Supernatural

Vyškrábala se na břeh.
I po té krátké cestě ji bolely všechny svaly, písek ji dřel do kůže a slunce najednou pálilo mnohem víc, než byla zvyklá. Ležela, mžourala a oddechovala.
Možná to nebyl zas tak dobrý nápad.
Oblohu najednou zakryli dva stíny.
Její oči byly moc jednoduché na to, aby správně zaostřila, ale něco jí na nich připadalo povědomé.
“Opravdu to je ono?” řekl jeden z nich. Ten druhý vydal zvuk. Tiktaalik to ještě nevěděl, ale později se tomu bude říkat smích.
“Neškleb se, Casi,” řekl Gabriel: “a dej tomu pár generací. Budou tě od sebe muset odhánět klackem.”

Setkají se v galerii. Castiel sedí na lavičce: hlava skloněná, dlaně sepjaté.
Deanovi cukne koutek úst, když porovná Castiela s nedalekou sochou. Socha působí méně kamenně.
„Takže... to nevyšlo.“
„Ano,“ řekne prostě Castiel, „a má studnice nápadů zjevně vyschla.“
„Inter arma...,“ ozve se Dean téměř něžně.
„...silent musae,“ hlesne Castiel překvapeně.
Náhle uvidí Deana Winchestera jinak; Deana, který-
„Vždycky ty prasečinky nazvali tak vznešeně,“ zubí se Dean a palcem ukazuje na popisek obrazu.
Castiel pocítí záchvěv podivně lidských emocí, vyžadující, aby je Deanovi vyjádřil nějak... fyzicky. Jen se při nejlepší vůli nedokáže rozhodnout, jestli ho chce praštit, nebo něco jiného.

“Just five more minutes,” muttered Dean, still half asleep on Bobby’s couch.
“Yeah, sure,” said Bobby sarcastically. “And do you want me to cut the crust off your sandwich, too? This ain’t some fancy hotel, boy, get up.”
Dean reluctantly opened one eye. “Why?”
“We are out of food because you two eat like horses. I could use a hand with the case, and someone should help Sam with the research.”
“Can’t it wait until tomorrow?”
„No. But you can stop being an idjit and help us, what do you think ‘bout that?”
Dean rolled his eyes but smiled anyway.

„Dean,“ hesitated Cas. “Do you really wish for them to forget all about you?”
He received a firm nod in response. “I’m like a monster magnet and everyone around me keep getting hurt. Lisa and Ben... They deserve better.”
“And what about you?”
“Me? What about me?”
Cas tilted his head. “Don’t you deserve ‘better’ as well?”
“You know, man, this whole apple pie life thing... that ain’t for me,” he smiled but his eyes remained sad. “Can’t leave our Team Free Will for a white picket fence, can I?”
Cas’ expression softened. “We can always fence the bunker, Dean.”

"Guys, good, you’re here. So, get this, I fixed the laptop and I've got some new info on the werewolf case-"
"What did you fix again?" smirked Charlie. "Because there’s no such thing as a 'laptop' in my Moondoor."
"Really?" sighed Sam. "Charlie, Dean, this is serious."
Dean shrugged and didn't even try to hide his grin. "She's the queen, dude, I don't make the rules."
Something about running around with fake swords instead of fake FBI badges was so satisfying. And if he can occasionally mock his little brother with all this nerd stuff? That's certainly a nice bonus.

"Ne!" vykřikl Dean zoufale, ve tváři výraz absolutního zděšení. "To nemůže... to nesmí být pravda."
Soumrak všeho.
Absolutní entropie.
Konec...
Sam lehce zavrtěl hlavou. "Nehysterči. Pořád můžeme zkusit-"
"Ne!"
Dean se zvedl a začal rázovat sem a tam po pokoji, rukama si prohrabával vlasy, tvářil se zoufale.
Jeho pohled často ujížděl na stůl a pokaždé se musel zhluboka nadechnout, aby se uklidnil.
"Takže... tenhle je úplně poslední? Úplně úplně nejposlednější?!" ozval se po chvíli tiše.
Sam přikývl. "Aspoň teda z tohohle pekařství."
Dean se sklonil nad jablečným koláčem na stole. "Dostaneš půlku," oznámil Samovi. "Ať víš, co znamená ztracená dokonalost."

Všechny ty maličkosti...

Deanovy nohy na stole.
Jeho apetit, se kterým se mu povedlo sežrat půlku nákupu, hlavně věci jako zmrzlinu, brambůrky a podobně, aniž by někomu taky nechal.
To, jak při výjezdech balil holky a nestaral se, jestli má Sam odvoz nebo i kde přespat, jeho libido bylo přednější.
Vůbec už nemluvě o oblibě kanadských žertíků.
"Ty jseš vážně strašnej sobec, Deane."

Až potom Sam... On měl pocit, že zemřel, i když Dean i Bobby mu tvrdili něco jiného.

Všechny ty maličkosti...

"Kolik?!" ptal se Bobby, když zjistil pravdu.
"Rok," vydechl Dean. "Neříkej to Samovi, prosím!"

Všechny ty maličkosti...

Becky seděla v koupelně a po tvářích jí tekly slzy. Štěstí.
V rukou držela těhotenský test, na němž se skvěly, pro ni úplně magické, dva proužky.
"Budu mít tvoje dítě, Same," zkusila si, jak ta věta zní.
Pohladila si zatím ještě úplně ploché bříško.

O chvíli později byl Sam u ní. Uznal, že tohle je změna situace a přiznal, že Becky vždycky miloval, to jenom Dean ho od ní odváděl.
V objetí klesli na postel a-

A Becky se probudila.
První cesta ji vedla do koupelny. Ale magické proužky nikde.
Znovu jí začaly téct slzy, ale štěstí bylo nenávratně pryč.

