DMD č. 16. pro 16. 4. 2017. Téma: Plán B

Odjakživa chtěla žít. Jako malá pevně svírala klacek a vedla líté bitvy s bratry v blát- ne, na dalekých planetách, jako její princezna ochránkyně!
A potom... vyrostla.
Stalo se to jednou, když se vracela coby zdravotnice z odpolední. Muž ve vojenském kabátě, mluvící na... něco.
Křičelo to, zmučeně a všude jizvy a... ona byla v šoku, protože něco byl někdo.
Ale vstala a-
"Potřebujete pomoc?" zeptala se stvůry odhodlaně.
"Flat Holm," pronesl o týdny později Jack a tahle dvě slova definovala zbytek její existence.
Nikdy nepoznala nádhery vesmíru. Ale brodila se jeho špínou, oběťmi.
Byl to nehezká alternativa.
Ale dobrá.

Léta plánování, disciplíny a odříkání nesměla za žádnou cenu přijít vniveč. Domníval se, že svými dosavadními kroky přesně vytyčil budoucnost. Ani by nespočítal, kolikrát si představoval, jak se jí do kůže zabořují trny, jak kolem nich prýští modrá krev.
Až s postupem času si ale uvědomil, že je jeho vize příliš jednoduchá a průhledná; že musí ujít delší a složitější cestu, aby dosáhl kýženého cíle; že trpělivost přináší růže.
„Ráčej vodpustit,“ zahučel falešný žebrák, když vrazil na přelidněném tržišti do náhodného muže. Včelař si později večer pomyslel, že malá ranka na jeho předloktí je od jedné z jeho malých pomocnic.

Paní Kateřina tu bude každou chvíli a tady je takový svinčík. Jako když tu proběhlo tornádo Hu. Tady leží kolečkové brusle, tamhle dřevěný stojan na kolo... Kde ho vzal?
Tu špajzku jsem uklízel dobré dva dny a stejně to tu vypadá jak v tanku. Co s tím? Že bych to rychle uklidil? Tohle všechno? Hurvajz, kde jsi? Nojo, zase se s Žerykem někde toulá. Rozbitá zavařenina? Do koše. Krabice s nářadím na zahrádku na polici dozadu, předloňské fotografie dám sem dolů...
To nemůžu stihnout. Že bych to... Všechno nahrnout do špajzu a rychle zavřít dveře. Ták a návštěva může přijít.

Seděl na sedačce naproti Adéle a pozoroval ji. Vypadala nervózně. Mačkala cvaknutý lístek a koukala do nicoty za oknem.
"Martine, seš si jistý, že víš, kde hrají to představení?"
"Samozřejmně."
"A víš jak se tam dostaneme?"
"Ovšem. Fakt to není nic těžkého. Dal bych to i poslepu."
"Ale..."
"Miláčku, já vím, že je to tvoje první návštěva Prahy, ale vážně nemusíš mít obavy. Všechno půjde hladce."
V tom zapraskal reproduktor:
Z technických důvodů končí souprava metra C jízdu ve stanici Florenc. Prosíme vystupte.
"Cože? Martine, co budeme dělat?"
"Zvolíme plán B."
"A co má být plán B?"
"Žluté metro, drahá."

"Hrášek přivezl tři bagety!" Nadšeně šeptala Kobra Koljušce.
"Jídlo?" Znenadání se za nimi objevila Houba. "Kde? Kolik?"
"U Hráška v batohu. Bagety. Tři." Stručně sdělila Koljuška.
"Mám plán." Svěřila se Kobra. "Odlákám ho ven, že mu musím ukázat včely. Vy mezitím vezmete bagety. Sníme je na záchodě, aby si nevšiml, jasný?"
Houba pokývala hlavou a Koljuška se usmála vyceněnými zuby.
Po půl hodině rozhovoru o včelách se Kobra vrátila zkontrolovat Houbu a Koljušku.
Hráškův batoh zmizel, na smluveném místě nikdo nebyl.
Našla ty dvě za chatkami, jak se futrují.
"Promiň," pokrčila Koljuška rameny nad prázným sáčkem.
Kobře plán B nevyšel.

Goel znamená vykoupení z otroctví, když dluhy nejdou splatit jinak.
Goel znamená šanci získat zpět ztracenou rodinnou půdu a s ní i obživu.
Goel znamená nestát před soudem sám a bezmocný proti obžalobě.
Goel znamená možnost pomstít nespravedlivou a předčasnou smrt.
Goel znamená naději na budoucnost a zachování jména v podobě dětí pro mrtvého.
Goel je ten, kdo věrně stojí po boku, když se celý svět staví proti.
Goel je jistota pomoci, zastání a pochopení, když všechno ostatní selže.
I když je pro ně často až tou poslední volbou, Hospodin se goelem svých věrných prohlásil už na počátku naprosto prvoplánově.

Nechtěl na to ani pomyslet. Prý pohostinnost, veselí, ohně a vůně pečeného masa! Jak jsou bláhoví!
Pohostinnost? Možná. Veselí? Snad po nějakém tom ostřejším pití. Ale ohně? Ach, ohně... ty tam planou. Ale jsou to jiné ohně, než nad kterými by se jim chtělo opékat skopové. Ohně staré téměř jako hory kolem a hladové jako čas sám.
Ale možná nebude zbytí. Možná to bude nakonec jediná cesta na druhou stranu. Ale... on je přece vůdce! Mohl by tu druhou cestu zkrátka zamlčet. Ale co když o ní někdo ví? Bude trvat na svém? Nechá hlasovat?
Bude riskovat oheň... a stín?

Chce to trpělivost, zručnost, skoro nedýchat. Není to žádná legrace. Opatrně dávat kartu ke kartě. Udělám základ z pěti střížek, na ně dám tři, potom dvě, jednu a bude hotovo. Když jsem byla malá, stavéla jsem pořád domečky z karet, zkoušela vymýšlet nejrůznější architektonické typy a nejzajímavější přístavby.
Teď jsem trochu větší, ale stavím pořád, jde to sice pomaleji, když karty spadnou víc to bolí, je to životní zkouška. Buď vstanu a budu stavět znova od základů a nebo to tam nechám jen tak ležet a budu se v tom plácat. Je to má volba.
Nebo máte někdo plán B?

Dolohov se hnal ulicí, Sirius, Gideon a Fabián hned za ním.
Dolohovovi zřejmě během střelby u domu došly náboje, protože se nezdržoval další palbou. Tři pronásledovatelé nestříleli kvůli lidem okolo.
Dolohov vzápětí vběhl do kavárny, proběhl do vnitrobloku, přelezl plot a ocitl se na frekventované ulici. Agentů se přesto nezbavil.
Náhle před ním zastavilo auto. Dolohov naskočil.
"Plán B?" zafuněl Gideon.
"Ne, mám pořád jen jeden," odpověděl Sirius, zamířil a vystřelil.
Auto zastavilo. Ze strany řidiče vypadl zraněný muž a vůz se znovu rozjel.
Prewettovi doběhli ke zraněnému a odtáhli ho ze silnice.
Dolohov utekl, ale i tak měli úlovek.

Risa was too cold to shake. The cold wind and the wet clothes made her even colder. Her lips were blue.
When they got to their room, Thorne more or less dragged her to the shower.
The warm water washed away the stench from the tunels and some of the cold. But it was not that warm.
Towel.
Bathrobe.
As she climbed into the bed, a cup of hot tea was pushed into her hands.
„Drink this.“
She couldn’t.
A sound of shower.
Cold. Still very cold.
Sigh.
Someone climbing into the bed. A blanket wrapping them both.
Warmth.
Sleep.