DMD Bonus č. 1 pro 4. 4. 2018. Téma: Poslední hrdina

Kruege opatrně sestupoval po schodech. Měl v sobě sice jen tři piva, ale vypadal jako by byl na šrot.
"Tak co, ty náš hrdino? Máš to za sebou?" zeptal se ho Hora a pomohl ho usadit.
"Víckrát už poslední nejdu," zaúpěl Kruege a opřel se hlavou o stůl.
"Co se stalo?" zeptali se Maller s Poetou.
"Měl jsem jít jindy. Colleen dneska zuří. Tak jsem jí řekl, že je jestli si potřebuje ulevit, ať mě klidně mrdne korbelem po hlavě," odpověděl Kruege.
"A?" zeptal se Bídák, který mu zatím donesl pivo. Vypadalo to, že se nastalo příměří.
"Potřebovala si ulevit."

Ayre stojí na pódiu a improvizuje.
Začal zdánlivě na třetím stupni a splétá z arkád a girland tónů křehkou prolamovanou krajku. Tu zaobalí jeden tón do vlnivé ozdoby, tam zas přibarví melodii šňůrou půltónů, tady ji nechá poskakovat po rozverném schodišti trylků. Udržuje posluchače v napětí, nedovoluje jim s jistotou určit, jaký modus si vybral. Jónský? Aiolský? Melodický? Vrací se pořád k tónu, od kterého začal, ale hned odtud zase utíká a má pravdu, tam nelze nalézt vytoužený mír.
Pak klesne níž. A skladba končí tónem, z nějž doopravdy vyrostla, který ji celou drží a podpírá, přestože dosud nezazněl.
Tónikou.*)

„Říkám mu Müller,“ vysvětlovala pobledlá dívka, když zapnula svůj příruční počítač. Mihotavé světlo se zformovalo se do podoby kocoura, „měl být zrzavý, ale tahle věc zvládne jen tuhle divnou oranžovou...“ Čtyřnožec se uraženě otočil a začal si čistit svůj dokonale bronzový kožíšek.
„Mívala jsem plyšového… modrého,“ zasnila se Elis a odhrnula si vlasy z čela, „…říkala jsem mu Geiger. Ani nevím, kde skončil...“
„Pomohl mi dojít až sem.“ Kocour se otočil zpět a pyšně se protáhl, aby se předvedl v celé své kráse.
„Skenoval mě… nás oba,“ zlomil se jí hlas, „kvůli ozáření…“
Elis jí dala napít.
„Je to hrdina.“

Stuha železniční trati se klikatila krajinou. Kopce po stranách rostly. Po trati se ale šlo rychle a cesta dobře ubíhala. Byli tu úplně sami. Ovšem, tady běžný člověk nepřežije...
Zepředu zpoza zatáčky se ozvalo skřípění štěrku. Někdo běžel.
Rozdělili se po obou stranách trati a ukryli se.
Kroky se přiblížily, zpomalily... zastavily.
„Krleš!“
Hrdinný obránce Království svůj útok ale nedokončil
„Vrane...“ řekla unaveně nově příchozí.
„... ty idiote,“ dokončila Liška.
„Co tu děláš, Rezko?“ optala se bývalé kolegyně.
„Nesu poštu. Tam, na jih, nikdo jiný donášet nechce. A vy?“
„Běžná hlídka.“
„Za mnou dobrý.“
Nadhodila na zádech brašnu a běžela dál.

Když se obyvatelé Vorařova dozvěděli o obnovené hrozbě draků, udělali to, co by v jejich situaci udělalo obyvatelstvo kteréhokoliv dřevěného města – nechali si na likvidaci draka zavolat obětavého, cenově dostupného a dokonale postradatelného hrdinu. Museli však dlouho hledat a našli jediného, jenž je příliš optimismem nenaplňoval.
„Nechceme radši shánět náhradu?“ mudroval kovář, když drsňák konečně popadl zrezlý meč a vyrazil na draka.
„Prohledali jsme široké okolí, je naše poslední naděje,“ dušoval se bard.
„Ale jak je to možné? Za mého mládí tahle země překypovala dobrodruhy, což nezbyl alespoň jeden další hrdina?“
„To víte, všichni ostatní to dostali šípem do kolene...“

