DMD č. 4. pro 4. 4. 2018. Téma: Královna cest

Fyzika zkoumá zákonitosti přírodních jevů. Navíc dává do souvislostí jevy zdánlivě nesouvisející.
Koho by před Newtonem napadlo, že pád jablka i pohyb planet určuje stejný zákon?
Kolik stálo Faradaye úsilí vyrobit pomocí magnetického pole elektrické?
Jak geniální byl Maxwell, když spojil optiku s elektromagnetismem?
Kolik fyziků pronikalo do záhad kvantové mechaniky?
Jak dokázal Feynman vytvořit kvantovou elektrodynamiku?
Kolik zoufalství prožil Einstein, než spojil Maxwellovu teorii s Newtonovou v obecnou teorii relativity?
Jsme připraveni udělat poslední krok. Poslední dvě teorie splynou v jedinou - Velkou sjednocovací teorii. Cesta k ní nebude jednoduchá. Ale nalezená teorie bude krásná a úchvatná. Královna nade všemi.

Potemělým bojištěm se rozléhalo sténání.
"Léčivé prostředky dávejte přednostně kriticky zraněným.
Ti, co mohou, zaujmou hlídkové pozice."
Inritta byla k smrti vyčerpaná i po pěti dávkách pentavrinu.
Přikulhal Dagomblais bez pravé ruky, ale s úsměvem: "Oči mám v pořádku obě, jdu hlídat."
Rrakhati ležela v bezvědomí.
Přiběhl Husev: "Zbytek regimentu se sem dostane oklikou za tři hodiny."
Yandaii obešel bojiště: "Velitelko, zatím to vypadá, že máme 118 mrtvých a pohřešovaných. Čtyři lze snadno oživit. Ze zbylých můžeme vzkřísit tak šest, nejvýše osm."
Rozhlédla se kolem.
Klan utrpěl též těžké ztráty.
"Koho vzkřísíme vybereme náhodně. Až zajistíme, že nepřijdeme o další."

Je mnoho různých cest.
Jsou cesty úzké a křivolaké a jsou cesty široké a rovné jako když střelí.
Jsou cesty prašné a hrbolaté a jsou cesty dlážděné a rovné.
Jsou cesty krátké a jsou cesty dlouhé.
Jsou cesty, jejichž konec se ztrácí kdesi v dálavách.
Jsou cesty kraťoučké jako vzdech.
Jsou cesty, které míří ke hvězdám.
Jsou cesty, které zdánlivě nevedou nikam.
Kterou z nich se dáš, poutníče? Která tě láká?
Která cesta tě dovede k cíli?
Cesta vedoucí ke slávě, bohatství, požitkům? Je to tvůj cíl?
Nebo cesta vedoucí k poznání?
Cesta je cíl.
Taková cesta je královnou cest.

Třiadvacet let kráčel po cestě plné výmolů. Šel se skolněnou hlavou. Potom se cesta změnila. Ze dne na den. Teď byla široká a prašná. Přesto se mu nelíbila. Po jejích okrajích se objevovaly praskliny od sucha, až popraskala celá. Potom se všiml malé úzké pěšiny. Odbočil a vydal se po ní do neznáma. Dlouhé týdny se prodíral bodláčím a ostružiním, až ji uviděl. Ležela před ním, čistá a svobodná. Rovná bílá silnice se táhla od obzoru k obzoru. Ruce přátel mu pomohly na ni vstoupit. Začal věřit. Netušil, že za pár desítek mil se lomí vlevo a barví rudou krví.

„Tisíce cest. Svět nekonečných možností.“
Jednu zaslechla v hlase čaroděje z Vyšehradu, před pár týdny. Cosi je špatně. S ní.
„To vše je jen iluze.“
Jedna sestra jí obarvila vlasy na hnědo, vybrala novou kosmetiku a nové oblečení. Nepoznají ji. Ona se nepoznává v zrcadle.
„Ve skutečnosti máš pouze dvě. Je načase, aby ses rozhodla. Můžeš zavřít oči a čekat jako ovce, až si pro tebe přijdou vlci.“
Jako dosud.
„Anebo můžeš otevřít oči a být na pozoru jako ovčácký pes. Jsi mezi ovcemi, ale chráníš je před vlky.“
"Jak?"
"Možností je spousta. Je to na sobě. Jak se rozhodneš?“

„Královská cesta,“ ušklíbl se Čenda. „To je jasné jak kočičí ťafka. Vypadneš na deset dní mimo domov a pak, když přijdeš, jsi doma král!“
„Blbost,“ oponoval Barbucha z pelíšku na okně. „Královna cest vede od mého prvního domu k mému druhému domu. V obou mám pelíšky, jídlo a ruce na hlazení.“
„Pcha,“ povýšeně pravila Rozárka. „Já ji celou projela. Sto kilometrů jsem ječela v autě, než je napadlo se vystřídat a domácí si mě konečně vzal na klín.“
Jája se jen usmál. Jemu budou něco vykládat o královně cest. On ji zná nejlíp. Zvedl se a zamířil k plným miskám…