Světlíkov (vlastní fandom)

Hoši dorazili ke koupáku.
Za improvizovanou cedulí ,,Koupaliště Klno", pamatující již lecjaké časy,
se nacházela nejprve krytá hala, a když se jí prošlo, pak za prosklenými dveřmi
venkovní bazén.
Kluci pochopitelně nebyly žádné padavky, aby se v krásných dubnových
dvaceti stupních cachtali vevnitř.
Zamířili rovnou do venkovního bazénu. Nejprve dali, aby se neřeklo, pár délek
a machrovali jeden před druhým, komu víc narostly bicepsy a břišáky.
Pak si všimli namakaného týpka s tetováním rudého draka na stehně.
Jejich zaujatých pohledů si samozřejmě všiml.
,,Čus, říkají mi Strike!" Nenuceně se přiloudal až k nim.
,,Bydlím v čínský čtvrti!" Dodal po chvíli.

Patrik notebook rezignovaně zaklapl. Tak holt příště.
Když se přiloudal ke skladišti, všiml si, že ostatní chlapci
o něčem čile rokují.
,,Marek nám vyprávěl o tom vašem pátečním plánu jít na koupák
okukovat frajery!" Prohodil Láďa.
,,A taky samozřejmě zaplavat a utužit kondičku!"
Dodal jakoby omluvně Petr.
Radek s Tomem přikyvovali.
,,A co když nebudu chtít?" Zeptal se napůl rozčileně, napůl v žertu Marek.
,,Proč bys nechtěl?" na to dva Červení provinilci. ,,Hele, sorry, kámo.
Hormony nám tlačily na mozek!"
,,To teda jo."
Vydali se všichni směr koupaliště, Patrik s Markem ruku v ruce,
ostatní v družném hovoru za nimi.

Láďa, Petr i Marek na chvíli všichni ztuhli v těch pozicích, ve kterých byli.¨
Měli v těch pár vteřinách doslova kamenné výrazy a tak připomínali jakési
bizarní sousoší.
,,No...totiž..." začal zmateně koktat Láďa.
,,Však co, chtěli jsme si tady s mládencem jen trošku pohrát.." zasmál se Petr.
,,Tobě tady přijde něco k smíchu?" na to výhrůžně Patrik.
Oba dostali pár facek a o hlavu většímu Patrikovi si už netroufli dále vzdorovat.
Paťas rozvázal Radka s Tomášem, Marka vzal za ruku a vydal se zase ven, k nedalekému wi-fi pointu.
,,Page not available" hlásal notebook.
Urbexová komunita bude muset počkat.

Zatímco Petr zkoumal Markův zadek, Láďa se začal věnovat jeho předku.
Oba kluci ho postupně svlíkali a líbali.
Marek instinktivně ucukával hlavou a snažil se mračit
co nejnaštvaněji. Chtěl patřit jen Patrikovi,
byť Láďa a Petr byli moc krásní kluci.
,,Ale, chlapeček se cuká, a přitom se mu to líbí!"
Povídá chlípně Láďa,zatímco mu prohmátl trenky, modré jako jeho parta.
,,Teď nás budeš kouřit!"
Silou ho strhl na kolena a chtěl mu narvat svoje mužství do pusy.
To neměl dělat. ,,Áúúú!"
,,Pozor, kouše!" Říkala nyní cedule na Markových zádech.
,,Co se to tu děje?" Ve dveřích stál rozzlobený Patrik.

Zatímco Patrik si to už štrádoval silnicí směrem od Rooseveltova lesa
k centru města, asi kilometr od jeho polohy, v jakémsi dříve opuštěném
skladu panoval čilý ruch a hovor.
Ke starým, zrezivělým trubkám u stěn byli s roubíky v ústech přivázaní
Radek s Tomášem, na druhé straně místnosti se chechtali a pošťuchovali
Láďa a Petr a uprostřed seděl na židli přivázaný a rovněž s roubíkem,
Marek.
,,No, tak si hošana vyzkoušíme," pronesl chlípně Petr
a začal Marka pomalu osahávat.
,,Hm, zadek má dobrej, nezbeda jeden!"
A zmáčknul mu rukama obě půlky.
,,Jo, zadek sedí!" Přizvukoval jeho kolega.
Patrik zrychlil běh.

