DMD Bonus č. 1 pro 4. 4. 2018. Téma: Poslední hrdina

Nenápadným členem soudcovy domácnosti byla paní Kantůrková, hospodyně. Soudce ji získal spolu s kuchyňským vybavením – nedala se odbýt. Její talenty ležely ve vaření, pečení, uklízení a štupování ponožek. Také dokonale ovládla umění předstírat, že neumí německy, nevidí a neslyší. Pocházela od Zlína, kam posílala peníz, koláč i slovo třem nemanželským dětem, v hříchu byla tudíž zběhlá a nějaká ta chlapská líbačka ji vedla pouze k nápadu podělit se o tipy v oblasti techniky jazykohry.
Byla tak zásadní osobou, že se stala samozřejmou. A pak najednou odešla. Poslední hrdinka v oblasti péče o domácí krb.
Soudcova domácnost se ponořila do chaosu.

„Víš Michaeli, zajímalo by mě, proč sis vzal Lucii tajně a proti vůli všech,“ zeptala jsem se jednou, když jsme seděli vedle sebe a povídali si o životě.
„Asi to bylo proto, že jsem chtěl jednou udělat něco podle sebe a ne podle ostatních,“ zamyslel se a zahleděl se do dálky. „Otec se musel jako regent hodně snažit, aby si získal uznání vévodů, poté se oženil z politických důvodů s Leonou, prý kvůli mně a na mě moc času nebylo. A matku, tu všichni viděli jako poslední hrdinku, která se obětovala a já dodnes nevím, zda mi její smrt nevyčítají.“

Takového bojovníka nikdo nepamatoval. Na bitevním poli jako by jeho beztak mimořádně vysoká postava vyrůstala do obřích rozměrů. A v srdcích všech mužů se probouzela statečnost, tak hluboko ukrytá.
Pod jeho vedením nepřátele rozdrtili a rozprášili. Celé generace si budou vyprávět o tom, jak hlava nepřátelského náčelníka letěla vzduchem a kde ji našli…
A vladyka pravil: „Válka je vyhraná. Kraj bude zase žít v míru.“
Dlouho považovali velkého Bučivoje Brala za posledního reka svého lidu. Statečnosti už nebylo třeba, hobiti mohli v klidu obdělávat své zahrádky.
Svět na ně načas zapomněl, ale existovat nepřestal. A hrdinů bylo nakonec zase potřeba.

All there knew of the warrior, the ruler, the hero. Of his companions - the one who almost choked on a seed of evil and the one who grew old and gray. Of the evil Master, who sometimes joined the Doctor only to betray him.
He came to return the time travel stolen by Omega, for the cosmos no longer proved challenging.
"No," the last arrival brandished his umbrella at himselves, all facing him. "Somewhere, there's injustice! Elsewhere, tea is getting cold!"
Recognising a true hero, his other selves stole each other's Tardis, leaving for other universes to do doctoring in.

Síní rozhořčeně rázoval Šéf, chvílemi to až vypadalo, že cestou přibere některý z mramorových sloupů. Měl před sebou nepříjemnou povinnost, musel vyčinit Velké Devítce.
"Dámy!" spustil hlasem, z něhož odkapávala nelibost a rozmrzelost. "Když jsem přistoupil na vaše argumenty, že se zvýšením počtu pozemšťanů narostl i počet literátů a tvořivých lidí vůbec a že potřebujete rozšířit své řady, doufal jsem, že zainteresujete bytosti, které budou ke své práci přistupovat zodpovědně. A ne že se mezi nimi najdou jedinci, jejichž posledním hrdinou bude nějaký barbar Cohen a pak více než patnáct let nepolíbí žádného autora. To by nešlo! Okamžitě zjednejte nápravu!"

