Kladivo na čaroděje

„Takže plán,“ rozhlédne se Felix po týmu. „Walter oživí Ferdu. To vyvolá vlnu víry soustředěnou na něj. Bezprizorní božstvo vyrazí ji uzurpovat. Vletí do Ferdy a v tu chvíli: Bum! A je to svatý granát," dodá směrem ke Klaudii. „Jediné, co rozmetá je ten bůh. Zato na takové drobky, že budou neškodné. Walter pak Ferdu nechá jít a máme vyděláno. Prosté. Neprůstřelné.“

Leda v pohádce, napadne Klaudii cynicky. A ještě si vzpomene na otce, který ji s oblibou častoval úslovím „Ješte tu O Sněhurce." když měl pocit, že moc fantaziruje. Ale neřekne nic. Koneckonců, třeba to pro jednou opravdu vyjde.

Dům na kraji města vypadal prázdně, ale Elio věděl své. Uvnitř byl skrytý ten, koho hledal. Ten který ukradl jeho bohu moc. Ale Elio už ho přinutí ji vrátit. Teď hned!

„Ne!“ Hlas v jeho hlavě ho zmrazil v  půli kroku. „Ještě není správný čas! Zatím se drž dál. Kdyby tě teď objevili, mohlo by se všechno pokazit.“

Elio zaváhal. Byl tak blízko. Pak se ale poslušně otočil k odchodu. 

...

Klaudie se podezíravě zamračila na zabedněné okno. Na okamžik měla pocit... Ale ne, nikdo venku není. Je jen přetažená a trochu paranoidní. Kdo by se jí po dnešní noci divil. 

Klaudie se snaží nemyslet na mrtvolu v kufru. Moc jí to nejde.
"Proč ho vlastně chceš oživit?" nedá ji to nakonec. "A proč brněnská Porta?"
"Znají ho tam," odpoví Felix. "Roky tam jezdil. Budou vědět že umřel. A najednou nakráčí na pódium. Zázrak! Publikum šílí, bůh sílí, hupne na Ferdu a v tom..."
"Brzdi!" zaječí Klaudie. Zároveň se do něj opře telepaticky. Brzdy zakvílí a těsně před čumákem jim prosviští taxík.
Klaudii se ale před očima prohání jiný obraz.
”Chceš ho vyhodit do povětří? Uprostřed narvaného sálu? Kousek od nás?"
Felix jen mávne rukou. "Klid, mám to spočítaný," ujistí ji.

Elio kráčel ulicí a měl pocit, že se téměř vznáší. Znovu měl cíl. Poprvé se to možná nepovedlo, ale tentokrát nezklame. Přivede svého boha k životu. A pak se pomstí všem, kteří mu někdy zkřížili cestu.

Mobil v kapse mu zabzučel. Opět. Elio ho vytáhl a přelétl pohledem zprávy. Několik bylo od kolegů. Jestli se cítí dobře. Většina ale přišla od šéfa. Ten se o jeho pocity nestaral. Vesměs se nesly v duchu "Koukej naklusat zpátky, nebo máš padáka!"

Elio se ušklíbl, upustil mobil na zem a ještě na něj šlápl. A šéfa si v duchu připsal na seznam mrtvých.

Dostat se do márnice byla brnkačka. Celá ochrana patologie spočívala v jednom nudícím se strážném, který podřimoval v malé kukani. Klaudie se jen postarala, aby dřímot přešel do hlubokého spánku a Felix mu zabavil vstupní kartu a knihu se záznamy o mrtvých.

Teď listoval záznamy márnice, aby zjistil, kam jeho kamráda šoupli a Vincenc se nudil. Natolik, že se začal opravdu zajímat.

"Poslouchej, na co vlastně potřebuješ tu mrtvolu tahat na nějakej festival?" obrátil se na Felixe. "Nestačilo by ji třeba spálit? To by pak těžko vstávala z mrtvejch."

"Nestačilo," zavrtěl Felix hlavou. "Magie je svině. Musíme ho nejdřív oživit."