Byla to taková roztomilá stařenka, jako z pohádky.
Duch jejího manžela tak roztomilý nebyl, ale Samovi s Deanem se podařilo zatnout mu tipec poměrně rychle.
"Ajaj," sepjala babička ruce, když viděla zdemolovaný obývák, "jak já chuděra tohle uklidím."
Na to se těžko dalo něco říct, kluci Winchesterovi se dali do práce.
"Ajaj," vzdychla babička, když byl obývák v pořádku. "Chlapci, už hrozně dlouho mi špatně odtéká záchod, nemohli byste..."
Mohli. A opravili to.
Dostali čerstvé koblihy a-
"Ajaj," zabelhala babička. "Potřebovala bych dojít nakoupit, ale vidíte..."
Došli jí nakoupit.
"Ajaj-"
"Ani náhodou!" přerušil to tentokrát Dean a víceméně odtud utekli.

Charlie se na těch pár dní úplně proměnila. Najednou ji bavilo šít! Už to přišlo bratrům Winchesterovým podezřelé, ale když se jim nakonec svěřila se svým plánem...
"Takže bude soutěž o nejlepší masku, kterou vyhrajeme," ujišťoval se Dean, když na sebe navlékal kostým.
"Ne masky," opravila ho zrzka. "Cosplay."
"Řekl jsem MASKY," zahučel Dean zpod batmaní masky hlasem tak hlubokým, že to byl skoro infrazvuk.
"Co řešíte?" ozval se Sam, který si popotahoval svůj supermanovský plášť.
Wonder Woman Charlie se rozhlédla. "Ještě Castiel, kde-"
Anděl vstoupil do místnosti.
"-kde máš cosplay?"
"Jsem John Constantine," prohlásil hrdě anděl. "Mám červenou kravatu!"

Dovnitř proudily davy mladých slečen, případně v doprovodu rodičů, kteří se tvářili spíš otráveně, než nadšeně.
Z haly bylo slyšet zvukovou zkoušku, a ty tóny samotné uváděly mnohá z děvčat do extatického stavu.
Sekuriťáci vypadali jako... no, jako sekuriťáci, rozhodně pro ně ječící dav náctiletých fanynek nepředstavoval něco nového.

Sam a Dean postávali kus stranou u Impaly.
"Musíme to nějak vymyslet," ozval se Sam, "jinak to bude horší masakr, než když měl koncert Lucifer."
"Další koncert zkázy," ušklíbl se Dean. "Ale nevím, jestli ten jouda sám o sobě nebude ještě horší než banshee, která se rozhodla to rozjet ve velkým."

Stál ve dveřích pokoje a pozoroval Deana Winchestera, ležícího na posteli jako bez života.
Všichni si v tomhle závodě vsázeli na smrt.
On ale věděl, že tady si smrt neškrtne.
Ne, mělo přijít něco mnohem temnějšího.
Díval se a musel se mírně usmívat.
Věděl i, že tohle po sobě zanechá větší spoušť, než kdyby Dean zemřel.
A naplňovalo ho to zlovolným potěšením.
Když si představil toho zoufalce Losa, jak se bude tvářit na to, co se stalo z jeho bratra...
"Otevři oči," řekl tiše.
A Dean poslechl.
Žádná zelená, žádná barva, jen vše pohlcující černá temnota.
Smrt zase jednou prohrála.

Tváří v tvář apokalypse.
Tváří v tvář svým vlastním démonům.
Když jeden z nich přece jenom padl, byl tu ten druhý, aby mu pomohl vstát a jít dál.

Chvíle, kdy se zdálo, že celý svět je proti nim.
Ztráty, bolestné až k nepřežití.
A návraty z míst, odkud by měl být návrat nemožný.

Patnáct let dlouhá cesta.
A i když teď končí, to podstatné zůstává.
Vůle bojovat. Nejen proti příšerám vnějšího světa, ale hlavně s běsy a děsy uvnitř sebe.
Jít dál.
Užívat si dobré chvíle, rodinu, ne nutně tu pokrevní, jablečný koláč, vítr ve vlasech, slunce.

Always Keep Fighting.

Už se to tu objevilo. Originální Croatoan virus ovšem stihl záhadně zmutovat, inkubační doba bez příznaků a nemožnosti najít virus v krvi trvala i týden.
Vrásky to dělalo především Samovi.
Protože Dean se teď nacházel v karanténě a jediné, co mohli dělat, bylo čekat.
Dean to aspoň navenek bral na lehkou váhu.
V prosklené karanténní místnosti se pohodlně zařídil, čas trávil čučením na filmy a-

Spěšné zakrytí se polštářem. Marný pokus shodit z obrazovky stránku, z níž vzdychaly vnadné Asiatky.
"Sakra! Vyfič, ty ušoplesku!"

-a Sam se rychle naučil, že přijít o hodinu dřív, než měli domluveno, není dobrý nápad.

Sam byl na jejich životní styl odjakživa trochu moc chytrý.
Bylo mu asi dvanáct, když vyrostl z bezproblémového "chci cukr a hranolky" období a začal se zajímat o to, co vlastně má na talíři.
Že by měl jíst aspoň tři porce zeleniny denně.
A občas taky ovoce.
Že ne všechno jídlo by mělo být fritované.
A že bílý chleba je jen o něco lepší než polystyren.

Dean se mu samozřejmě smál. Salát je přece jenom pro králíky a holky na dietě.
Sam se vztekal.
Bylo to ale snazší než přiznat, že i tak musí občas krást, aby vystačili s penězi.