Komiksy

První panel, vlevo nahoře:
„Pomoc, utekl mi pes,“ volá francouzský dědeček ve francouzském baretu a o francouzských holích. Takovému by vzal roha i pes z palubní desky.
Druhý panel, vpravo nahoře:
K dědečkovi přistupuje Pan Neporazitelný, superhrdina v černé masce a žlutém trikotu, a vyhodnocuje situaci. Seskočí ze spodního okraje panelu dolů.
Třetí panel, vlevo dole:
Uprchlý pes (možná vás to překvapí – je to francouzský buldoček) běží doprava, zdálky je slyšet dědečkovo rozčilené „Mon dieu, to jsou dneska hrdinové, vůbec starému člověku nepomohou!“
Čtvrtý panel, vpravo dole:
Z druhého panelu sem dopadne Pan Neporazitelný a v poslední chvíli chytí vodítko.

Ocitl se v nesnázích. Bubliny ho obklopovaly ze všech stran. Chtěl promluvit, vykřiknout, ale hlas mu zaschnul v pootevřených ústech. A v té poslední chvíli, kdy už se jeho mohutné tělo takřka nevešlo mezi bublinné masy, dostal spásný nápad. Vší silou začal dupat do země, zatímco svými svalnatými pažemi držel bubliny, které se s novou vervou začaly drát, aby ho umačkaly. A pak konečně...

Bobík zmizel. Nikdo nechápal proč ani kam, viděli jen, že se těsně předtím začal chovat podivně. Ptali se ho, co se mu děje, ale odpovědi se od něho nedostali.

Za pár minut Bobík slétl z nebe.

"Bubliny nad lidmi vidíte, říkáte?"
"Jo, pane doktore. Ale ne prázdný, bílý, to ne. Jsou v nich slova."
"Nějaká konkrétní slova? Nabádají vás k něčemu?"
"No, ne, je to do písmene to, co lidi říkají. Jako kdyby někdo chytil jejich řeč a vytisknul ji do bubliny nad hlavou. A někdy taky citoslovce!"
"Hm, hm, jak zvláštní. Ale myslím, že jsem o podobné nemoci slyšel od kolegy. Ach, ano. Quarto murum solveret... Vzácná, ale vyskytuje se."
"A dá se to nějak léčit?"
"Léky nejsou, lze pouze zkusit změnu přístupu. Buďte co nejnudnější. Žádná dobrodružství, prkotiny ani zábavy. A možná to přejde!"

Některé z červených, žlutých a zelených balónků, které chrlí dětská herna v nejvyšším patře obchoďáku, seskakují po eskalátorech a nerespektují směr jízdy.
Hlídací tetičky vytvořily za reklamními poutači na dětské odpoledne plné soutěží a písniček kordon. Postupují vpřed.
Tatínek čeká za nízkým plůtkem herny s rukama plnýma igelitových tašek.
Chová se zdvořile, ale nedaří se mu netrpělivost úplně skrývat: „Rád bych si prosím konečně vyzvedl dceru.“
Zvukoměr dočasně hlásí pokles pod 100 decibelů. Zkušená tetička Eliška odkládá chrániče sluchu, saltem proniká do skákacího hradu a odděluje dcerku.
Tvář monstrózního chlapíka zjihne: „Dej pusu tatínkovi. Jak se měla moje malá Hulčička?“

“Tradiční hodnoty! Křesťanská morálka! Západní civilizace!” Televizní mluvící hlava zběsile prská hesla do mikrofonu. Dav tleská. Vlajky vlají.
Al v obýváku nakrčí nos.
“Wade, co to krucinál…?”
“Rodina jsou muž a žena!” sípe politik.
“To je ale hnusnej chlap, Wade. Proč se na to díváš? Okamžitě tam dej zpátky Dallas!”
“Homoagenda! Gender džihád! Unisex toalety! Pekelní liberálové!” V koutku úst politika se zatřpytí slina.
Wade dokončí čištění svého Desert Eagla. Pokrčí rameny.
“Čekám, jestli v přímým přenosu vybuchne.” Opatrně začne zbraň znovu skládat. “A jestli ne -" cvaknutí zásobníku - “tak by moh aspoň říct, kde a kdy bude mít další projev.”