DMD č. 24. pro 24. 4. 2017. Téma: Loňské sněhy

Kolikrát mě v létě láká, postavit si sněhuláka! Ale, kdeže loňské sněhy jsou, zase růže v zimě nerostou. Květiny jsou jenom z ledu, na okně se tvoří, čaj osladím trochou medu a tváře mi hoří.
Růže v zimě zamrzají, pod ledovým příkrovem, zmrzlé květy zase tají, rychle s nimi z tepla ven. Na letošní sníh je pozdě, i když v dubnu sněží, taje rychle stéká po zdech, vločku drží stěží.
S loňským sněhem pryč odejdi, pryč se vší tou veteší! Nostalgie jenom hnije nic konkrétního neřeší. Počkat na sníh letošní, vyplatí se jasně, pojď za chvíli zaprší, zimě dáme neschle.

Slova se pomalu řadí za sebou. Dávno tomu, co přibývala tak rychle, jak jen do klávesnice se ťukat stačilo. Věta, slovo. Další věta. Mezi věty slova, sousloví...
Těžce, přetěžce korálky slov na nitku drabblete navléká.
Nakonec je přece jen hrubá stavba hotova. Teď jen okna osadit, omítku nahodit, dveře nalakovat...
Uf! Šak to byla túra! Jenže horší nastává.
Zdolané hory slov se zdají být pouhými kopečky před těmi velikány.
Jsou rok od roku větší. Kde jsou ty časy, kdy jeden neexistoval, druhý byl krtincem a třetí kopečkem tak malým, že ho přeplivneš!
Hory jménem Mám-správně-pravopis?, Je-tam-téma? a Jaký-tomu-mám-dát-název?. Hory velehory.

"Podej mi pokrývku, drahý. Nesnesitelná zima, skutečně."
"Prosím, Augusto. Nechal jsem v celém domě ještě více přiložit. Brzy ti bude teplo, neboj se. Ještě polštářek?"
Vskutku, zpropadené služebnictvo. Dali přece včas vědět, že na Vánoce přijedou. Že Augusta bude potřebovat tu nejlepší péči. Nebyl si jist, zda vůbec mají cestovat, vždyť možná už po Novém roce budou chystat křtiny. Ona trvala na tom, že půjde Highbury příkladem. A že požádá Knightleyovy o kmotrovství. Vždy myslela tolik dopředu!
Pan Elton se zahleděl do víru vloček ve tmě za oknem. Jak zcestné naděje mu dávaly před rokem! Augustě na světě není rovno.

První vločka spadla ze zašedlé oblohy. Eldarion pozoroval její cestu z balkónu a vzpomínal.
Když začalo sněžit loni, cítil se v Minas Tirith jako v kleci. Další a další povinnosti, pochybnosti, samota. Strach z toho, až rodiče pochopí, že se mu nelíbí žádná z gondorských dívek, která se na něj usmívá na plese. Zima znamenala, že nemohl nasednou na koně a pročistit si hlavu na projížďce.
Útěk byl jediné řešení, které našel.
O rok později se věci jevily jinak.
"Ono sněží!" ozval se nadšený hlas. "To jsem ještě nikdy neviděl!" Matumaini přímo zářil štěstím.
Loňské sněhy v Eldarionově duši roztály.

Večer v království Ká. ReiNatus I. s knihovníkem chystají šláftruňk. ReiNatus - z úcty k úřadu - odkládá královskou korunu.
"Je nějaká zašlá," utrousí knihovník než oběma dolije gin. "Měla by se nechat přeleštit. Reprezentace majestátu, však to znáte."
"Nemám ji pro parádu," odpoví ReiNatus.
Knihovník přikývne. Ale nedá se. Ukáže prstem na prázdné místo, kde býval jeden z korunních diamantů.
"Ztracený?"
ReiNatus zavrtí hlavou.
"Darovaný. Komusi. Někdy loni."
A když nevyslovená otázka visí ve vzduchu příliš dlouho, dodá:
"Nepotřebuji ho zpátky."
Popíjejí beze slova.
"Snad to za to stálo," ozve se po chvíli knihovník.
ReiNatus pokrčí rameny.
"Řekl bych, že ano."

