Skyrim

Chilón namočil prst do červeného vína a načrtol na stôl vo vinárni niekoľko čiar.
„Vieš, čo to znamená?“ spýtal sa hostinského.
Hostinský Sporus sa poškrabal na hlave. „No hej... to je pavúk. Vyzerá to ako ten barbarský symbol, čo nosia tí cudzinci.“
„Aký symbol?“
Sporus na naklonil bližšie a stíšil hlas. „Pani Apokalypsy... Vládkyňa Okultných Umení Klamu. Pavúk, chápeš?“
Chilón zbledol. Bolo to oveľa horšie, než sa obával. Pokiaľ Lýgiu uniesli jej spoluveriaci... a pokiaľ skutočne uctievali symbol pavúka...
Potom bolo načase zanechať celé hľadanie a čím skôr odcestovať z Ríma.
V Hispánii bude určite v najbližších rokoch bezpečnejší život.

Bylo nebylo, ale spíš bylo než nebylo, žil ve Skyrimu jeden Khajiit. Tedy ono jich tam žilo víc, ale jenom tenhle jeden našel při toulkách po divočině vchod do prastarého dwemerského komplexu, v jehož pokladnici hlídal strašlivý drak. Khajiit se nebál, leč proradné monstrum se nehodlalo vzdát svého pokladu a brzy zahnalo nezkušeného kočičáka na útěk.
Khajiit věděl, že nemá šanci. A tak alespoň odtahal všechny ty krámy, co našel po chodbách, roztavil je v peci, z výsledné slitiny si vyrobil brnění a stovky trpasličích luků a přes noc se stal mistrem kovářem, jemuž mohl nějaký usoplený drak políbit šos.

Na to, že tuto maličkou karavanu tvořili jen čtyři khajiitové, musel na ně vyvolat deset kostlivců, než je udolali.
Odtáhnout těla do jeskyně, to už musel sám, protože s tím kostlivci pomoct neuměli. Strašná a namáhavá práce.
Ale když slunce zapadlo a on zažehl kruh svíček... to teprve začala to hlavní potěšení. Své nástroje bral do rukou s něhou, láskou a opatrně odřezával a stahoval kůži z kočičích lidí. S pečlivostí a téměř něžnými doteky odděloval maso od kůže až mu zůstaly čtyři krásné kožešiny khajiitů. Teď už zbývalo jen je vyčinit, důkladně vyprat a jeho nové trofeje budou hotové.