Pokud si chcete zřídit uživatelský účet, napište nám prosím na sos.hp.ff (zavináč) gmail.com. V mailu prosím uveďte zejména to, pod jakou přezdívkou u nás chcete vystupovat!
"Musí točit ten dokument u nás?" Stěžoval si Marián, když zametal před policejní stanicí.
Diviš v obleku s rukou v bok ho pozoroval.
"Musí. Jsou tu kvůli tvým horoskopům," popíchl. Marián po něm hodil prachovkou.
"Konečně bude klid," oddechl si toho večera Marián, když měla televize konečně odjet.
Diviš ho po dlouhém dni chtěl obejmout, ale vběhl mezi ně kameraman.
"Ženská od klapky je mrtvá!" Hystericky křičel.
Marián si začal oblékat bundu.
"Samý problémy. Tohle je poslední0 kapka." Připravil si zápisník.
"Poslední případ a přísahám, že se přejmenuju a budu luštit hebrejštinu."
"Těžkej tejden," vysvětlil Diviš kameramanovi a následoval Mariána.
A do p..., teď koukám, že téma je vlastně klapka, a já vymýšlela (díky informačnímu nedorozumění, téma mi totiž hlásil ráno brácha telefonem) kapku ...
Ale bod mít nemusím.
„Mojí upálili,“ řekl Adso.
„Zazdili mi cestu a ona se rozhodla zemřít,“ řekl Cayetano Delaura.
„Ukřižovali ji,“ pravil páter Schneider.
„Já ji nechal oběsit. Dvakrát.“ S podivným výrazem v očích pronesl Klaudius Frollo.
„Stala se jeptiškou,“ smutně podotkl otec Ted.
„Sešla z cesty a zemřela ve vyhnanství,“ přidal se des Grieux.
„Znásilnil jsem ji a zabil,“ temně proneslo něco zarostlého, co se krčilo pod stolem na všech čtyřech.
Setkání klubu nešťastně zamilovaných literárních mnichů a kněží začalo.
„Slyšeli jste o sublimaci?“
Prošedivělý terapeut měl co dělat, aby utekl, a tak si ani nestihl rozšířit slovní zásobu o množství latinských nadávek.
Fandom přesněji: Jméno růže, O lásce a jiných běsech /Marquez/, Ukřižovaná /Arbes/, Chrám matky Boží v Paříži, Otec Ted, Manon Lescaut, španělské legendy /poustevník Garí/.
Milí a drazí, děkuju za další DMD. Letošní ročník jsem na tom popravdě byla zatím s časem a (hlavně) energií asi nejhůř, ale v následujících měsících hodlám pozvolna dočítat a příští duben se do toho zase jednou vrhnout. Mějte se krásně! :)
Doctor se zastaví uprostřed běhu a vykročí volným, pomalým krokem.
Sherlock konečně přestane vizualizovat složité myšlenkové nákresy a jde si dát čaj a sledovat obzvlášť hloupou telenovelu.
Sheldon vstane ze svého místa a jde si sednout kamkoli jinam.
Ragnar Lothbrok se přátelsky obejme s nepřáteli.
Harvey Specter odloží kravatu a navleče vytahané děravé tepláky.
Norská mládež přestane neuroticky kontrolovat telefony a odjede na prázdniny.
Homer Simpson si s chutí naloží mísu salátu.
Popravčí, pohřebáci a mrchožrouti ze Sedmi království pláčou dojetím a vyčerpáním.
Fanouškovské žhavení klávesnic a splétání teorií pozvolna utichá.
Konečně poslední klapka, pauza a klid... do další série.
Obřad se konal v rodinné kapli. Přítomno bylo jen služebnictvo a kněz. Hraběnka přijela s tělem svého muže, nikdo jí ovšem nevyčítal, že se rozhodla utéct klapkám varhan a modlitbám za spásu duše. Odjela s posledním tónem a vrátila se domů ke svým.
