DMD č. 12. pro 12. 4. 2015. Téma: Udělátko

Technika pokročila mílovými kroky. Bylo neuvěřitelné, co všechno se dalo napodobit.
Cvak, cvak, cvak, cvak, cvak. Edward natáhl prsty pravé ruky. Winry odvedla skvělou práci. Paže i ruka byly dokonale pohyblivé a byly silnější a odolnější než maso a kost.
Klep, klep, klep. Šest kroků se zdravou nohou a náhradou z automailu.
Kov nedokázal nahradit vjemy, ale z obou chladných končetin občas vystřelovala bolest tak ostrá, že by přísahal, že jsou pravé.
Když Edward zaťukal na Alfonsovo brnění, uslyšel dutou plechovou ozvěnu.
„Pojď, bráško, získáme zpátky tvoje tělo,“ slíbil.
Technika pokročila mílovými kroky a oni teď zjistí, co dokáže alchymie.

„Au,“ vykřikla paní Juliana a s nevolí sledovala, jak jí z prstu kape krev. „Takhle to dál nejde,“ prohlásila rozhodně a vyrazila za manželem.
„Kryštofe, zase jsem se řízla a tentokrát to opravdu bolí,“ spustila hned ve dveřích. „Musíš s tím něco udělat. Chtělo by to nějaké šikovné udělátko, které by tu homoli rozsekalo na menší kousky.“
Pan Kryštof coby oddaný manžel, kterého zranění jeho ženy mrzelo (a možná se bál, že mu bude předhazováno i vícekrát), nelenil a zamyslel se.
Asi za dva měsíce dostala paní Juliana Radová dárek – bedničku s více než 300 bílými a červenými kostkami cukru.

I hate surveillance.
It’s like concentrating on nothing and everything at the same time, all the time, and I like my concentrating a little more concentrated.
“You got the doohickey?”
“What?”
“That thingamabob-”
“Can’t you call it by its name? It’s the transmogrif-”
“Not in public, you moron! Dr Cato would have our heads!”
I’ll take that as confession. I think we can move on to the retrieval part.
I don’t like long-distance assassination any more than surveillance (there is not much difference between those two), but at least by sniping terrorists I end my day on a high note.

Všechno zaplavily tisíce krvežíznivých robotů, boj se zdál nekonečný. Pak se objevili oheň plivající droidi.
Thor kosil plecháče po desítkách, ale přesto bylo jasné, že se k nim nedostane včas.
Ostatní Avengeři byli příliš daleko.
„Zasáhněte někdo, jinak prolomí linie! Za Manhattanem ještě nejsou všichni evakuováni!“ křičel Kapitán, sám bojující s třemi roboty najednou.
Náhle se droidi jeden po druhém zastavili. Z hlav jim trčely šípy s důmyslnými kapslemi, ze kterých tryskala protipožární pěna. Ze střechy ohořelého kamionu za Kapitánem zaznakoval Hawkeye pozdrav.
Tak tohle tedy vyráběl na té své farmě, pomyslel si Kapitán. Vítězství se najednou nezdálo tak nepravděpodobné.

Stárkovi to zkoušeli ve dne v noci, sice je to velice bavilo, ale nic.
„Mohli bychom se zařídit jako ti lidi z Horní Lhotky,“ řekla Lojzka muži.
„Ti, co mají Otíka?“ zhrozil se manžel. „Copak si nepamatuješ, jak to s ním bylo? Spořádal, na co přišel, a teď musí žít v nějakým ústavu pro zloduchy nebo co.“
„Protože ho špatně krmili,“ usoudila Lojzka. „Kdybychom byli opatrní...“
A tak, aby ženě vyhověl, vzal Stárka polínko a vyřezal chlapečka.
„Udělal jsem ho sám, takže se bude jmenovat Udělátko!“
Udělátko vyrostl na vyvážené a racionální stravě, a tak se ústavu pro zloduchy vyhnul.

