Co děláme v temnotách

The room might once have been a winter garden, but now the glass walls were all darkened with what was either tar or centuries of grime. The floor was overflowing with greenery in name only.

"Welcome to my sex garden!" Nadja grinned, gesturing eagerly to a thin, purple flower. "This is Old Woman's Ear."

"Salvia verticillata." Lazlo nodded. "Grandmother's ear, we called it."

"Yes, your village was very stupid," Nadja interjected. "Over here, we have Worm's Balls, Cock's Fresh-"

"And you make aphrodisiac potions here?"

Nadja frowned. "No. I have sex here."

"Speaking of..." Lazlo winked.

The camera panned away.

„Co píšeš?" zeptal se Deacon a nahlédl spolubydlícímu přes rameno na pergamen, kde něco krasopisně sepisoval husím brkem.
„Dostal jsem nabídku psaní pro lifestylový časopis pro ženy," vysvětlil Viago.
„Který typ muže nechcete mít u porodu. Cíťa. Nejdříve je za hrdinu a pak na něj jdou mdloby z množství krve, která je na prostěradle a podlaze," čte Deacon. „Co to je za sračku?" zeptá se.
„Zadali mi, že mám napsat článek o mužích u porodu a pak se rozhodnou."
„Co víš prosím tě o porodech?" podivil se Deacon.
„Téměř nic. Ale potřebuji zaplatit svou polovinu nájmu!" objasnil svou motivaci Viago.

Interiér domu, prach
VIAGO:
„Prosím, posaďte se! Laskavě omluvte pohovku, trošičku práší. Ošklivá pohovka!“
MUŽ:
„My nechceme zdržovat.“
ŽENA
Drží si kabelku a je ostražitá.
VIAGO:
„Mně nezdržujete, já mám spoustu času. Celé věky. Ha ha!“
MUŽ:
„Přece jen bychom raději šli…“
VIAGO:
„Někde tu mám sušenky!“
Postaví se mezi muže a dveře.
ŽENA:
Nenápadně se přesouvá k oknu.
V okně se objeví PETER. Stmívačka. Ozve se řev, tupé údery a srkavé zvuky, asi jako když dítě pije colu brčkem. Roztmívačka.
Interiér domu, krev
PETER:
Je provinilý
VIAGO:
Rezignovaně svěšená ramena, výraz smutku
„A pak si mám najít nějaké přátele…“

„Ještě, že se toho nedožil Petyr,“ řekl Viago. Odložil péřovou prachovku a protáhl se. Obvykle ponurou atmosféru domu dnes umocňovala všeobecná anarchie: zničený nábytek, rozbité nádobí.
„Další večírek bude u nich,“ zavrčel Deacon a nenápadně zasunul pod gauč zkrvavený ubrus.
„K vlkodlakům já nevkročím!“ načepýřil se Vladislav.
„Hrdý upír,“ řekl Viago. Nakrčil nos:
„Co to tu zapáchá?“
„To bude z koberce." Deacon právě schovával střepy z vázy pod damaškový přehoz. „Tadá!“
„Tady ale žádný koberec není!“
„Právě. Jelikož všechno, co vlkodlak pomočí, stává se jeho majetkem, tak si ho odnesli.“
"Bohové!"

Ne, přátelství upírů s vlkodlaky prostě není dobrý nápad.