Světlíkov (vlastní fandom)

"Neboj, lásko, já tě nedám!" Řekl skoro omluvně Marek
a usmál se na Paťu. Políbil ho.

"My všichni se nedáme!" Na to sborově ostatí hoši.

"Tak ruku na to!" Nadhodil Strike.

"High five!"

"Jelito, kopyto, platí to!" Ozývali se postupně.

Poté, co si plácli, barometr jejich nálady se postupně otáčel k vyšším číslům.

"Takže chlapci, " ozval se konečně dosud mlčící policajt,
zavezu vás hezky buď domů, nebo do práce, jestli teda písklata jako vy
nějakou maj. Kdepak bydlíte?"

"Na kolejích, MatFyz, elektrotechnika!" Odpověděl Honza.

Zbytek, hnán zaujetím, se svezl spolu.

"Ty se mi hrabeš v poznámkách?"
Vyhrkl vytočeně na Kvida.

Když už byli všichni bezpečně uzavřeni v policejním antonu,
který si to svištěl sešeřelou ulicí, osmělil se Honza k tomu, aby ve výkladu
pokračoval.

"Název neutro - negativizér jsem tomu samozřejmě nedal náhodou.
V principu jde o to, že přístroj zachytává neutrina přilétající k Zemi
z vesmírného prostoru a pomocí silné katody jim dodává záporný náboj
a mění je tak na elektrony. Jinými slovy, vyrábí elektrický proud.
A protože neutrina naši Zemi bombardují neustále..."

"Tak je to de fakto perpetuum mobile."

"Přesně tak!"

"Hustý!"

"Jenže drobně nestabilní." Uculil se Marek.
"Škoda, že to neumí zachytávat tvoji roztomilost!"

Patrik mu dal políček.

Kvido si v tom momentě opravdu lámal hlavu s problémy informační matematiky,
ovšem zbytek hochů samozřejmě neměl ani potuchy, s jakými.

Vymýšlel rovnici, která by chudákovi Honzovi mohla pomoct
k odstranění "drobné technické nestability" toho jeho slavného udělátoru,
kterou musel před chvílí na vlastní kůži pocítit.

Mezitím se Honza, zakrývaje si nesměle dlaněmi intimní partie,
dál zubil na kluky, přičemž se zdráhavě, ale přece ujal výkladu.

"Pánové, tu mašinu jsem pracovně nazval neutrinální negativizér."
Mávnul za sebe směrem k mašině vypadající jako stará televize s anténou a rozbitou obrazovkou.

Vtom zazněly sirény.

"Karanténa, koronavirus dorazil do Klna!" Hlásal policejní tlampač.

Zajda se vyplašeně ohlédl, kam zmizel jeho kamarád.
"Vzal roha," došlo mu, "celej Kvído.
Nejspíš teď na fakultě buší do komplu nějaké derivace."

"Marečku…" pronesl ležérně Patrik, "Když už na nás tady chlapec takhle pěkně spadl, co si s ním trochu pohrát?"

Odpovědí mu byl nesmělý úsměv. "Pánové, já…"

Za chvíli už před nimi schován za mašinou klečel, cítě rty chuť
jejich boxerek.

"Teď budeš mít zdravou stravu, mladej, samý bílkoviny!"

Marek dal Paťovi pusu.

"Paťas, opravdu to chceme? Vždyťs mě nedávno sám vytáh z podobné situace!"

"Mladej, necháme tě, ale prozradíš nám, jak ta věc funguje!" Odtáhl se Patrik.

"Buďte zdrávi, bratři!" Pozdravil je rozjařeně Volt, když si všimnul
modrých špendlíků na jejich svrškách, zatímco se zvedal ze země.

"Čus!" Odpověděl rozevlátě přiběhnuvší Strike.

"No nazdar". Dodali unisono Patrik s Markem s úšklebkem.

"Já jsem..." vykoktal.

"No jó, my víme, Honza Novák, génius fyziky! Ušklíbl se Marek.
A totálně nahej, jak ho velký třesk stvořil!"

Zbytek hochů se rozřehtal, zatímco si šokovaný Jan uvědomil, že výbuch spálil veškeré jeho oblečení. Viselo z něj pár cárů látky,
které toho stejně moc nezakryly.

Rošťácký, vytáhlý nerd s tmavou čupřinou,
nakřivo posazenými brýlemi a pár nesmělými pihami
se na ně rozpačitě usmíval.

"No jasně, Kvído!" Odpověděl dobrodružně vzrušený hlas.
"Perpetuum mobile - a já podepsán na patentovém úřadě jako jeho objevitel,
uveden na univerzitě v síni slávy, člověk, který změní základy fyziky..."

"No jó, taky máš jméno, co se bude přímo skvět za Newtonem nebo Einsteinem.
Považte - přichází velikán - Jan Novák!

"No, aspoň nějak si mně lidi budou pamatovat, když už mám tuctové jméno!"

"Jak se ta mašina vůbec zapíná?"

"To je jednoduchý, stačí zmáčknout tenhle kno…"
Následný výbuch odhodil Kvída stranou a Honzu mrsknul přímo na Patrika s Markem, kteří tak s křikem sletěli k zemi.

"Chce to doladit." Hořce se pousmál.

Vydali se pomalým, rozvážným krokem ke Staré čtvrti.
Marek s Patrikem ruku v ruce, Radek, Petr, Láďa a Tomáš v závěsu za nimi,
lážo plážo, ruce v kapsách, jen co noha nohu mine. Záda jim kryl Strike.

"Stará čtvrť - to sedí!" Ušklíbl se Patrik. Oprýskané, šedivé domy,
kousek před nimi jeden napůl zbořený, na ztrouchnivělé zdi odchlipující se plakát:
"Prostor pro Vaši reklamu!" Všudypřítomný písek jim křoupal pod nohama.

Na klopách měli všichni jasně modré špendlíky - v barvě blesku
- poznávací znamení Voltů. Mimikry.

"Opravdu myslíš, žes vynalez perpetuum mobile?"

Ozvalo se šeptem zpoza plakátu, když k němu došli.

Patrik nadskočil.

"No jo," odpověděl jim. "Má to své výhody, být bi. Aspoň mám větší výběr."

Zapálil si Startku. "Už moc nekouřím, radši něco jinýho…" uchechtl se.

"Ale když jsem po kocovině v kopru, rád si zapálím."

Kluci museli uznat, že Strike s cigárem v puse vypadal drsňácky, byť to nebylo moc eko ani zdravé.

Bylo na tom něco rajcovního. Týpek, co v sobě má i kus hetero frajerství,
a přitom je i na kluky. Ale líbat by se s ním teď nikdo z nich nechtěl.

"Tak co, kdy vyrážíme na průzkum poškádlit Volty?" nadhodil ležérně,
kouř vyfoukl stranou a pousmál se.

Později se hoši z teď už jediné party Fialových (jak si začali říkat, protože Červenomodří jim přišlo dlouhé) scházeli po večerech u Strika
a mnohdy se dožadovali podrobného popisu, jak přišel k tomu draku na stehně.

"K jednomu čínskýmu kámošovi, jmenoval se Feng-kuej, jsem chodíval na lekce kung-fu. Nejdřív jsme byli oba udělaní do jedný holky, a tak jsme se o ní tak trochu v žertu prali. No a vona byla ve znamení draka.

Tak jsme si ho oba vytetovali. Jeho rada.

Stejně nás nechtěla, když si všimla, že to víc jiskří mezi náma dvěma."

"Vida, takže ty seš přichlazenej?"