Kladivo na čaroděje

Klaudie mávla kupónem na kávu. Před chvílí je dostala od pořadatele s omluvou, že zapomněl a rozhodla se je rovnou uvyužít. Všechny. Pravidlem jeden člověk jeden kupón se nehodlala nijak omezovat.

 Servírka, která rozumně usoudila, že jí to za hádku nestojí, jí donesla další irskou.

Klaudie by, pravda, dala přednost čisté whiskey, ale tu na kupóny nenalévali. A alkohol akutně potřebovala.

"Prý klídek, bude to brnkačka," zavrčela. "Ha! Brnkačka! Cítím se jak šílenec s mnohonásobným rozštěpem osobnosti. Ale koho to zajímá? Hlavně, že je Felix spokojený. Se mu na to taky můžu..."

Kopla do sebe kafe a mávla posledním kupónem.

A potom...

Nevypadala nijak zajímavě. Prostě ponožka. Neválet se na lince, asi by si jí Klaudie ani nevšimla. Ale tohle bylo moc.

"To vám nestačí, že sem chodíte jak domů?" vybuchla. "Nemůžete si alespoň ponožky svlíkat jinde, než v kuchyni?"

"Já ponožky nenosím," ohradil se Vincenc.

"Ce n'était pas moi. Já mám ponožky na nohou," přidal se Walter.

"Jaké ponožky?" nakoukl Felix do kuchyně zvědavě.

"Ty ji ne..."  Klaudie se zarazila. Přece tu byla, ne? Za tu chvilku, co ji spustila z očí, se nemohla vypařit.

"Nechceš kafe?" nadhodil Felix starostlivě, když viděl její výraz.

"S rumem," povzdechla si Klaudie.  

Muž vyzbrojený klipovými deskami se obrátil k dalším příchozím a vytřeštil oči.

"Tohle je co?" vyhrkl, zíraje na obří loďák mezi Vincencem a Walterem.

"Bomba," zazubil se Vincenc.

"Bombastická součást vystoupení," upřesnil rychle Felix.

"Nepřichází v úvahu," zasekl se pořadatel. "Nejsme varieré. A pak..."

"Promiňte, pane," přerušil ho ženský hlas. Obrátil se, aby jí řekl, ať počká a ztratil pojem o světě. Když se probral, byla chodba prázdná a on se nemohl zbavit dojmu, že mu něco uniká. Chvíli zíral do desek a pak se plácl do čela. Jasně, zapomněl dát těm posledním poukázku na kafe!  Nevadí, dostanou ji později.

Krystal fungoval. Asi. Nebo za to mohlo zbožňování, jímž je zahrnula Marie, donedávna kurátorka lokálního muzea, nyní jejich nová následovnice.

Každopádně Eliův bůh doslova kvetl. 

„Neměli jsme být zatím nenápadní?“ ohlédl se Elio nervózně. Za ním už se táhla celá suita žen. Bohužel vesměs ve věku Eliovy matky a starší. Eliovi připomínaly střídavě sbor načepýřených slepic a útočnou jednotku vyřazených armádních stíhaček.

"Bůh potřebuje následovníky,“ zaduněl hlas v jeho hlavě podrážděně. „Stanou se mými kněžkami! Založí mou první svatyni!"

Elia rouhavě napadlo, že spíš kurník, ale rychle tu myšlenku potlačil.

„Jistě, založí,“ uklidňoval svého hosta. „A neměly by už začít?“

Je to moje chyba. Měl jsem být rychlejší. Je mi to líto.

Věty, které Felix nikdy nevyslovil. Které stejně nemohly nic změnit. 

Dokud se zvládl nějak zaměstnat, dalo se to, ale teď mu v hlavě hučí jak rozzuřený včelí roj. A když zavře oči, přidá se obraz bledého obličeje muže, aktuálně uloženého v chladícím boxu. A tváří se tak vyčítavě, že se raději rozhodl bez spánku obejít. 

Jen kdyby ten blboun měl by alespoň nějaké kafe. No nic, asi si bude muset zajet do nějaké večerky. Alespoň odvede pozornost od úvah, jestli neměl říct alespoň to promiň, dokud ještě mohl.

"Prásk!"

