DMD č. 3. pro 3. 4. 2017. Téma: Zbraň civilizovanější doby

Tým SG-1 trvá po návratu z mise na okamžité poradě.
Dr. Jackson přispěchá s vytištěnou fotografií: „To je on!“
„Vysvětlíte mi konečně situaci?“ mračí se Hammond.
„Toho chlapa musíme zabít, než bude pozdě!“ reaguje rázně O´Neill.
„Dostali jsme se na budoucí verzi naší planety,“ chopí se slova Carterová. „A narazili jsme na strašnou zbraň…“
„Ta věc dokáže neuvěřitelně jednoduše ovládat masy lidí!“ rozhazuje rukama Dr. Jackson.
„A dohnat je až k sebevraždě,“ doplňuje Carterová. „Je to ta nejděsivější zbraň vyspělejší civilizace, se kterou jsme se dosud setkali.“
„Co je to?“ ptá se napjatě Hammond.
„Říkají tomu Facebook,“ odpoví vážně Teal´c.

"To chce kámen. Praštíš jej po kebuli a je to." huhlal s plnou pusou sušeného mamutího pranáčelník Pralina.
"Ale kde. Armáda. Tisíce mužů." zasnil se Valdštejn.
"Souhlasím s Vámi, kolego. Není nad přesné formace." přizvukoval mu Cézar.
"Pár šípů z mlází a máte to vidět." rozohnil se mladý Robin Hood.
"Proč tak drasticky, proč tolik krve, pánové. Stačí kapka lektvaru a trocha kouzel..." vmísila se do hovoru Morgana.
...
Zšeřelou místností se ozval povzdech.
Tohle nikdy nepůjde. Nejlíp bude na tyhle všechny zapomenout.
Rozmrzelý vědec vstal od stolu a do krbu hodil hrst papírů.
Oheň mlsně olízl nadpis HISTORICKÝ VÝVOJ ZBRANÍ.

Muž má dlouhé vlasy, strniště, plášť přes polovinu těla, pronikavý pohled a v ruce těžký meč. Nemoderní zbraň zpracovaná moderním kovářem. Mistr šermíř má pláštěm zakrytou ochrnutou polovinu těla. I v moderní době můžete onemocnět dětskou obrnou.
Sestra odváží kočárek pryč.
Ostré záblesky a oslňující řinčení, stín osamělé věže se mísí se stíny roubených chalup, a stačí udělat pár kroků a jste jinde, v jiné době. Mistr má dvě tváře a ta druhá špinavá a postrádá eleganci, učedník je zároveň mnohem mladší, a čeština zni úplně jinak.
Nesnáším, když se mně před očima rozdvojuje svět.
Možná právě tady čeká vysvobození.

Experimentální vesmírný koráb sebou neforemně hodil do kotliny stíněné stromy. Jediný člen posádky, poznamenán krvavým šrámem na čele, se vyplazil dírou mezi zkřivenými plechy. Mezi exotickými stromy zaznamenal pohyb. Něco ho pozorovalo. Ozval se šramot přímo za ním. Oproti hvězdné obloze spatřil obrys mohutné, nad ním tyčící se chlupaté bytosti. Tlumené světlo hvězd dopadlo na sukovitou větev sevřenou ve svalnaté paži v nápřahu.
Vytasil pistoli.
„Pojď, ty vesmírnej zmetku.“
Zbraň mu prázdně cvakla v rukou. Matně si vzpomněl, že náboje byly přes váhový limit mise.
***
Astronaut John McIntyre (35) zahynul včera ve večerních hodinách při nouzovém přistání v Centrální Zoo.

Ušklíbl se. Neměl rád zbraně. Nezáleželo, z jaké doby pocházely. Hnusily se mu stejně kopí jako bomby. Navíc byl toho názoru, že s postupem času a rozvojem se vražedné nástroje stávaly ničivějšími a nehumánnějšími a nikoliv naopak.
Nepopíral, že člověk se bránit musí.
On však dosáhl dokonalosti. On je tím opravdu civilizovaným člověkem. Jeho zbraní jsou slova. Nemluví však hrubě, urážka mu přes rty nepřejde. Umí každému sladkými slovy vysvětlit svůj názor. V tom je to umění...
Zazvonil telefon. Á, dívka, které jsem to včera objasnil, pomyslel si a samolibě se usmál. Ztuhl, když zaslechl výkřik a prudké skřípění brzd.