Elio seděl v kanceláři, bušil do klávesnice a nenáviděl celý svět. Býval docela šťastný. Měl přátele, cíl a tak vůbec. Co na tom, že tím cílem bylo přivést k životu prastaré božstvo. Byl dokonce připravený mu poskytnout vlastní tělo. Všechno krásně běželo - dotek  moci, polibek slunce... A pak tam vtrhli ti dva a rituál přerusili vprostřed. Výbuch uvolněné moci smetl všechny. On sám přežil jen čirou náhodou. Ale přišel o všechno a...

Najednou mu v hlavě zazněl neodbytný hlas.

„Stále máš polibek,“ šeptal. „A síla čeká!“

Elio se po dlouhé době usmál.

„Mám polibek,“ oznámil vyjeveným kolegům a opustil kancelář.

Závora zadního vjezdu se pomalu zdvihla a Felix projel do areálu nemocnice. Za závorou na chvíli přibrzdil, aby mohla na sedadlo spolujezdce vklouznout Klaudie.

„Že ti to trvalo,“ uvítal ji.

„Tak promiň,“ ohradila se Klaudie. „Chvíli zabralo, než jsem vrátného přiměla vůbec věnovat pozornost závoře.“

„Jo?“ podivil se Vincenc. „A čemu ji takhle uprostřed noci věnoval? To tam chrněl?“

„Ne,“ odsekla Klaudie. „On tam...,  to..., studoval anatomii,“ dokončila trochu kulhavě.

„Prakticky studoval?“ rýpl si Felix, kterému neušlo, jak se jí zaškubalan ruka v gestu, známém hlavně osamělým mládencům. Klaudie zavrčela a Felix se zašklebil. Dnešní telepatický dojezd jí opravdu nezáviděl.

„Je čas sehnat posledního člena.“ oznámí týmu Felix. „Bohužel je toho času v márnici.“

„To je práce pro Waltera," zachechtá se Vincenc. „Má s kradením mrtvol rozsáhlé zkušenosti.“

„Já je nekradu,“ ohradí se Walter dotčeně. „Jen si občas nějakou půjčím.“

„No, my si ho taky jen půjčíme,“ kývne Felix spokojeně. 

„Koho... Ty s sebou chceš táhnout toho mrtvého kamaráda!“ vyjekne Klaudie, když jí to dojde.

„Jinak by nám nesedělo jméno," pokrčí Felix klidně rameny. „Boží kvintet, toho sis nevšimla?“

Klaudie neodpoví, jen bezhlesně pohybuje ústy. Možná je počítá. Možná ale jen počítá do deseti, než se Felixe pokusí vlastnoručně uškrtit.

„Já věděl, že se vrátíš,“ zajásá Felix.

„Ale chci vědět proč to děláš. A pravdu!“

Felix zaváhá. 

„Laskavost kamarádovi,“ přizná nakonec. „Dneska umřel.“ 

Klaudie změkne. „To je mi líto,“ začne. Felix jen mávne rukou.

„Nemusí, plánoval to.“

„Por que?“ vyhrkne Walter překvapeně.

„Likvidovali jsme jeden kult a on schytal plnou dávku magie, co měla přivést k životu jejich boha,“ uvolil se Felix dodat pár detailů. „Usadila se v něm a žrala ho zevnitř. Buď mohl umřít nebo se změnit v to, co chtěl zničit. Takže umřel.“ 

„A ta laskavost?“ 

Felix se na Klaudii ušklíbne. 

„Postarat se, aby nevstal z mrtvých.“

Stačilo pár kroků od garáže než Klaudii napadlo, že účastí v soutěži Felix určitě maskuje nějaký mnohem šílenější plán. Dost šílený, aby si ho raději nechal pro sebe, dokud nebude příliš pozdě vycouvat. 

„Manipuluje s námi, jak s loutkami na divadle,“ zamračí se. „Jenže já ničí loutka nejsem. Ať si klidně podpálí půl Brna, ale beze mě.“

Náhle se zarazí, a před očima jí vyvstane vidina hořící metropole. Spolu s vědomím,  že Felix to klidně udělá, pokud ho někdo nebude držet zkrátka. S povzdechem se otočí zpátky.

„Ale je to moje volba,“ bručí si cestou zpátky. „A budu mít podmínky.“