DMD č. 3. pro 3. 4. 2017. Téma: Zbraň civilizovanější doby

Ráno, sotva jsem dorazil do své kanceláře, objevil se Humphrey, a vypadal neobyčejně ustaraně.
Začal tím, že se doslechl o mé domluvě s premiérem ohledně projevu v OSN. Je to prý nebezpečné, a měl bych to ještě zvážit.
Na můj ironický dotaz, jestli je v OSN na obyčejný projev potřeba bojová průprava, Humphrey k mému údivu odpověděl, že ano.
Zdůraznil jsem, že OSN je bašta míru, prosperity, a mezinárodní spolupráce.
Humphrey se zeptal, jestli by můj projev měl být v podobném duchu. Když jsem přisvědčil, pobaveně podotkl, že to bude nádherná ukázka sice civilizované, ale přece jen zbraně hromadného ničení.

„Vesmír býval jiné místo.“
Císař Zarkon se zatvářil skoro nostalgicky – nakolik mu to obličej dovolil: „Kdybys viděl věci, které jsme tenkrát dokázali... Teď už pro ně není místo. Pro Voltrona. Pro bayardy,“ máchl rukou a Shiro sebou škubl, když se mu zbraň zastavila jen pár centimetrů od čela: „ani pro paladiny. Všechno jsou to jenom artefakty dávné minulosti. Zato ty...“
Chytil Shira za ruku. Tu levou, tu, kterou mu vnutili násilím. „Chybělo už jen tak málo...“
Sevřel bayard v dlani. Plast mu pod prsty zaskřípěl.
„Škoda, že mě už nechce poslouchat. Rád bych věděl, která z mých zbraní by vyhrála.“

Jak dlouho trvá oprava kotle ve školce?
Musíte se obrátit na zřizovatele. Zřizovatel si vyžádá cenovou nabídku. Tu projedná zastupitelstvo. Pak uvolní peníze z rozpočtu. Potom zašle objednávku…
Mezitím je ve třídě pětadvacet eskymáčků a dva učitelské rampouchy. Dokud nepřijde na zástup paní učitelka Maruška. Děti vede z procházky jinudy – a úplně jinam.
„My se k vám jdeme ohřát,“ oznámí paní učitelka mile panu starostovi a nažene do zasedačky štěbetající hejno.
Druhý den je kotel opravený.
Doma jí se smíchem vyčtou, že používat lidské štíty je nehumánní. Ale paní učitelka Maruška ví, že i urgence musí mít správnou formu. Názornou.

„Už se rozhodli. Zůstane se mnou!“
„Cokdokdekdyproč???“ vyhrkl Sirius, dřímající nad sklenkou ohnivé whisky.
„No přece Harry! Svěří mi ho do péče.“
„A seš si jistej, že byli příčetní? Žádná matoucí kouzla? Halucinogeny? Přemíra alkoholu?“
„Ty máš co mluvit o přemíře alkoholu. Šlo to snadno. Lilyin původ hraje momentálně proti ní. My máme jméno, tradici, majetek. Asi to není úplně fér, není špatná matka, kdyby byla ze staré kouzelnické rodiny...“ James se zatvářil trochu rozpačitě.
„Tak bys byl v hajzlu. Klid, tohle jsi přece chtěl. Prostě jsi jen využil všechny zbraně, které jsi měl k dispozici.“

Ponda Baba zaskučel bolestí, když mu Evazan odtrhl zbytek seškvařeného rukávu od zuhelnatělého pahýlu paže. Bohužel nebyl čas shánět anestetikum. Měl-li Evazan svému parťákovi končetinu zachránit, musel postupovat rychle, a tak nezbylo, než se spokojit s alkoholem, řemeny a roubíkem.
Dal se do práce. Z pahýlu i uťaté paže odstranil spálenou tkáň a pak začal šít. S nástroji, které měl k dispozici, to ale šlo těžko.
Když Evazan skončil, jeho kumpán byl v bezvědomí. Lépe pro něj. Když se Evazan díval na výsledek svého snažení, nedával tomu velkou šanci. "Prej zbraň z civilizovanějších časů," zamumlal. "Blaster by takovou spoušť neudělal...."

