Pokud si chcete zřídit uživatelský účet, napište nám prosím na sos.hp.ff (zavináč) gmail.com. V mailu prosím uveďte zejména to, pod jakou přezdívkou u nás chcete vystupovat!
"Tak jsem měl doma návštěvu. Ukradli mi likér. Jak si čekal," prohlásil Hraničář, když po zavířačce tajně vstoupil do Bídákova lokálu.
"Nechtěj mě přemluvit, že je to chyba. Ti tři potřebují dostat za vyučenou," prohlásil Bídák a postavil před ně whisky.
"Myslíš, že jim dojde, že je to trest?" zeptal se podezíravě Hraničář.
"Celý den se s Horou jakoby nenápadně bavíme o tvém tajemném likéru. Dojde jim to," pousmál se Bídák. "Jak vlastně tomu utrejchu říkáš?"
"Královna cest. Protože bys dal království za rychlou cestu na hajzlík," odpověděl Hraničář vesele.
"Chápu to dobře?" pousmál se Bídák.
"Ano. Prostě se poserou!"
Někomu voní dálkou, jinému svítí červeným kobercem úspěchu.
Pro mne má tvar obrazů starých mistrů.
Podzim
Holé stromy u hřbitova. Spadané listí šustí o dětské nožky, které hrnou tu barevnou záplavu.
Zima
Rolničky, tlumený dusot koňských kopyt a svištění saní po vyjetých kolejích v závějích sněhu.
Jaro
Zurčení pramínků, když se divoce derou cesta necesta z kopců do údolí a nad tím bzukot včel právě probuzených.
Léto
Je nejkrásnějším obrazem. Pěšinka v polích vyšlapaná. Zlatavé klásky se jemně vlní lemované vlčími máky, těmi dragouny s červenou čepicí.
Pro každého je trochu jiná.
Pro mne však stále stejná, cesta k srdci.
Vůně jara je po zimě vždycky ohromující, ještě nezvyklá, jak se plísně dosud schované pod sněhem pomalu snaží rozkvést.
Jakmile ji Jarek ucítil, věděl, že se musí vydat na cestu. Škoda být zavřený v kanceláři, ty tarify se dnes prostě prodají samy.
Hodil si home-office; laptop do Gemmy, kytaru na záda a hurá do přírody, prostě někam ven z Prahy!
V Jeseníkách vystoupil z vlaku, dal si pivko a večer si zazpíval s trampíky u táboráku.
V hospodě si pak ráno dal nabít telefon, který začal zvonit.
Baterie vybouchla, když odpovídal šéfovi. A Jarek se vydal dál, královnou všech cest.
Prý se to fakt stává, když si nekupujete baterie u autorizovaných výrobců!
„Jak se jmenuješ…? Slyšíš mě…?“
O stěnu z autovraků se opírala pobledlá dívka, vlasy slepené na čele, nepřítomný pohled. Seděla zhroucená v kaluži vlastní krve. Elis se jí snažila uklidnit, zatímco Joachim chystal povzbuzující injekci.
„…to ta radiace…,“ šeptala dívka stále dokola. Bylo zjevné, že je v šoku. Elis se podlomila kolena, když pochopila, na co se dívá. Instinktivně sáhla na své bříško. Pocítila takový druh strachu, jaký nikdy předtím nepoznala.
„Odpočívej, maličká… vůbec ničeho se neboj…,“ konejšila ji. Když dívka usnula, zahleděla se Elis na hvězdy. Hleděla na ně celou noc a přemýšlela. Konečně pochopila, co je jejím osudem.
Dálnice do Brna zase stojí. V rádiu tvrdí, že se jedná o nehodu kamionu. Hodinové zpoždění. S takovou na Animefest dorazíme pozdě.
Navigace mi nabízí náhradní trasu přes několik vesnic. Otočím se na bratra sedícího na zadním sedadle. V jedné ruce má sekyru, v druhé část brnění, mezi nohama svírá umělou hlavu s kloboučníkovou rozcuchanou parukou. „Cosplayi se nesmí nic stát,“ zašeptám a on přikývne.
Na dalším sjezdu odbočím. Již po několika metrech lze cítit první otřesy. Tyler zpívá z rádia: „I’m driving here I sit. Cursing my government. For not using my taxes to fill holes with more cement.“
Pokud někdo z vás náhodou neví, co za podivnou zálibu cosplay je, jedná se o vytváření replik kostýmů fiktivních postav, které může být spojeno i s hereckým prožíváním charakteru. Výroba kvalitnějšího kostýmu může zabrat i několik měsíců a cosplayeři jsou ochotni chránit je vlastním životem.
Nikdo nevěděl, kdy ta tradice začala, ale dělávali to každoročně. Pokaždé v jinou noc.
Nebylo to ani logické, ani racionální a on se tomu vyhýbal. Po celé studium.
„Někdy je dobré pořádně se na cestu, kterou se chystáš vydat, podívat.“
„Optimální přístrojové vybavení poskytne výrazně víc informací, matko.“
Jednou ročně v San Francisku zhasla všechna světla.
„Vážně ses nikdy nepřidal?“
„Ne, Jime, neviděl jsem důvod.“
Spock už dávno nebyl kadet, ale jeho kapitán nedal jinak. A tak teď se zakloněnou hlavou pouhýma očima pozoroval Mléčnou dráhu. Místa, kde byl a kam se ještě vydá. Bylo to nelogické, iracionální a krásné.
