Opravnik oblíbených otištěných omylů

„Vstávat, jde se do školy,“ povídá Bob.
„A proč?“ brání se Bobek.
„Protože se chceme naučit číst.“
„A proč?“
„Protože chceme vědět, co o nás kde píšou.“
Bobek, kterému se pořád ještě nechce ven, vymyslí nevyvratitelný argument.
„Jenže nemáme peníze na školné.“
„To nevadí,“ nezaváhá Bob. „Tamhle vidím banku.“
Bobek nechápe.
„V bance jsou přece peníze, Bobku!“
„Ahá!“ Bobek se plácne pacičkou do čela. „Vezmeme kvéry a jdeme na to!“
„Hele, Bobe, tady je mnohem víc než na školné.“
„Tak radši poletíme první třídou do Las Vegas.“
Všechny peníze prohráli – neuměli si přečíst pokyny.
Bez sebe vzteky vystříleli celé kasíno.

„Káčo, pojď se mnou, v pekle budeš mít lívanců, co hrdlo ráčí!“
„Vážně?“
„Se smetanou, s medem!“
„Na mou duši, na psí uši, na čertovo svědomí?“
„Jelito, kopyto, platí to!“
„Počkej, jak na záda??? Ženská, kolik vážíš?“
„Mám těžký kosti, jářku!“
„Ne, máš dva metráky! Ruplo mi v zádech!“
„Plazíme se, plazíme, honem! Lívance čekají!“
„Slez!“
„Už tam budem?“
„Korytofilitomordhadrybum!“
„Hospodo, lívance! Se šlehačkou! Mám slíbeno!“
„Káčo, pusť se!“
„Cože? Spusť se? Inu… páru máš, ošklivej sice seš, ale tady je to jedno… lívanců máš plnej kotel… co by ne!“
„Káčo!!!!“
„Mhmm?“
„Káčo??? Hele, kám šáhnu, žádnou kost nenahmátnu… johohó!“

„Čichám, čichám... Co to tam zase, matko, máš?“
„Jenom holoubka, slunce naše jasné. Létá k nám na zrní.“
„Ještěže tak. Myslel jsem, že je to Plaváček.“
„Hvězdo denní, kde tomu je konec?“
„Matko, jsem Vševěd. Je na cestě sem, chce zlaté vlasy. Tedy co si z mé pleše vezme, nevím. Ale ty bys mu pomáhat neměla.“
„Proč ne, sluníčko moje?“
„Kdyby byl pořádnej chlap, dojde, koukne mi do očí a řekne: ‚Dědku, naval štětiny!‘ Ale on ne. Nastrčí tebe a povídačku o snech. Proč se mi nepodívá do očí?“
Plaváček pod neckami se nikomu do očí podívat nemohl. Slzel smíchy.

Ája vidí, že se Fíkova bouda otřásá, jako pod náporem uragánu. Ale jako obvykle jsou to jen Fíkovy neklidné sny.
„Co se ti zdálo, povídej?“
„Tomu bys nevěřila. Hrál jsem v symfonickým orchestru. Bylo to úžasný a já byl ze všech nejdůležitější. I pan dirigent to říkal, když na mě hrozil taktovkou.“
„Jé a na co jsi hrál?“
„No vždycky, když přišla řada na buben, tak jsem udělal ‚HUF‘.“
„Jé, Fíku, to je prima," říká Ája. "Ale proč jsi na ten buben nebubnoval?“
„Jak sem se chtěl dostat na svý místo, tak jsem jim ten kotel prošláp,“ odpoví zkroušeně Fík.

Když princezny začnou zadávat úkoly, jde do tuhého. U Adléty princové totálně selhávali. Jak by ne. Nejdříve s nimi princezna vedla dlouhosáhlé intelektuální rozhovory o zaplňování bílých míst v mapě poznání, pak je, přemýšlením ztumpachovělé, zavedla do zahrady a hodila prsten do jezírka. Úkol byl nabíledni, ale pozor, jezírko bylo plné krokodýlů!
Krokodýlí žaludek je posledním místem, které by kdokoliv hodlal zkoumat. Není divu, že všichni utekli.
Až na Honzu. Jediný správně pochopil, po čem princezna vlastně touží. Proč by jinak po vhození prstenu zavelela: "Vyndej ho!"
Intelekt je hezká věc, ale někdy chlap zaboduje spíš přímým tahem na branku…