Klaudie naskočila na posteli, kterou jí přenechal jejich hostitel. Kam šel spát on se raději neptala a sdílet ji se svými společníky rozhodně odmítla.

"Prásk!"

Fantazie Klaudii naservírovala předčasně oživlou mrtvolu, dobívající se z chlaďáku. Teď by přítomnost některého z mužů uvítlala.

Blbost, okřikla se v duchu. Jsi silná a samostatná žena. Poradíš si sama. Zaprvé je potřeba zjistit, co se děje. 

Opatrně se vydala na průzkum.

***

"Prásk!"

Felix práskl dalšími dvířky linky.

"Co blbneš?" podivila se Klaudie. "Snažíš se zbourat barák?"

"Došlo kafe," zavrčel Felix nerudně. 

Klaudie protočila oči. 

"No a?" zabručela. "Jsou tři ráno. Prostě jdi spát."

Felix má kamarády všude. A někteří toho občas hluboce litují. Vytáhlý blonďák v lelonkách na ně kupříkladu zíral skoro vyděšeně.

"Psal jsem, že se stavíme," upozornil ho Felix.

"Ale ne kdy. Mě se to teď to... nehodí. Dělám na velkým projektu. Jsem až po uši zahrabaný v domunmetaci..."

"Kvůli nám se vyhrabávat nemusíš," uklidnil ho Felix a rázně mladíka odsunul stranou. "Jen nás ubytuješ a můžeš zase pokračovat v četbě. Ale brej den vinšuju."

Poslední větu provázelo ženské zaječení. Felix vykoukl z místnosti, kam před chilkou vdusal a zašklebil se na mladíka.

"Ta tvoje dokumentace má moc pěknej přebal," ohodnotil. 

"To je ono?" Elio nedůvěřivě obrátil v dlani hrubý krystal, zavěšený na zašlém řetízku.

"Srdce boha," přisvědčila PhDr Marie Brošková, CSc, okouzlený pohled upřený na návštěvníka. "Prý shromažďuje volnou moc a předává ji nositeli. Samozřejmě to je jen legenda." 

Svádivě zamrkala a koketně si urovnala pramen vlasů. Kdyby byla schopna jasně uvažovat, uvědomila by si, že její okouzlení není přirozené, ale přesně toho schopna nebyla. Proto ani neprotestovala, když si Elio pověsil chráněný exponát muzea na krk a otočil se k odchodu. Zadržet se ho sice pokusila, ale z docela jiného důvodu.

"Vezměte mě s sebou," zaprosila, pohled naplněný zbožnováním.

"Černá je elegantní barva."

"Elegance je mi u prdele, ale jinak pro jednou s nekrošukem souhlasím. Černá je dobrá."

"Pro folk se ale daleko lépe hodí přírodní barvy. Třeba kombinace zelené, žluté a modré je..."

"Na poblití. Černá s červenou, to potřebujeme."

"Červená je příliš agresivní. Jsem pro zlatou. To je barva, která má úroveň. V nejhorším bílá."

"A dost!" přerušil slibně se rozvíjející debatu Felix. "Nebudeme ani přelakovávat auto, ani si pořizovat jednotná trička!"

"Ale reprezentace," zkusil to Walter.

"Není náš problém. Nejdeme dělat módní přehlídku, ale zabít boha," uťal ho Felix a v autě se rozhostilo uražené ticho.

"To je doba," vrčí nevrle Vincenc. "Kdybyste mě nechali, jednu bych jim plácnul a už jsme mohli jet."

Má na mysli policejní hlídku, která je zastavila při namátkové kontrole. Kamarád, který jim obstaral chladící dodávku, zapomněl zmínit, že ji koupil za pět prstů. Policisté si bohužel při kontrole dokladů všimli.

"No qui. A pak bychom měli v zádech rovnou interpol," odsekne Walter. 

"Felixi," dovolává se Vincenc vyšší autority. Marně.

"Walter má pravdu," přikloní se oslovený na stranu nekromanta. "V kradený dodávce, s ukradenou mrtvolou v kufru, žádnou zbytečnou pozornost nepotřebujeme. Klaudie to vyžehlí líp. Ani si nevzpomenou, že nás viděli."