DMD č. 16. pro 16. 4. 2017. Téma: Plán B

Meredith začínalo být jasné, že se na cestu vůbec nepřipravila.
Již po prvních dvou dnech v sedle (nicméně za prudkého deště), usoudila, že cestovní plášť asi bude něco, co svůj název nemá náhodou, a tak se její původní plán – totiž cestovat nalehko a rychle – sesypal jako domeček z karet.
Tři dny již proto meškala ve městě Talum, kde původně vůbec zastavovat nechtěla. Mělo podzemní horké prameny a Med nutně potřebovala hodně dlouho přemýšlet v hodně horké vodě.
Navíc byl Talum známý pro své velké trhy.
A tak teď čarodějka podezřívavě zkoumala tloušťku vlněného kabátu, o kterém trhovec přísahal, že nepromokne...

„Jste obklíčeni, vyjděte s rukami nad hlavou!“
Před bankou se to hemžilo uniformami, zatímco uvnitř se za pultem krčili dva lupiči.
„Co sakra budeme dělat?“ zeptal se jeden a hlas se mu třásl.
„Zavolej šéfovi, on už bude vědět. Vždycky má nějakej záložní plán“
Lupič vytáhnul mobil a vytočil číslo.
„Hele, šéfe, hemží se to tady švestkama. No tady, v bance. Máte nějakej plán B? Cože? Tak vám pěkně děkuju.“
„Tak co říká? Dostane nás z toho?“
„Šéf říká, že plán B je nechat se zatknout a zapomenout, že jsme ho kdy potkali. Jinak ve vazbě uklouzneme na mokrejch kachličkách.“

„A pak prostě přijdu před její třídu, počkám, až vyjde, a dám jí do ruky pozvánku.“
Člověk má pocit, že je v tom strašně moc problémů.
Co když se do školy nepůjde jen tak dostat?
Co když bude mít problém najít její třídu?
Co když tam zrovna ten den nebude?
Co když stihne odejít dřív, nebo se naopak hodně zdrží?
Co když půjde v hloučku dalších lidí?
Co když se nebude chtít jen tak zastavit?
Co když si nebude chtít pozvánku vzít?
Nemělo by tohle všechno být rozmyšlené?
Nakolik se to může nechat jen tak běžet?
Někteří myslí, že dost.

„Něco má v krku, vidíte, nemůže dýchat a proto je v limbu!“
Největší z trpaslíků přesto Sněhurku několikrát poplácal po tváři.
„Měli bychom jí to vyndat.“
„Máme jen samé velké kleště, nevejdou se jí do pusy.“
„Tak, co kdybychom jí rozřízli krk?“
„Anebo pusu pro ty kleště.“
„Chlapi, počkejte s tím nožem. Já říkám, nechme to být. Kdo nic nedělá, nic nezkazí. Eště se jí něco stane a bude to na nás.“
„Ale co s ní? Vždyť zcepení.“
„Poslouchejte. Šoupnem jí do skleněné truhly, dáme vedle vercajk a on se někdo najde, kdo jí tu pusu na ty kleště rozčísne.“

„Takže co první? Pohár nebo diadém?“ zahájila Minerva další část plánování.
„O diadému předpokládáme, že je v Bradavicích, ale nevíme to jistě a už vůbec nevíme, kde přesně,“ podotkl Kingsley.
„O poháru víme, kde se nachází, ale obrany trezoru Lestrangeových budou nepochybně složité,“ upozornil Lucius.
„Neznáš je?“ zeptala se Tonksová.
„Zase tolik jsme se s Bellou rádi neměli…“
„Jsi ale pravděpodobně jedním z jejích dědiců, skřeti by tě do trezoru měli pustit,“ ozval se Severus.
„Vím,“ připustil Lucius, „ale nemůžeme na to spoléhat. Měli bychom mít připraven záložní plán.“
Již brzy se ukázalo, jak moudrý a prozíravý přístup to byl…