V šedavém jasu blížícího se dne se v salónu postupně zhmotnily tři postavy. Jedna z nich v náruči houpala pobrukující dítě, které se rozhodlo poslechnout si před rozbřeskem klavírní koncert. Druhá postava tedy klimbala u klavíru. Třetí v polospánku hleděla na dítě a žasla, svírajíc první postavu kolem pasu. Klavír utichl. Vídeň se vítězoslavně vynořila ze tmy.
Tak je to konečně za námi. Jestli jste všichni stejně jako já vyčerpaní a takřka mrtví a už se nemůžete dočkat času na čtení, přeji vám krásné vynoření z oblaku DMD :). Stejně jako loni ukončujeme příběh hudebně, loni i letos nad ránem, ačkoli ve skutečnosti je už venku tma jako v pytli. Chtěla bych moc poděkovat vám, všem pravidelným čtenářkám a čtenářům, kteří jste se mnou zůstali, ačkoli se poněkud změnila atmosféra a zase se o něco víc ubližovalo postavám. Děkuju Tenny, děkuju Eillen, děkuju Saphiře, děkuju všem ostatním a nabádám vás, abyste klikli na fandom a přečetli si i všechny krásné fanfikce, o kterých se mi nikdy ani nesnilo. Příští rok to, holky, píšete za mě :D.
Takže čau a dobrou noc, uvidíme se na pikniku!
Letos se mi nepsalo dobře. Co se mohlo, to se nahrnulo do dubna a čas není nafukovací. Byly chvíle, kdy jsem myslela, že to letos vzdám.
Nakonec jsem ráda, že jsem to neudělala, protože to byl stejně jako jindy úžasně šílený měsíc. Děkuju za něj!
Sullivan opustil přístav ještě za tmy s ranním odlivem. Frances čekala na nového prvního důstojníka, aby mohla opět vyplout na moře. Tom se měl na palubě rychlé fregaty vrátit domů. K sestře. Aby se zotavil. Nabral síly. Odplouval nazítří.
V předvečer jeho odjezdu se naposledy sešli U Královny, než se jejich cesty opět rozejdou. Tak jako už mnohokrát. Životy námořníků. Nestálé jako vítr sám.
Seděli u stolu v koutě lokálu. Stranou všeobecného hlomozu.
Džbánky mžikaly mihotavými odlesky světla svící. Pozvedli je. Zazvonily jeden o druhý. Klaply o dřevěnou desku stolu. Poslední přípitek. Na dobrý vítr, šťastnou cestu a na shledání.
Já tu abecedu prostě neumím ^^;;
Co říct? Bylo to krásné, mám chuť říct krásnější, než si zasloužím.
Ovšem rozlučkové drabble bude doufám ještě v květnu.
„Akce!“
Skupina před kamerou se rozejde a zmizí v dálce.
„Stop!“
Záběry mají.
Další fáze bude je ještě jednou zkontrolovat. Upravit ty, které to budou potřebovat nebo u kterých se to bude hodit. Doladit představy o jejich propojení a hudebním doprovodu. Obstarat doprovod. Nějakým způsobem sestříhat. Předabovat záběry, kde zvuk nedopadl dobře. Vybrat efekty ke scénám, které je potřebují. Všechno to slepit dohromady v nějakém šikovném programu. Vyrobit si titulky, protože ty ke správnému filmečku prostě patří. Vymyslet, komu, kdy a jak případně filmeček ukázat. Užívat si své drobné dílo.
Takový je život. Práce končí, práce začíná. Hlavně když baví.
Řeknu vám, že zjistit ve 23:52 30.4., že ta Poslední kapka, co jste si přečetli v tématu, má písmeno navíc, je dobrej adrenalin. Ale stihla jsem to přepsat!
Jeden Skácel na konec:
vlaštovky hbité rovnou nití
studánky k nebi přišívají
rovný je den a slunce svítí
na rovné léto v rovném kraji
První červencový liják, jako když Pánbůh rozevře náruč. Potůčky utíkaly od doškové stodoly z kopce. Oběhly naskládaná polena řezbářské dílny. Zabublaly kolem ovčína.
Alexeje vyburcoval Ilja kňučením. V kopci dostihl Romana.
Šli spolu. Podpírali se jako dva stromy.