Jednou vymyslel takový udělátko se zápornou permitivitou. Zamaskoval ho za prsten a daroval takovýmu týpkovi s velkou černou přilbicí.
Pak přišel se strojem, který uměl s pomocí zvukových vln skoro všechno. Pojmenoval ho sonický šroubovák a patent prodal nějakým mimozemšťanům.
Dalším vynálezem byl přemisťovač částic. Strčil ho prej do skříně, kde ho objevila neteř nájemníka.
Když jsem ho před týdnem potkal, byl rudý vzteky. Někdo mu ukradl plány na nové designové lampičky a používá je teď k boji jako meče.
Nakonec se objevil s červenýma deskama.
"Víš co to je?" otázal se.
"Že by paradimenzátor?" zkusil jsem namátkou.
"Třídní kniha."

Je to takové malé, nenápadné technické udělátko.
Prodávají ho ve všech barvách, ale většina lidí bere pleťovou - přece nechceš, aby to někdo viděl, ne?
Vydrží ti tak tři týdny, než začne tiše pípat. S povzdechem vytahuješ peněženku. "Promiňte, prosím, musím se vypnout," říkáš. Vsunuješ dovnitř baterku menší než špička prstu.
Bojíš se, že ho ztratíš, bez něj totiž nemůžeš fungovat. Každé ráno slepě šmátráš po nočním stolku. "Hej hej, bla bla," ujišťuješ se, že stále funguje.
Musí fungovat, stát ti nedá na nové peníze dřív než za pět let a jenom pět tisíc.
Sluchadlo, které máš teď, stálo dvacet pět.

To jsme jednou zase dělali rotační slezinu, s kolegyněmi jsme se střídaly v jejich pořádání. Vždycky se udělaly obložené mísy, komu se s tím chtělo piplat, udělal chlebíčky nebo salát.
Tehdá jsme přišly k Aleně, a hned na první pohled bylo něco špatně. V kuchyni binec, a uprostřed zeleniny Alena s nožem a krví prosakujícími náplastmi na obou rukou.
„Co se stalo?“ vrhly jsme se na ni účastně.
„Jsem chtěla udělat ty vrtulky z okurky a kytičky z rajčat, jako měla tuhle Pietra,“ pravila poraženě.
Ztuhla jsem. Mám jí říct, že na to mám takový šikovný udělátko z Křemežského veletrhu?

„Jednou (asi před čtyřmi staletími) jsem se procházel po sedmém nebi,“ vyprávěl Azirafal,
„a našel jsem sklad mnoha podivných věcí: bylo tam obrovské, stářím již slepé zrcadlo a spousta nástrojů a udělátek, hromady formiček a báboviček, které měly tvary různých částí těla, jednotlivých orgánů a kostí. Vedle stála obrovská pec a na stole ještě ležela hromada hlíny. Dostal jsem chuť něco si vyrobit; našel jsem tam nějaký návod, ale byl neúplný a asi jsem něco zblbl – zkrátka, foukal jsem, ale pořád se to nehýbalo.
Tak jsem to zabalil a poslal na náhodnou adresu někam do střední Evropy, abych zametl stopy.“

Ideální věc. Jednoduchá, skladná, dokonalá do temné noci.
Přesně tohle jsem si myslel, dokud jsem neztratil tu pohyblivou polovinu.
'Panebože!' pomyslel jsem si, 'vždyť mě za chvíli někdo zastřelí!' Zahlédnul jsem chlapa v helmě, přistál určitě jen chvíli přede mnou. Nedaleko štěkal německý kulomet, ale větší nebezpečí pro mě představoval právě on.
Kliknutí. Krev se ve mně zastavila. Poznal jsem Burta Christensona. Musím se k němu dostat dost blízko, abych na něj promluvil.
Kliknutí. Natažení závěru pistole.
"Pro rány Boží, nestřílejte!" řekl jsem a zvednul ruce.
"Ty idiote! Co máš v palici? Proč neodpovíš, když cvakám?"
"Rozpadlo se mi to."