
„Týna mi bude stačit. Proč s ním tak třepeš?“
„Pohyb uklidňuje.“
„Takhle budeš mít spíš vaječný koktejl než Beneatakdále. Ale mně je to jedno.“
„Ty fakt ten syndrom nemáš.“
Sovátko zakoulelo očima. „Žádný pták nemá syndrom prázdného hnízda! To si vymysleli lidé! Pořádný pták je rád, když mladí vyletí a je klid! Proč si myslíš, že je v srpnu v lese ticho? Protože ptáci se jenom cpou a odpočívají!“
„Takže v srpnu budeš ticho?“ zeptal se Myšák nevinně.
„Zkus mě nenamíchnout, Myšáku! Nebo půjdete z hnízda oba, a to teprve bude syndrom!“

"Flám," poradil se Myšák s Wikipedií, "je mimo jiné vlastně Vlám."
"Takže Holanďan," řeklo Sovátko.
"Belgičan," mínil Myšák.
"Velký Holanďan," trvalo na svém Sovátko.
"Bludný Holanďan," vzdychl Myšák. "Jako Sováček."
"Sováček nebloudí, je na lovu jako správná sova."
"Mně se stýská," vzdychl Myšák. "Mám zahnízděný syndrom."
"Syndrom prázdného hnízda," opravilo ho Sovátko. "Velmi přeceňovaný. Ale jestli chceš, může tu být nové vejce natošup! Klidně zítra ráno!"
"Dotáhneš ho zase z flámu?" mračil se myšák.
"Jasně," smálo se Sovátko. "I s holandskou omáčkou! A pojmenujeme ho od B, když bude druhorozený!"
"Jsi krkavčí matka," zabručel Myšák.
Ale Sovátko už bylo pryč.

"Zdržte mě," odfrknul Myšák a drápkem rozříznul fólii. "To je taky nápad! Ještě aby nás někdo zdržoval!"
Ptáče zakřičelo.
"Téma není zdržte mě, ale držte mě," řeklo Sovátko a zručně zobákem naporcovalo chlazené kuře.
Ptáče zakřičelo.
"Když mě bude někdo držet, tak mě zdrží," zašermoval Myšák vykosťovacím nožem.
Ptáče zakřičelo.
"To je fakt," uznalo Sovátko a naházelo kusy kuřete do mlýnku na maso.
Ptáče zakřičelo.
Sovátko nabralo do zobáku namleté maso. Naplnilo zobáček Ptáčete.
Ptáče ztichlo.
"To je ta nechutná část," poznamenal Myšák.
"Buď rád, že je vegetarián jako já.
"Dva vegetariáni v rodině," zakoulel Myšák očima. "Kuřata, držte se!"

„Kuba!“
„Lomeril!“
„Vašek!“
„Iantouch!“
„František!“
„Voldemort!“
„Copak to je jméno pro dítě, Sovátko?! Hrozný! Tímhle se prostě neinspiruj! Radek!“
„Marek!“
„Řekl jsem… a vlastně jo, to by šlo. Pavel!“
„Aries!“
„Zuzana!“
„To je holčičí!“
„A Aries je snad chlap?“
„Náhodou vím, že Aries ve skutečnosti znamená…“
„Mamut!“
„Ne, mamut to neznamená.“
„Myslím jméno.“
„Už vidím sováka, jak lítá po lese se jménem Mamut!“
„Menhir!“
„Paralýza!“
Sovátko ztuhlo. „Cože?“
„Můžeme to rozdělit. Para nebo…“
„Para je ořech a Lýza pravopisná chyba, ne jméno pro ptáče!“
„Ptáče?“
„Ptáče!“
„Nakonec, proč ne. Nám taky stačí Sovátko a Myšák.“
Ptáče zakřičelo.
„Souhlasí!“
„Má hlad.“

Stand up? Na vlastních tlapkách už jsem nestál ani nepamatuju! Pořád rozpláclý na vejci jako žába. Co bych dal za měsíc v jináči! Vejce potřebuje péči, ta se táhne kdovíjak dlouho, už tady na to lidi upozorňují, že to není normální. A hne to s vejcem? Nehne? A s mladou paní? Vlastně se slečnou? Vůbec ne! Lítá si sem tam, tím víc, že je duben, a v jináči je kdo? Já! Říkat zahřívání vejce jináč je samozřejmě euf … eufem… eufeminismus.
To znamená, že se v EU o děti starají chlapi.

Vejce praskne.
Myšák sjede na zem.
Ze skořápky trčí zobáček.

„Prý je téma depresivní,“ řeklo Sovátko. „Jakoby neslučitelnost se životem hned znamenala smrt!“
„Jasně,“ souhlasil Myšák, uvelebený na vejci. „Příklad: Zahřívat soví vejce je neslučitelné s životem mladého, perspektivního Myšáka .“
„Takže je dobře, že už nejsi mladý.“
„Mládí se přeceňuje,“ mávl Myšák tlapkou. „Asi jako jogurt.“
„Jogurt?“
„Ano. Podstatou jogurtu jsou živé kultury. Když časem vyprchají, je jogurt k ničemu. Podstatou mládí je dospět. Když k tomu nedojde, je život jako nekulturní jogurt.“
„Tenhle tvůj příměr kulhá na obě nohy,“ usoudilo Sovátko.
„Tvůj ještě víc,“ odpověděl Myšák. „Příměr žádné nohy nemá!“
Sovátko se pokoušelo nesmát.
Marně.
Raději odlétlo pro jogurty.