Simbacca se přehraboval smetím v jednom z odlehlých hangárů, když tu náhle jeho zrak upoutal plastový obal ne nepodobný tomu, v němž před dvaceti lety vycházely figurky akčních hrdinů přikládané k cereáliím. Přirozeně po pytlíku vystartoval jako hladová myš, protože co kdyby to náhodou byl komandér Kody, jenž se mu zarputile vyhýbal a byl poslední figurkou, která mu ještě chyběla? Nebyla by to snad pěkná tečka za jeho dětstvím, byť o dvě dekády opožděná?
Zatajil dech, roztrhl sáček a povzdechl si.
Byl to nějaký Karotka ze série, kterou vůbec neznal, ale třeba se bude líbit sestře, až začne sbírat sama...

Last hero stumbles over the seeweed,
not needed, useless and sad.
The sea is roaring, advent approaching,
villains are all in one dead.
His haggard looks in no way resemble
beauty of appealing knight,
his weapons rusty, eyes oh-so-haunted,
never has enlived such fright.
Hasn't he fought for life, Emperor valiant,
hasn't he saved his own beloved town?
Hasn't he kissed and loved thousands of princesses?
What use is he now but beggar and clown?
What use is he now, that fictional character,
humorous Rincwind, and ugly like Toad?
Revolving Discworld is fast alienating,
no-one is craving for life-saving boat.

V únoru spravil regály, rozkousané odrostlými mláďaty Obludných obludárií.
V březnu několik dní čistil knihovnu po výbuchu vylepšené bomby hnojůvky.
V dubnu jí pomohl zkrotit divoké knihy z oddělení fanfiction a přinesl fialky.
V květnu se přiznal s potupným korespondenčním kurzem magie a požádal, zda-li by nevěděla, jak mu pomoci.
Když jí loni na silvestrovském večírku Trelawneyová prorokovala "toho pravého chlapa", připisovala to jenom radosti, že si kolegyně jednou mohla své vnitřní oko propláchnout alkoholem ve společnosti a bez odsuzování. (Navíc totéž věštila McGonagallové a pak i Brumbálovi.)
Argus Filch byl poslední, o kom by si tehdy pomyslela, že mluví.

Mám kamaráda. Velikánského hafana co bydlí u Hagrida. Myslela jsem, že bude v naší smečce šéf. Jenže! Šli jsme na procházku. Já běhala kolem Hagrida dopředu, dozadu, vlevo, vpravo a dokolečka, a lákala Tesáka ke hře. On nic. Vlekl se jako napůl chcíplý. Taková nuda. Dokud před ním z trávy nevyskočila maličkatá žabka. To se pak tak lekl, že ožil, a v tu ránu byl pryč. Tohle že je šéf?
Hagrid nad tím jenom mávnul rukou a šli jsme domů.
Tesák se přiloudal až za hodinu. Hrdina. To už jsem stihla vyžrat i jeho misku. Nemá chodit k večeři poslední.

"To se sem vlečem kvůli tomuhle?" nechápal Marek.
Sešli z cesty.
Žili z nouzových zásob.
"Taková chatka," zasténal zoufale.
Sandra se usmívala.
Svah nad boudou pokrývaly solární panely.
***
"A kdo je tohle?"
"Hlídač. Poslední údržbář," odpověděla Sandra.
Poděkovat mu nemohli.
Zemřel už kdysi dávno.
Zůstaly kosti.
Věčná stráž.
A za ním průchod do sklepa.
Řady přívětivě pomrkávajících baterií.
Desítky hlučících počítačů.
Bedny zásob.
Konečně se pořádně najedli.
Pomilovali v hnízdečku z dek.
Odpočívali.
"Co to vlastně je?"
"Klíč. Malá čás starého internetu."
Marek se usmál.
Našli i zámek.
Optický kabel v podlaze.
Spojku k nové síti.
Venku vyla vlčí smečka.