DMD č. 12. pro 12. 4. 2015. Téma: Udělátko

Udělátko: neboli "vychytaná věcička", "užitěčnítko", "No, takové to moje to..", je označení pro originální předmět určený pro zcela běžné použití za účelem zvýšení efektivity pracovní činnosti. Bývá tak označována prvotní evoluční fáze každého předmětu, který byl kdy lidstvem vynalezen. Udělátko bylo na počátku stavby pyramid i první předmět, který byl použit na dlouhé cestě člověka mimo naši planetu. Statistiky uvádějí, že každý člověk přišel do styku s takovým udělátkem dokonce několikrát za život. Udělátka jsou rozmístěna po planetě v různé koncentraci. Lidé, kteří věří v budoucnost jednoho udělátka, jsou nazýváni různě od bláznů přes kutily a lenochy až po vizionáře.

Když v Trnkovicích otevřeli nový obchod, byla to senzace, protože ve vsi měli vždy jen Koloniál, později přejmenovaný na Potraviny. Nový obchod zdobila červená cedule s nápisem "Udělátka", na dveřích stálo "Pouze pro ženy".
První zákaznicí se stala místní drbna Helenka - ven ovšem přišla bez komentáře, s tajuplným úsměvem a červenou neprůhlednou taštičkou.
Po vsi se rozkřiklo, že prodávají samou drahotu, ale že to teda stojí za to. Helenka se dušovala, že líp v životě nenakoupila.
Trnkovští muži znepokojeně přihlíželi, ale nevěděli nic. Nakonec Helenky manžel tajně vytáhl z červené taštičky škatuli a přečetl slogan: "Udělátka - a konečně se uděláte!"

„Podívej se, pane rytíři.“
Trhovec zvednul ze stánku malou jedovatě zelenou ampulku s kovovým vrškem. Několikrát zatlačil prstem, zablesklo se a z ampulky vyšlehnul oheň.
„Zázračný vynález, již nikdy ti nebude třeba křesadla. Jen patnáct zlatých za kus.“
Na tuto konverzaci si rytíř vzpomněl o několik měsíců později. V průsmyku ho zastihla sněhová bouře a on vyhledal úkryt v jeskyni. Tak, jako mnohokrát před tím, chtěl rozdělat oheň. Ale zázračná ampule jakoby se vyčerpala. Nadával, vyhrožoval a nakonec s ní mrštil o skálu.
Schoulil se u stěny ve snaze uchovat si co nejvíce tepla v mrazu. Jeskyni pomalu zanášel sníh.

Mirkwood was dark and evil looking. Gandalf told them to stay on the road… before he decided to go somewhere else, do something more exciting than to guide the company through a dangerous, elven infested wood, Dís thought darkly.
Her other part wondered how come she got ideas like that – Gandalf was not responsible for them, he was helping them on his own accord and without a reward.
And he helped them some more.
“I got this,” she pulled the thingy out of her pocket. “So we won’t get lost.”
“Wha’s that?” Dwalin wondered.
“The wizard called it… a compass.”

„Hoď po mě ten bazmek!“ zavrčel Billie nevrle.
Zase něco potřeboval a zase mu ten... no, jak se jmenoval... jo, ten Němec, kradl slova.
A proč Němec a kdo je to vlastně Němec...
Billie kdysi utrpěl široké vzdělání, s nímž si jeho úzce specializovaná mysl nedokázala poradit. Ne, on opravdu nebyl génius, jak se jeho bláhový, dávno zesnulý otec domníval.
„Cožeto?“ Sluha koukal jako sůva z nudlí.
„No! Tu věcičku, tamtu.“
„Jakou?“
Získat dneska komplimentní persián je snad nemožný, pomyslel si Billie.
„Tu zahnutou... ne to koště, tu vedle, kroucenou!“
„Vývrtku?“
„Jo!“
Se sklenicí dobrého moku byl svět hned veselejší.