Prokop ho vedl spletitými uličkami na okraj města. To tam bylo dláždění, vystřídala ho udusaná hlína. Došli na periferii, domky zde byly malé jako dlaň. Zde bydleli ti, na jejichž bolavých zádech a ztvrdlých dlaních leželo bohatství města. Pro ně rynek nebyl, jen plácek, kterému říkali Cabryk.
"Jsi z doby, kdy se země neotvírá kladivy, ale mocnými nástroji poháněnými neviditelnou silou," prohlásil Prokop a otevřel dveře jednoho z domků. "Ale tady je kladivo silnější slova. Musíme tě dostat zpět do tvé doby. Jak jsi sem přišel?"
"Dveřmi. Byly na místě, kde neměly být. A v mé době už doly neexistují."

"Tato zbraň je velice účinná," řekl ředitel společnosti pro výrobu zbraní.
"A jak mi to můžete dokázat?" odpověděl generál.
"Snadno, například ve válce v Sýrii jsme to vyzkoušeli. Nepřátelé byli unavení po cestě a toho jsme využili k vyzkoušení zbraně. Když jsme vypálili z tanků, nepřátelé se podivili, že místo toho, aby umírali, se z nebe začaly snášet maršmelouny. Nepřátelé okamžitě upustili své zbraně a začali sbírat maršmelouny. Potom přišel nálet, teda jiný nálet, než známe, bomby vybouchly už ve vzduchu a na zem se začalo snášet tisíce balení kofol. A potom se k nám nepřátelé přidali," dopověděl větu ředitel.

Kuchyně voní skořicí, čokoládou a kávou. Okolo stolu posedává Mlátička, Sidol a zbytek Mejdla, i maminka - kulatá paní s kudrnatými, jemnými bílými vlasy...
"Jé, mamčo, kurva, ty máš na hlavě vobláček!" chichotá se Sidol.
"Vobláček, kurňa, jojo," zahihňá se ona.
"Já vás mám ráda, i s vobláčkama, doprdele," přiznává Mlátička.
Pepank cení oranžové zuby v širokém úsměvu.
Předtím:
"To bude kurva peklo!"
"Neboj, jsem na tvojí straně..."
"Máti jsi říkala něco jinýho!"
"Ty vole, válečná strategie!"
U kuchyňské linky Brajgl s Pepankem zadělávají těsto na sušenky.
"I prd válka," šeptá bubeník a vydatně koření. "Tohle je zbraň toho... lepší doby."

"Na tohle já nejsem, mladej," poraženecky přiznal Plachý po hodinách dívání z nemocničního okna.
"To zvládneš, Martine." Tišil ho Marvan, i když si tolik jistý nebyl. Možná bylo opravdu tolik aut a zvuků na Plachého trochu moc.
"Jak si najdu práci?" Zoufal Plachý.
"To zvládneš, zaplatíš si nějakou nástavbu." Vysvětloval Marvan.
"Nemám ani korunu."
"Půjčíme si na byt a nějak to zvládnem." Stiskl mu Marvan ruku.
"Obecní byty nejsou? Nebo levný podnájmy?" Plachý ničemu nerozuměl.
"Všechno si musíš zaplatit." Marvan se smutně usmál.
"Dřív to byl komunismus, teď to jsou peníze," povzdechl si Plachý a převalil se tváří ke zdi.

Smažené kuře patřilo v ministerské jídelně k nejoblíbenějším pokrmům a Arthur se naň celé dopoledne těšil. Moc si však nepochutnal. Dovnitř jak velká voda vpadla skupina bystrozorských uch, bývalých spolužáků.
„Hele, Weasley, honem snězte kuřata, než vám je odčaruje,“ posmíval se Dawlish.
Zrzek se zvedl a odešel. Zalezl by smutnit do kouta, kdyby ho neodchytila Molly Prewettová: „Arthure, počkej! To kvůli těm kachnám, že?“
Nešťastně přikývl.
„Vy chlapi si taky s ničím nevíte rady. Pojď.“
„A kam?“ divil se.
„Přece na Odbor záhad pro Obraceč času. Vrátíme se. Přemnožené kachničky nemůžeš nechat zmizet, ale musíš je zredukovat na původní stav.“