Patrik kráčel hrdě, s hlavou vztyčenou, po lesní pěšině.
Však on Marka najde! Musí najít! Není přece žádná padavka!
Poté, co mu tato myšlenka v kalupu proběhla hlavou,
dal se i on do běhu.
Nejprve jen lehce klusal, poté přidal a za chvíli už běžel jak o závod.
Sám byl překvapen, jakou rychlost bylo schopno jeho tělo v krizové
situaci vyvinout, ani netuše, zda bylo více poháněno touhou po Markovi,
nebo po pomstě.
Už měl na jazyku všechna ta sladká slova, ty malebné výrazy a přirovnání,
kterými ho zahrne, než se s tím úžasným klukem definitivně spojí v jedno tělo.

Patrik se s vypětím všech sil znovu vyškrábal na lesní cestu.
Na chvíli se zastavil, předklonil a vydýchával předchozí námahu.
Rooseveltův les měl moc rád, procházky zdejší přírodou byl úžasný relax.
Jen netušil, že zdejší půdu pozná až takhle zblízka a takhle natvrdo.
Že jí dá polibek s příchutí zrady.
,,Vzpoura! Parťáci mi ukradli kluka! A co teď? Co kujou?
Kam si to jako štrádujou? A co mám tak asi dělat já?"
Zhruba tohle mu letělo hlavou, když přemítal o své budoucnosti.
Jako i o budoucnosti Marka, Modrých a Červených, Světlíkova, celého Klna.
Les mu odpověď nedal.
Ticho po pěšině.

Patrik se, maje dosud vytřeštěné oči překvapením, nějakou dobu
sbíral ze země.
Sledoval, jak se na lesní pěšině nad ním schyluje k regulérní rvačce.
Marek se snažil prodrat skrz chumel kluků, vida jeho bídnou situaci,
a do toho se o něj přetahovaly dvojice Modrých i Červených.
Pomalu nevěděl, kde mu hlava stojí. Nebo i něco jiného?
Nakonec se rvačka jakoby proměnila v jednu velkou kouli ruk, noh, hlav a prachu, která se s rachotem odkutálela pryč.
Jen Patrik zůstal ponechán lesu napospas.
,,Však není všem dnům konec. Odteď musím být optimista!
Ještě si počkáme, kdo z této bitvy odejde vítězně!"

Na chvíli přerušil tok myšlenek a svou hlavu
odtrhl od mapy.
S potěšením se zahleděl na Modré, kteří se lážo-plážo chůzí, s rukama
v kapsách jakoby nenuceně loudali za nimi.
Šli mírně zaprášenou cestou skrz okrajové čtvrtě města.
Druhým Polem, skrz Rybovřesky, Zelený kopec až kamsi
za vnější hranice Světlíkova, kde už město v podstatě končilo.
Tedy - alespoň dle mapy.
Láďa a Petr nelenili. ,,Shoďme toho skopce ze svahu!" a tak se stalo.
Popadli Patrika za nohy, ten nestačil vzteky zaryčet a zahučel do křoví.
,,No počkejte, to se dozví všichni Klňáci!"
Inu, v boji a lásce muž nezná bratra.

Jak Patrik řekl, tak se taky druhý den stalo.
Společná akcička byla tu!
Tak dlouho plánovaná výprava do míst až kdesi daleko na sever,
asi kilometr od Severních Skladů, které byli prozkoumávat včera.
,,To bude terno!" mlasknul si v duchu Patrik a mrknul na své dva kumpány,
téměř si jist tím, že oni mu s tím ternem pomůžou.
Nějak se mu to cikánské slovo líbilo, přestože byl blonďatý gadžo.
Ale k cestování tedy slabost rozhodně měl.
A nejen k tomu.
Už si v duchu představoval Marka, jak mu někde v lesíku
u řeky na kolenou bude svými ústy dávat lásku.