Einstein seděl zdrceně nad novinami. Nakonec tomu nezabránili.
Když v srpnu 1939 odeslali první dopis Roosveltovi, Szilard o řetězové reakci pouze teoretizoval. Za rok zahájil výzkum a v prosinci 1942 se objevil maximálně spokojen. V březnu 1945 se při každé pochvale od vojenských nadřízených schoulil do sebe.
Opět žádal Einsteina o podporu u prezidenta. Do dopisu vyjádřili obavy z džina, připraveného zničit svět. Důrazně žádali, aby byl atomový výbuch předveden v neobydlené krajině představitelům vojenských mocností jako humánní ukázka síly.
Dopis odešel 25. března 1945. Prezident Roosevelt jej už neotevřel a Truman na něj nedbal. Včera vymazal z mapy Hirošimu.

Gunnrarr, Irkus and Marka were happily chatting away. Well, the human children were, Gunnrarr was focused on carrying two buckets of water.
"And Nolda said that you could not study with us because it was not your purpose, that you will work with the dogs."
"Great," Gunn grunted, "I like them better than books anyway."
Irkus smirked. "He forgot to mention that Rjeks wants you, though."
Water splashed as Gun turned around. "The weapon master?"
"Uhm. I heard her. She said that religion was the weapon of our era. I hope she meant faith, or else it would be blasphemy."

Domácí nebyla ráda. Po delší době dorazila nevítaná návštěva, kterou však nebylo možno odmítnout. Teď chrlila na domácí všechny křivdy, které se jí udály za poslední dobu, a nevypadala, že by se chtěla zvednout.
"Počítám, že tu přespím," oznámila jen tak mimochodem.
Domácí polkla.
"No, víš... ale on je teď jeden náš kocour trochu nemocný a já s ním raděj spávám dole, ono..."
"Ty s tím naděláš, jednu noc vydrží, ne?"
"On ano, ale..."
"Jaké ale, prosím tě?"
Jája už to nevydržel. Nakráčel do budky a udělal, co bylo třeba. Nemocná střeva vykonala své.
Návštěva odjela ihned.
Díky, chemický Alí.

Občanům Břve.
Na základě šetření uvádíme na pravou míru pomluvu, již šíří posměšnými popěvky nezdárná mládež a která hrubě uráží nejstarší obyvatele obce. Není zbla pravdy na tom, že by Vilém Hořejší bil svou věrnou choť, či že by ji dokonce honil s holí nebo po ní metal kameny, byť je již Amálie Hořejší v důsledku pokročilého věku rozumu mdlého a tropí po sousedství alotrie. Při poslední výtržnosti, kdy se A. Hořejší pokoušela vlézt do Pěnkovic komína, metal po ní její choť zcela jiné předměty (ačkoliv těžko říci, co si od toho sliboval).
Mladistvé vyzýváme, až zpívají jenom čistou pravdu!

Každá doba žádná svoje, jednou umu, jednou hnoje. Ať už stojím vprostřed bitky, nebo jedem trávím kytky, vždycky je to násilí. Copak boje někdy něco, u všech všudy spasily?
Začalo to u té sloje, chlap vzal kyj a zařval: „moje!“. Nekoukal se vpravo vlevo, a bránil jenom toho svého, skoleného mamuta. Doba jistě pokročila, dnes už víme mnohé, válka válku vytlačila a žijem v míru, no né?
Kde, že budem za pár roků? Na demenci zajdeme! Přijde jenom pár set cvoků, a mozky klidně smázneme. Stačí myslet lidé dobří, neužívat pěsti. Stačí život žít si po svém, užívat si štěstí.