Po linii vnitřního protivníka bylo zjištěno, že objekt akce KRÁLOVNA pojede 24. 8. 1979 v ranních hodinách železniční dopravou do Jičína, odkud se chystá cestovat stopem na svou chatu v Zálesní Lhotě, okres Semily.
Informace získána 17. 8. 1978 agenturní cestou, byla vyhodnocena jako spolehlivá. Je nutné omezit její distribuci, neboť hrozí dekonspirace agenta.
Opatření:
V součinnosti se IV. správou SNB realizovat záchyt objekta na železniční stanici Jičín z maskovaného vozu a následně lokalizovat čas a místo stopu. Zaúkolováním TS CESTA zastavit KRÁLOVNĚ a vejít s ní ve styk. TS může prostřednictvím KRÁLOVNY proniknout do nepřátelského prostředí tzv. Charty 77.
IV. správa SNB – správa sledování
TS – tajný spolupracovník
Popsaný fragment má svůj reálný základ.
Sudičky prosím o shovívavost, Královna cestuje a bude cestou Cesty "vytěžována", tak snad s přimhouřením obou očí lze vidět i téma...
Kruhy Mezisvětí nejsou neprostupně oddělené.
Stejně tak, jako lze z našeho světa vstoupit do Ohně, Vody, Vzduchu a tak dál, je možné i projít například z Prázdnoty do Země.
Gildovním vozkům tato skutečnost způsobovala noční můry.
Každý z nich se totiž za cenu nesčetných obětí naučil znát svůj element. Věděli, kde je bezpečno, kde bývá naopak bytostí příliš, takže se stávají útočnými, kde hrozí průsaky... A drželi se svých cest doslova o život.
Ayre si troufl kamkoli. Zjistil, že když je nejhůř, může uniknout rozezleným bytostem do jiného kruhu.
Kdykoli otevřel takový průchod, cítil za sebou mocný, spásonosný tah Mandaly.
Pro jednou bez ubližování postavám, tak aspoň s ubližováním čtenářům. Muhehe...
Moje Maminka je královna cest. Pořát někam jezdí a povídá o zvěromákách. Někdy mně bere sebou nebo čekám doma nebo u babičky a dědy. Bidlí ve Skocku. Děda má kostel, to je dům s vježí. Babička peče sušenky co mám ráda. V létě sem byla u táty. Má černé vlasi jako já a obří knihovnu. Pracuje na mynysterstvu kouzel. Moc se mi tam nelíbylo. Táta mně vzal k babičce co je jeho maminka. Není jako moje Maminka, nikam nejezdí a mlčý. Ale dala mi limonádu s kytkamy to bylo dobrý. Pak sme s Maminkou jeli do Francije. To je tady.
NESOUTĚŽNÍ - BEZ NÁROKU NA BOD
Mannheim - Pforzheim, srpen 1888
Mladá žena nenápadně vyklouzne z postele. Potichu probudí syny. Napíše na lístek vzkaz, že jedou za babičkou a všichni tři se potichu vkradou do garáže. Auto vytlačí a za rohem nastartují. Nesmí být chyceni, nedovolil by to…
Ujíždí jak o život.
Po pár kilometrech zastaví – motor se přehřívá. Ujedou další kus, přetrhne se řetěz. Ještě, že je poblíž kovář… Čerpadlo! Ucpalo se! Bertha neváhá, vytáhne z účesu sponku a vyčistí je.
Bertha Benzová, první člověk na světě, který kdy usedl za volant auta, nebyla žádný troškař.
Z Mannheimu do Pforzheimu ujela 105 kilometrů. Lepší reklamu si Karel Benz nemohl přát.
Opravdu, první auto, které se kdy vydalo na silnici, řídila žena.
Karel Benz byl sice velmi úspěšný vynálezce, ale teké puntičkář, který svůj stroj - trojkolku poháněnou jednoválcovým petrolejovým motorem - neustále vylepšoval. Jenže zákazníci se mu nehrnuli, nebylo divu, Benz nebyl obchodník a pokud svému zboží nevěří sám výrobce, jak mu mají věřit zákazníci?
Bertha Benzová se rozhodla, že svému muži, jako už tolikrát, pomůže. Věděla, že manžel by její cestu neschválil, a tak se jednoho srpnového rána vytratila z domu spolu se svými dvěma syny, kterým v té době bylo čtrnáct a patnáct let. Dlouhou cestu i přes všechny peripetie zvládli. I problém s palivem - nádrž měla jen 4,5 litru, takže museli tankovat cestou. Ale kde, když neexistovaly žádné benzínové pumpy? Zastavili u lékárny ve Wieslochu, tam skoupili všechen ligroin (petrolejový éter), co byl v lékárně k dostání - celé dva litry! - a jeli dál.
Zpáteční cestu jeli po několika dnech jinou trasou - za obrovského zájmu přihlížejích lidí. Zájem o trojkolku byl naráz tak obrovský, že Karel Benz mohl zanedlouho rozjet výrobu. Bertha tedy nebyla jen první řidička auta na světě, ale i skvělá reklamní agentka v automobilovém průmyslu. Po čertech vynikající...
