Muzikál Kočky

Mistoffelees pozoroval zlatou rybičku proplouvající leknínovými stonky. Když zmizela z akvária, byl první podezřelý. Ale kde je to kouzlo, když se znovu neobjeví?
Na lavičce se povaloval Tugger a vyprávěl o nočních pré.
"Gaučová kočka, když vyklouzne z domu, je okouzlující... Směs opovržení a obdivu v jejím výrazu..." zavrněl.
Všichni Tuggera rádi poslouchali. Mistoffela víc zajímala rybka.
"Kdybys nebyl skoro kotě..." pokračoval. "Víš, některé kočky divokost fascinuje. Rády, ehm, krotí kocoury... A někteří kocouři..."
"Jako Jennyanydots a Munkustrap?"
"Cože?!"
"Po nocích ho drezůruje."
"Oh, well..."
Tugger byl mezi Jellicles jednoznačně kocouří eso, ale vedle Mistoffela si občas připadal takhle malinký.

Otevřu dveře divadla a dýchne na mne jeho neopakovatelná atmosféra. Projdu chodbami do své šatny, usadím se před zrcadlo a užívám si ty zbylé okamžiky, než se na mě vrhnou maskérky a kostymérky. Pohladím desku toaletního stolku, otevřu zásuvku a vyndávám hřebeny, vlásenky, krémy, líčidla… Všechno tady má svou vůni, kterou miluji už od dětství.
V tom do důvěrně známého obrazu vpluje cosi nepatřičného. Nakrčím nos, začichám a kýchnu.
„No to snad ne!“ vzlyknu zoufale, vyskočím a rozrazím dveře skříně. Nepříjemný pach zesílí.
Můj kostým kočky Dželíny mi před sezónou vyprali a vymáchali v aviváži. Na kterou já jsem alergická.