Tadeáš si po prvýkrát od svojho úteku vychutnával pivo. Bolo skvelé počuť svoje závery z úst niekoho iného. Nebyť ..sám.
"Petrov si musel ten predaj niekde zapísať. Vieš, aký bol pedant.", špekuloval Rychetský. "A tá vec, čo si mu nechal ako zástavu.."
"Otcov prívesok." prikývol pochmúrne Tadeáš.
"Tak ten sa tiež nenašiel. To znamená, že buď ho niekto stopil, alebo niekde v jeho dome ešte je.. Musím tam niekoho poslať... A do kráľovského archívu, sú tam záznamy.."
"Najskôr..." prerušil ho Tadeáš,"vykonáme plán B."
"Plán B?"
"Keby som nemohol odísť prednými dverami." kývol Tadeáš stručne a kývol k oknu. "Vojaci."

Ponúkame im večnú mladosť, genialitu a odolnosť proti väčšine zranení. Pre všetkých ľudí na Zemi. Čo vraví 80% ľudí na to? Vraj preč s GMO ľuďmi!
Je čas konať. Dlho ich na uzde neudržíme.
Ja viem. Bolo naivné predpokladať, že sa tieto konzervy umúdria.
Vraj smrteľnosť je zmysel života. Pff... Sen o pokroku ľudstva bledne.
Musíme skúsiť iný prístup.
Aký? Čo by sa dalo s nimi robiť?
S nimi? Nič. Jednoducho sa budeme vylepšovať iba my. Keď začnú hon na čarodejnice, nebudú nám schopní ublížiť.
Ale oni chcú návrat k prírode! Koniec modernej doby!
Prečkáme to a vytvoríme novú. Dúfajme.

Ven vyběhl ještě za deště. Dlouhé chvíle stál zíraje na šedé nebe.
„Myslí si, že mě mají v hrsti! Ubožáci.“
Největší chlap z nich ze všech je sladká, sladká Greta. Ale ani ona si na něj nepřijde.
Co na tom, že musí zůstat ve Vídni? Místo nikdy nebylo důležité. Přijel sem pro svoji nevěrnou ženu. Možná i pro její peníze. Ona a dukáty jednou jsou. Může ji mít i ve Vídni! Bude ji mít! Když nemohl mít Erzsébet, bude mu stačit Karoline.
S novou sebedůvěrou a strašidelně širokým úsměvem mávl na projíždějící drožku. Na tu ještě peníze měl. Rozjela se.

Rodina z něj chtěla mít kněze, jeho však lákalo něco zcela jiného. Vojsko.
Rozhodl se nabídnout služby přímo králi.
Ten ho však stroze odbyl. Jen ať se „malý abbé“ drží sutany.
Nemilé, ale ne konec nadějí. Když nebylo uplatnění ve Francii, našlo se jinde.
Právě byla nejlepší příležitost. Turci ohrožovali Vídeň, Rakousko vítalo každou pomoc.
Brzy došel ocenění, nakonec se stal vrchním velitelem. Šel od vítězství k vítězství.
Ludvík XIV. mohl trpce litovat svého rozhodnutí. Zvláště později ve válce s Rakušany, když mu právě "malý abbé" zasazoval ty nejhorší rány.
Zato Evžen Savojský možná díky tomu odmítnutí došel největší slávy.

"Takhle to dál nejde!" vysvětluje Zádrhel.
"Proč?" zeptala se Jadis.
"Ty nevidíš ty tisíce mrtvých nestvůr? Za chvíli všechny příšery zabijí!" skoro vykřikl Zádrhel.
"Máš pravdu, měli bychom s tím něco udělat, ale co?!" vykřikla Jadis.
"Mám dvě varianty, jak z toho!" řekl Zádrhel a začal vysvětlovat:
"Plán A - Ty by sis vzala padesát nestvůr a dělala bys, že na ně chceš zaútočit ze strany, ale z toho by sis vzala asi deset nestvůr a překvapila bys je zezadu.
Plán B - Utečeme."
"Áááááá!!!" vykřikla Jadis. Zádrhel uskočil za kámen a uviděl probodnutou Jadis. "Takže, plán B," řekl Zádrhel a utekl.