Drahý Karlíčku,
jestlipak nosíš teplé prádlo, co jsem ti minule poslala? Sousedka říkala, že tam u vás bývá v noci zima, tak si prosím vždycky vezmi pokrývku navíc, ano? Víš, že trpíš na dutiny. A nehraj si se střelnými zbraněmi. Jsou moc nebezpečné. A dávej si pozor na ošklivé lidi, které můžeš potkat, mohli by ti ublížit. Ale raději se s nimi neper, víš, že rána pěstí nevyřeší všechno.
Posílám sto hubiček.
Tvoje milující maminka
Složil jsem dopis a povzdechl si. Maminčiny rady není vždycky jednoduché dodržovat. Zvlášť v saloonu. Práásk. Slavnému Old Shaterhandovi nikdo na nové mokasíny zvracet nebude.

Budulínek se rýpe v hrášku. Babička v lázních, děda v hospodě. Nudí se.
Před oknem kmitne rezavá barva.
Stáňa Liška. Co tu chce?
„Máš doma dědečka, mladíku?“ usmívá se zmalovaná zrzka.
„Šel na pivo.“
„Tak?“ Liška vklouzne dovnitř. „Nevadí. Budulínku, dej mi prášku, pohladím tě po ocásku…“ Lascivně se zavlní.
Budulínkovi sjede mozek do kalhot. Natěšeně podává mísu s hráškem.
„Prášku, troubo, ne hrášku!“
Prášek do pečiva mu hodila pod nohy, prášek na nádobí vysypala na hlavu. Má absťák a on si z ní dělá srandu? Práskne dveřmi. Je pryč.
„A co bude s mým ocáskem?“ volá smutně nadržený Budulínek…

„Dědku, cos to zas přitáhl?“
„Dal mi to kouzelník. Ten, co bydlí za horou. Prý už ho nepotřebuje. Koupil si nový model.“
„A co to má jako dělat?“
„No… říkal, že když se tomu řekne správné heslo, tak uvidíme věci.“
„Hmmm… Tak já to zkusím. Hrnečku, vař! Nic to nedělá, dědku, dal ti rozbitý krám!“
„Počkej, ukaž! Hrnečku, rum!“
„Dědku!“
„Teda, ten píše! Hrnečku, mysliveckou!“
„Dědku praštěnej! Nemůžeš to pít po hrnkách, neblázni!“
„Hrneeeeečkuuu, džžžžžiiiiiun!“
„Blázne stará! Nech už toho!“
„Hrčečku…vloodkuuuu! Bodku! Vooooooodkuuuuu!“
„Dědek bláznivej, takhle se zlít. Je totálně na kaši. Pocem, malej. Hrnečku, sex on the beach… Ách…“

„Okamžitě lehnout! Už jde!“
„Kde?“
„Támhle, prosekává se roštím, co jsi nechala zasadit.“
„To jsou růže, tetinko, růže!“
„Dobře, ale hlavně si pamatuj, nevrtět se, nemrkat, pravidelně dýchat a oči otevřít až po polibku.“
„Ví, že mě má líbat?“
„To ví přece každé malé dítě, jak se budí princezny. Tak šup do postele, já jdu zkontrolovat sloužící a tvou matinku s otcem, zda vypadají přiměřeně spící.“
Byla tak krásná, že princ neodolal a políbil ji. Otevřela oči, dovlekla ho před krále a než se nadál, řekl Ano. Pozdě zjistil, že jeho přelíbezná žena má čtyři děti a hypotéku na zámek...

„Psst! Schovej se, už jede! Někdy tu jezdívá docela nahatá, třeba budeme mít štěstí!“
Z ohybu silnice se vynořilo vozidlo. Kusy dřev, nějaké to kolo, ale rybář s mlynářem si vrzající podivnosti nevšímali. Hltali mladou postavu, která se vehementně odrážela, až za ní kusy oděvu vlály.
„Hele, ztratila botu,“ špitl mlynář.
„Minule ztratila podprdu, to byla větší švanda,“ odvětil rybář.
„Kdyby měl král rozum, vždycky dá vědět dopředu, že se vrací domů. Královna by od kolouška nemusela chvátat oblečená neoblečená, obutá neobutá.“
„A nedostal by dar nedar,“ ušklíbl se rybář. „Jestlipak už pan král ví, že bude vychovávat kukaččí mládě?“