Módní peklo

Zatáhnout břicho. Zadržet dech. Sakra! Ten poslední knoflíček nedopne.
Zatrápení Moraváci! A měla to tušit, když ji Jitka pozvala na tajný výlet. Zapadlá ves v Bílých Karpatech, až na místě zjistila, že je v ohnisku hnutí odporu. Ilegálně uzené klobásky. Máslo. Sádlo! Bílá mouka. Pravá šlehačka. Cukr!
Zrcadlo jí sděluje neúprosnou pravdu – kyprá postava (výraz z knih na indexu). Vypadá jako ty dámy z obrazů, co je v galeriích zakrývají cedule „Fuj!!“.
Poslední šancí je korzet, ocelové kostice skřípou a skřípou.
Štíhlá jako proutek vychází na ulici a zastaví se jí srdce.
Tuková hlídka dneska kromě měření pasu i převažuje.

Tepláky a legíny
hoďte rovnou do špíny!
Na tohle mi nevytane
nápad ani jediný!
Leda tak ty kecy z Pekla,
krůta jedna druhé řekla:
Hudry hudry
hnusný hadry!
Tepláky a legíny
jsou oděvy nevinný
z toho však, co se teď stane
budou celý šedivý!
Poslouchat řeči jak z Pekla,
krůta jedna druhé řekla:
Hudry hudry
hnusný hadry!
Legíny a tepláky,
komáři i bodláky
na světě své místo mají
(a v DMD žel taky!)
Budou věty jako z Pekla?
Krůta jedna druhé řekla:
Hudry hudry
hnusný hadry!
A všichni!
Hudry hudry
hnusný hadry!
Ještě jednou do sta!
Hudry hudry
hnusný hadry!

Na kraji lesa byla cesta posypaná kameny, které ji měly zpevnit. Přes to se chodí špatně. Ale statečně klopýtala dál, jen se strachovala o boty. Tyhle by měly ještě vydržet.
Dál, ještě kousek…
Sláva, už je tady.
S úlevou zula střevíčky, z košíku vytáhla tenisky, tepláky, větrovku. Převlékla se. Lepší oblečení schovala. Jako vždycky.
Někdo jde? Honem zalezla.
Byla to jen žena ve vytahaných legínách. Eva ji trochu znala. Usmála se, ale radši nevylezla. Člověk nikdy neví.
Potom konečně začala hledat houby, šťastně chráněná před módními hlídkami. Sem nevidí ani z vrtulníku.
Až vyjde ven, bude zase předpisově elegantně oblečená.

- Za mě červené. Nelíbí.
- Mě se to líbí. Edit: Proč mám červené ramínko?
- Za mě ne-e. Outfit je nedotažený, rádoby punkové prvky jsou out, křivák by ušel, ale ty hrozné boty bych vyhodila a cvočky působí lacině.
- Nerozumíte tomu, právě tyhle prvky se zrovna vrací, že neznáte trendy, to není důvod být hned jedovatá.
- Tohle nosí každá blogerína. A proboha udělejte něco s vlasy, s těmi odrosty vypadáte jako urousaná nutrie.
- Má ubohá vypálená sítnice!
Údajná punková nutrie zhrzeně odchází štkát do polštáře. Slepice si spokojeně čechrají peří. Zas vykonaly velký kus práce na povznesení kultury odívání v českých ulicích.

Eva skončila práci na zeleninovém políčku, a protože byl krásný podvečer, šla se projít. Milovala tu krajinu návrší s lesíky, poli, křovinami, alejemi. Její rodina odtud pocházela. Eva vyrostla ve městě, ale zvykla si snadno. Cítila se tu volná jako nikdy předtím.
Klidně pokračovala do vsi. Sice v pracovním, trochu ušpiněná, ale co? Tady to nikoho…
„Hej, vy!“
Vytřeštila oči. Z auta hleděly dvě navýsost pohoršené upjaté dámy v kostýmcích.
„Jak tohle vysvětlíte?“
„Ale přece…“
„Nevíte, že pravidla vhodného oblékání platí už i pro venkov?!“
„Jdu z pole…“ koktala.
„Příště se nejdřív převléknete. Rozumíte?!“
Eva strnule hleděla za odjíždějícím autem.

Na nejvyšším stromě sedávala jedna kavka. Byla to kavka vkusumilná, i začala se rozhlížet a každému kolemjdoucímu vysvětlovat, kterak má jezevec ušpiněné drápy, jak jelen nevkusně vystrkuje zadek a červenka hruď.
„Na tom něco je,“ usoudila zvířátka. Zničehonic viděla to, co nikdy předtím. Jenže!
O kavce se doslechly další kavky. Těm už kritika červenek, jelenů a jezevců nestačila.
„Koukněte na krtka, jak nevhodně je šedý! Smějte se mu!“ pošklebovaly se. Překřičely každého, kdo si myslel opak.
Tím končila legrace. To už bylo jen zlé. Nesmrtelný strýček Mindrák se plížil kolem.
A poučení?
Ne každá ukřičená kavka má patent na rozum.