DMD č. 12. pro 12. 4. 2015. Téma: Udělátko

Befelem z ředitelství mě přeložili. Na pracoviště, jehož náplni jsem nerozuměl. Ovšem specialisté se z něj rozutekli všude možně, proto ten befel. Do problematiky jsem vnikl, ovšem nedokonale.
A proto jsem při inventuře označil jednu neidentifikovanou položku jako udělátko. Prošlo to, v dalších inventurách též.
Po čase jsem se mohl vrátit k tomu, čemu rozumím. Chystalo se rušení pracoviště. Ředitelství povolalo soudního znalce, aby posoudil prodejnost zásob. Taktéž nikoliv specialistu na onen materiál, takový znalec snad ani neexistoval. A ten označení udělátko převzal do svého znaleckého posudku. A posudek orazítkoval kulatým razítkem se státním znakem - tak se udělátko stalo oficiálním.

Ta past byla vymyšlena skvěle.
Jeho nepřítel přijde a vezme si kousek sýra. Ten bude přidělaný na provázku, který odjistí větrák. Větrák se spustí a foukne do lodičky, na které bude položené tágo. To trefí kulečníkovou kouli, která narazí do spínače. Tím se spustí pračka. Pračka navine provázek přidělaný na spoušti pušky, která vystřelí. Vystřelený náboj přestřelí závaží od kukačkových hodin. Kukačka z nich začne vylétávat. Nožem přidělaným na jejím bidélku přeřeže šňůru, na které bude přidělaný trezor. Trezor dopadne přímo na nepřítele. O večeři pak bude postaráno.
„Tentokrát to prostě vyjde,“ byl si jist Tom a šel připravil sýr.

Z hlubin TARDIS se již několik dní ozývaly podivné zvuky, které zněly, jako kdyby se pářil DALEK s nosorožcem se vzteklinou.
Donna se nakonec odhodlala k akci. Vydala se po Doctorových stopách a došla do malé dílny přecpané věcmi. Okamžitě ji upoutal přístroj ve ve tvaru obrovského banánu.
“Co to je?”
“Můj nový vynález!” rozzářil se Doctor. Navzdory svému nadšení vypadal podivně zelený. “Produkuje ovoce se schopností komunikace!” Sloupl slupku z banánu, který z přístroje vypadl, a začal ho jíst.
“Ehm, Doctore…”
Donna začala couvat, když nosorožec s DALEKem znovu zahájili své hrátky.
“Myslím, že se s tebou bavit nechce…”

Postavil jsem si stroj na sny. Už mne nebavilo sledovat noční můry jako z béčkových filmů nebo lehké porno s člověkem, kterého byste chtěli mít v posteli opravdu jako posledního.
V práci jsem si vzal dovolenou. Z ranní procházky jsem se zastavil v papírnictví pro ranní noviny, v řeznictví pro kus roštěnce a u babky kořenářky u nás na rohu pro bobkový list.
Realizace mohla začít. Škrtl jsem sirkami a pod hrncem zapálil plyn. Noviny jsem otevřel na straně jedenáct a nohy opřel o roh stolu. Nakonec jsem si smotl ten den nejlepší joint, co jsem měl. Stroj byl připraven.

Byl to obyčejný dřevěný kolík, na jednom konci mírně zploštělý jako špachtle, na druhém přiostřený. Ale co všechno s ním ten potulný hrnčíř dokázal! Přiklepnout sklouzávající obruč. Přitáhnout lana, která vypínala plachtu. Povolit příliš utažený uzel. Oškrábat bláto zpod nábojů kol. Obracet placky, aby se řádně propekly. Trefit zajíce. Zajistit vůz. Provizorně vyčistit koni kopyta.
Čím déle ho mistr Severin pozoroval, tím víc ho obdivoval. Ten člověk se – podobně jako oni dva s Lisou – harcoval světem, celý svůj domov sbalený s sebou. A s jakým málem si dovedl poradit!
Když se loučili, hrnčíř mistrovi svou špachtli daroval.
Prý pro štěstí.