„Vyplázněte a řekněte Á,“ zavelel doktor a všech sedm hlav poslechlo.
-„Áaááá škrk.“
-„Áá škrund.“
-„Áéchrrr.“
-„Áiíííí písk.“
-„Árráááchh“
-„Áaaááaááaá“
-„Á áá aá“
„Je to jasné, to byl váš poslední hrdina,“ vysvětlil po prohlídce doktor,„ máte jich až po krk, tedy po krky, a tlačí vám na hlasivky.“
„Dá se to nějak léčit?“ zasípěla šestá hlava, které to mluvilo nejlíp.
-„Budete muset počkat, až ho vaše žaludeční šťávy rozloží samy. Předepíši vám pět galonů oleje třikrát denně před jídlem, lehčí panenskou stravu a klid v jeskyni.“
-„Děkuju vám moc! Naschle.“
-„Sbohem. A příště si ty hrdiny radši před jídlem oloupejte.“

Všichni ostatní už to vzdali. Prý je blázen, když to pořád zkouší. Ale, kruci, vždyť to přeci musí jít! Říkají, že je v historii školy nejlepší. Jedna pitomá rovnice ho nemůže rozházet. Nesmí.
Za obvyklých podmínek by ji už dávno spočítal. Jenže teď je všechno jinak. O jarních prázdninách se nudil, takže se nakonec podvolil Lucce a začal číst. Pitomost. Nejhezčí pitomost jeho života. Máma byla nejdřív ráda, protože konečně dělal něco jiného než matiku. Teď mu občas navrhne, jestli nechce spočítat nějaký příklad.
Jak ale se má soustředit na kvadratické rovnice, když v lavici leží včera koupená kniha Zeměplochy?!

Plukovník Moravec seděl před pracovním stolem Edvarda Beneše a mlčky vyčkával, až prezident dočte zprávu, již mu před okamžikem předal.
Trénovanému oku zpravodajce nemohly uniknout změny v Benešově vzhledu, které se udály od jejich posledního setkání. Kolem úst přibyly vrásky, ve tvářích ubylo barvy.
„Čili mám tomu rozumět tak, že si lidé v Protektorátu nepřejí, aby se na jejich situaci cokoliv měnilo?“
„Odboj to prezentuje tak, že mají strach z represí, které nevyhnutelně budou následovat.“
„Strach,“ opakoval Beneš a unaveně si mnul kořen nosu. „Odpusťte mi kacířskou myšlenku, ale občas mám pocit, že poslední český hrdina zemřel už před staletími.“

"Čas. Ve sbírkách je to relativní pojem," začal Daniel své vyprávění. Jaroslav L. a Marek P. tiše naslouchali.
"Musíte si uvědomit, že nemluvím o lineárním pojetí času, ani o tom cyklickém. Čas, jak plyne ve sbírkách, je zakonzervovaný. Prostor a doba okolo se mění, budovy vznikají a zanikají... Nejsou vůbec potřebné. Jde tu o uzlový bod v časoprostoru. Výchozí stanici." Daniel se odmlčel, aby se napil. Pak pokračoval.
"Kdysi existovala odnož našeho řádu, starající se o poutníky na cestách času. Posléze se z ní vyvinuli časoví poustevníci. I ti téměř vymřeli. Dnes existuje jeden jediný....
... Vraspíre, vítej," dokončil Daniel nečekaně.

Malá a velká ručička hodin se setkaly v pevném objetí na čísle 12.
Půlnoc ohlásila konec dnešních nadějí na schůzku.
Severus zvolna vykročil k Trafalgarskému náměstí. Napětí ve svalech povolovalo. Dýchal zhluboka, nasával vlhký noční vzduch prosycený pachem dieselových motorů, fritovacího oleje a těžkých parfémů.
Náhle ucítil na pravé dlani dotyk a koutkem oka zahlédl šmouhu rudých vlasů.
Lily ho chytila za ruku a dál pokračovali společně, jako by je nedělila žádná barikáda.
„Domluvila jsem ti setkání s Brumbálem.“
„To měl udělat Lupin.“
„Neměl kuráž.“
Severus posměšně odfrkl.
„Nebelvír rotuje v hrobě.“
„Mudlovská šmejdka zachraňuje Smrtijeda v nesnázích. Nebelvír tleská.“