Anně přibyl bělavý pramen. Záboj kulhal, otlučenou pušku jako berli.
Pánbůh ruce sklapl. Liják ustal.
Nic se vlastně nezměnilo, řekla později Romanovi, v pevně spleteném večeru, který patřil jenom jim.
Usmál se. Myslel si své – Záboj ze Serravalu musel chodit kolem něj.
Jen jsme si nedovolili umřít, dodala.
Některé věci najdeš jen po cestě, mohl říct. Ale neřekl.
Už to věděli oba.
Navazuje na Pastorčí věž
Děkuji všem, kdo se mnou letos vydrželi. Ke konci už mi trochu docházely síly a mám pocit, že se to projevilo. Příští rok si asi už konečně dám dovolenou od těch pokračovaček a budu si jen tak drabblit.
Tohle je tedy ten druhý konec (nekonec), pro Annu a Záboje. Taky to není úplně hepáč, ale pro ně vlastně skoro ano. Možná se k tomuhle "fandomu" ještě někdy vrátím - zvlášť bratrům jsem se věnovala míň, než by zasloužili, ačkoliv přemýšlením o nich to celé skoro začalo. Ale dlouhé příběhy z něj už jsou ukončené.
A je to tu. Poslední drabble, pomyslná poslední klapka této úžasné show.
Letos jsem se účastnila poprvé a jsem za to moc ráda. Už se těším na příští ročník. Bylo to skvělé. Úžasné procvičení psaní a tolik potřebného seškrtávání zbytečných slov. Byla to zábava a občas challlenge, když se zrodilo téma tzv. Cože?
Moc děkuji všem, kteří si mé příspěvky přečetli, ...povzbudivě okomentovali, ...ale hlavně! týmu Bleskobrku, realizátorkám této skvělé akce. Klobouk dolů, zabralo to jistě spoustu času a energie. Patří Vám velký DÍK!!!
Týmu Bleskobrku i všem spoludrabblerům přeji skvělé náměty pro psaní, mnoho úspěchů a jen to dobré! ;-)
Kdo to pochopí i bez nápovědy v závěrečné poznámce, dostane čokoládu. Fakt.
Modlitba zdrávas, Panno Maria Panno, zdrávas modlitba.
Milton. Nečetl, nikdy, nečetl. Milton.
Smrt má příchuť lože příchuť má smrt.
Konec Boha konec Boha konec!
Vlaky jedou abecedně jedou vlaky.
Harolde, smát se tě nikdo nenaučil nikdo tě se smát, Harolde.
Peníze utopil stokrát utopil peníze.
Temže, nelze plavat donekonečna plavat nelze, Temže.
Lenivče. Dnes. Lenivče.
Válka bolí puká bolí válka.
888. Tři. 888. Moje. 888. Tři. 888.
Haf! Prach. Smrt. Prach. Haf!
Three man in a boat
went sailing down the river Thames,
merrily merrily merrily merrily,
they played there all the olde games.
Nothing of the dog.
Poor dog.
Pokud vám to nedošlo ze samotné formy drabblu (jakože bych se vůbec nedivila), tak vám stačí Wikipedie. :) https://cs.wikipedia.org/wiki/Jerome_Klapka_Jerome
(jo, je to boring, víceméně jsem to vyčetla jenom tam...)
Klap. Klap. Sakra, jsem teprve v půlce. Klik. Klik. Klap. Klap. Mám ještě kafe? Cink. Žbluňk. Polk. Ještě je teplé, super. Klik. Klap. Klik. Klap. To nedám. Zív. To už je půlnoc? Kam se ten čas poděl? Klik. Klik. Klap. Klap. Klik. Klik. Měla bych jít spát. Ráno vstávám. Brzy. Ale už zbývá jen třetina. A bude to za mnou. Klik. Klik. Klap. Klap. Klik. Klik. Klap. Ještě deset. Klik. Klik. Klap. Klik. Klik. Klap. Možná se dostanu do postele dřív než ve dvě. Klik. Klap. Ještě pět. Klik. Klap. Klap. Poslední! Klap.
Poslední bod byl udělen. Vybarvit pole.
Chrrr...