"Kluci, doneste mi z prvního šuplíku z ložnice čistý povlečení."
"Jasně, mami!"
...
A tisíce alternativních realit se rozběhly do všech směrů.
...
"Hele, v který skříni to myslela?"
"Asi v tý největší?"
"Tam nejsou šuplíky."
"Hm.. Tady to nebude, to jsou jenom nějaký udělátka."
"..."
Bzzzzzzzzz!
"Co to je?"
"Budík?"
...
"Hele, v kterým šuplíku to říkala?"
"Třetím, ne?"
"Né, to jsou holčičí spoďáry. Bléé."
"Hele, tady je v tom schovaná bouchačka!"
"Vau, uka!"
Prásk!
"Brácha?"
...
"Hele, myslela tu bílou komodu?"
"Asi jooo..."
"Ňáká červená knížka jenom..."
"Citáty předsedy Maa..."
"Pff... Nuuudaaa!"
...
"Hele, v prvním?"
"Jo."
"A který mám vzít - to s mašinkama?"

Tahák, guma, ořezávátko, nabíječka od mobilu, logaritmické pravítko, kovové kružítko, čip pro odblokování vstupních dveří, digitální snímek slovíček do hodinek, linkovaná podložka, laserové ukazovátko, prezentér, dálkový ovladač od projektoru, sluchátka s mikrofonem, zmizík, přehrávač magnetofonových pásek, souprava s radioaktivními prvky pro demonstrativní pokusy - ve formě kufříku, modely molekul, atomů a krystalů, sada pro pozorování skleníkového efektu, obvazové nůžky s tupým a ostrým hrotem, preparační pinzeta, refrakční baňka, magnetická míchačka, tellurium, vzorky hornin, dřevěné dvacítkové kuličkové počítadlo, drátěný model šestibokého hranolu, stereoskopický mikroskop, achromatická čtyřčočková lupa a v neposlední řadě mazací houbička na bílou tabuli.
Ve škole může být udělátko leccos...

„Potřebuju duchovní útěchu,“ řekl Alonso DeCastello mezi dveřmi kostela.
Na sobě měl zbytky nějaké páchnoucí hmoty a jedno obočí neslo stopy vzplanutí.
„Jsi si jistý, že to není očista, co potřebuješ?“
„Vtipný. Mě už ale humor přešel. Obchody se hroutí, obyčejnou whisku už nikdo nechce, všichni blbnou s tím medovým sajrajtem starýho Danielse - čertví jaký udělátko při výrobě používá!“
„Hmm. Tady už jsou lidi zmlsaný. Co se přesunout na sever? Třeba do Chicaga.“
Kdybych tušil, že tam příští zimu dorazí prohibice, pošlu ho do Evropy.
Ale co, nakonec si poradil.
Jen jsem ho poprosil, ať už mi tak často nepíše.

Hrdinou Pepíkova dětství byl inženýr Cyrus Smith. Kolik večerů s ním tajně strávil za svitu baterky!
Na potoce s klukama podle jeho vzoru postavili přehradu s elektrárnou. Obětoval sice dynamo a svítilnu z nového bicyklu, ale osvětlil celou tůň. Otec to zjistil, když na kole jel večer ze sokolovny.
Rozdělávali oheň pomocí lupy sestrojené ze sklíček hodinek. Bohužel, sklíčka po skončení pokusu již nešla vrátit zpět. Ale pokus se zdařil, shořela celá kopka sena. Matka to zjistila, když nenašla krmení pro králíky.
Inženýrem se kvůli původu nestal. Vyučil se zámečníkem. Ale ať budete potřebovat jakýkoli forychtuňk, on ho dokáže vyrobit.

Obloha byla bez mráčku, slunce se něžně opíralo o střechy domů malého města, teplý vánek hladil po tváři a probouzel obyvatele z letargie dlouhotrvající zimy. Neúnavné ptačí švitoření se mísilo s dětským výskotem.
Poslední dům v ulici vítal jen jedním křídlem dveří. Okna se zuřivě šklebila a ukazovala zčernalou propast. Opatrně vešel. Na zemi se povalovaly ohořelé zbytky vzpomínek. Roztřesenou rukou se opíral o chatrné zábradlí, snažil se nevnímat tmavé cákance nad schody. Ale ani po domácku vyrobená zápalná lahev, kterou našel v přízemí, ho nemohla připravit na to, co uvidí. Svého milence poznal jen podle prstýnku na pravé ruce.