Co vlastně nazvat "udělátkem"?
Kdysi udělátkem bylo asi vše, pro jejich strůjce, vynálezce, podobné lidi, kteří smýšleli více a dále, než po hranice dané tehdejší dobou, než jejich "věc" dostala finální podobu a název, museli ho nějak zvát, tak proč ne výstižně udělátko?
Nebo udělátkem může být něco, co jsme si pořídili, ale nevíme jak se to vlastně jmenuje, většinou to začíná slovy ,,prostě taková ta věc".
Třeba mé oblíbené udělátko je taková ta věc na masírování hlavy, určitě to znáte. Držíte to shora a ty drátěné nožky vám obepínají hlavu. Tyhle udělátka "za málo peněz, hodně muziky, mám nejraději".

Bez chuti a bez nálady,
žmoulám svoji tužku v puse,
občas sobě nevím rady,
teď i v jednom kuse.
Rozmrzelý hledím kolem,
a pouštím hromy blesky,
Hledám koho bych tak nazval volem,
zapomínám Česky.
Nálada je v bodu mrazu,
až vyhážu je všecky
Nebo skončí na úrazu,
no, asi mluvím Řecky,
Zatím všichni dělají,
že se jich to netýká,
kolem kaše běhají,
jenže kaše vytíká.
Že vynález skončí v koši.
jedno je jim asi,
myslej, že jsou správní hoši?
já si však rvu vlasy.
Nevzdávám to, co to řeším!
musím na to od kosti,
vynaleznu chlapcům našim,
přístroj proti blbosti!

Pajcr, mačkátko, čistítko na mačkátko řečené také jinak bazmek, což je milá, malá šikovná věcička, která se také často ztrácí a kterou občas nedokážeme docenit. Například spiralizér neboli špagetovač, který je skvělý, pokud ovšem máte dost velkou kredenc a množství čerstvé zeleniny nebo jiného šajzdreku, kterým ji můžete nahradit. Šajzdrek, to je taky slovo! Jak drnčí a zároveň ševelí na jazyku, když se nebojíte do něj kousnout. Sudeťácké kořeny konečně nesou své ovoce! Ačkoli šajzdrekem je nejčastěji míněna nějaká nedostatečně hodnotná potrava.
Ale zpátky k věci, respektive k bazmeku či fičuře. Protože nějaké udělátko, to by u nás nikdo nepoužil...

Na bílé plachetky nikdo nestřílí – základní pravidlo války.
Alžbětě dodalo odvahu při odvetném útoku rudých běžet do pole. Najednou křik – „Ze strany!“. A potom oslnivá bolest v lýtku, studená hlína pod rukama.
Josefe! Kolem nikdo, rozklepanýma rukama neotevře peán. Zahlédla tu zrzavou civilistku. Má všechny důvody mě tu nechat. Na zavolání neochotně přiběhla.
Začala se třást. Šok. „Zastavit krvácení...“ vycedila.
Olga nervózně vzala peán: „Tímhletím?“
„Ne... obvazem!“
Když přitlačila na ránu, Bětka zařvala. Ještě nesmím omdlít.
Vyděšený mužský hlas. Josefe?
„Proboha, okamžitě dostaňte sestry zpod palby! Golovinovo, do deseti vteřin budou v bezpečí, nebo vás postřílím.“
Vladimíre. Bětka spokojeně omdlela.

Profesor Maxmilian Dreyfuss, obvykle tak rezervovaný, se rozplýval nadšením. "Vážený pane kolego, už nápad s HEMA gelem, který absorbuje vodu a lze ho obrábět, byl geniální! Ale tyhle čtyři kousky, to jsou skvosty! Dokonalý tvar, hladký okraj, perfektní čirost. Oko je klidné, má dobrou slzivost. S tím uděláte díru do světa!"
Profesor Oto Wichterle se potěšeně usmál a zamíchal lžičkou kávu.
"Prozraďte mi, pane kolego, jak jste dosáhl takového výsledku."
"Víte, pane kolego, já si na odlévání kontaktních čoček vytvořil takové udělátko."
Dreyfuss se podíval na věc, kterou Wichterle vytáhl z aktovky, a přes všechnu úctu ke kolegovi zavyl smíchy.