Vítr ho hladí po tváři, ale přináší jen málo útěchy.
Jack vycítí její přítomnost ještě dřív, než Esther promluví.
“Jsi v pořádku?”
“Můžu být v pořádku, když každým okamžikem můžu umřít? Jak s tím vůbec jde žít?”
“Je mi to líto,” zašeptá Esther. Její ruka najde Jackovu, vklouzne do ní, menší a horká. Zahřívá ho zevnitř.
Jack se zhluboka nadechne… a pak přitiskne Esther k sobě. Ví, že je to chyba už ve chvíli, kdy jeho ústa najdou její.
Znovu bolestně zjistí, že se nemýlil, zatímco o něco později hledí na její rakev a přemýšlí, kde ty loňské sněhy jsou.

Věci ze života se stále ztrácí,
sníh se aspoň každoročně vrací.
Proto inzerát si tenhle podám
na věci, které rok a více hledám:
Ponožku jednu s norským vzorem,
Hrneček s jednonohým malým sobem,
Vlasy, které mi vypadaly z hlavy,
Příčetnost a mé duševní zdraví,
Pointu mé poslední nedopsané knihy,
Stůl, který měl od dětských nehtů rýhy,
Šmouhy od vodovek na bílé zdi,
Šeptání mé holčičky: "Dnes se mnou bdi,"
Moje milovaná žena a její smích,
Moje oči v zrcadle a radost v nich.
Že někdo něco z toho najde, je pro mě útěcha.
Pošlete mi to domů. Zn. Počkám, nespěchá.

„Tomíku, pospěš si, ještě jeden!“ volala Pipi.
Tomy už měl promočené rukavice, ale nabral další plný kýbl sněhu a rozběhl se s ním k vile Vilekule.
„Nasyp ho do sklepa, do toho mrazícího boxu,“ popoháněla ho Pipi.
„A k čemu vlastně potřebuješ schovávat sníh?“ divila se Anika.
„To uvidíš,“ mrkla Pipi.
Pipi ale Tomymu s Anikou ve skutečnosti nikdy neřekne o té paní ve středních letech, kterou potkala na ulici. Vypadala strhaně a pořád ji zajímalo, kdeže má svůj loňský sníh.
Pipi nedopustí, aby se z ní stal někdo takový, a loňský sníh si pro jistotu bezpečně zamrazí ve sklepě.

Slunce zapadalo za koruny stromů. Gwen seděla na terase a vychutnávala si ten pocit klidu. Okolo se prohnal závan větru, pocuchal jí vlasy, sluneční paprsky probleskávaly skrze listí.
"Dobrý večer."
"Qui-Gone."
Mistr Jinn usedl na zídku.
...
"Něco tě trápí?"
"Všechno. Mám pocit, že je to moje vina."
...
"Kdysi jsi mi řekl, že minulost je neměnná a budoucnost se mění neustále."
"Vím."
"Minulost je daná. Přítomností žijeme a tohle," přitiskla ruku na rostoucí bříško, "je budoucnost."
"Připadá mi to jako včera... Naboo... nedávno jsem utěšoval já tebe."
"Všechno se změnilo."
"Máš pravdu. Co se stalo, stalo se..."
...
"Těším se na budoucnost."

Ron si zhluboka přihnul máslového ležáku.
„Strašně se změnila. Teda panovačná bývala vždycky… Ale za všecko může ta pitomá Fretka! Co se stýkají, je jako vyměněná! Co když je uhranutá? Bystrozoři by měli –“
Harry se nerozhodně podrbal ve vlasech. „Nemůžeme Malfoye zatknout jen proto, že vzal Hermionu jednou do cukrárny. To není nezákonný.“
„Ale vzpomeň si, jak o něm mluvívala dřív? Hnusná zrůda, odporný malý šváb…“ Ron se příšerně zapitvořil. „Víš, jak mu říká teďka? Draco-on-se-hodně-změnil. Tak tomu pitomci říká!“
Harry do něj přátelsky šťouchl loktem. „Žárlíš. Jenže s tím ti žádní bystrozoři světa nejspíš nepomůžou.“
***