DMD č. 12. pro 12. 4. 2020. Téma: Malí a (ne)škodní

Přijel plně vybaven - keramická miska s kytičkovaným okrajem (mají rády zdobnost!), blok plný kvalitních tlustých stránek (se slevou jen dva tolary!), ostře ořezaný paklík tužek č. 2, pero a lahvička kvalitní tuše.
Teď jen najít tu holku, co jej na ni místní hned kvapně odkázali...

"Takže vy hledáte... víly?"
Konečně to začala chápat!
"Ano, prý jsou zde zastoupeny ve zvýšeném výskytu a unikátním modrém zabarvení!" neudržel Hlavolín Voblacích svoje nadšení.
"Sice jsou plaché, ale jsem o jejich zvycích řádně zpraven! A také bych od Vás rád každé ráno koupil misku smetany," dodal rázně.

"Hlavně ho nezabijte!" broukla Tonička zdánlivě nikam.

„Slavným heslem Škodit lidem zahajuji naši schůzi,“ ozvalo se z křesla. „Teď se račte chlubit, jakou lotrovinu jste komu vyvedli. Začne třeba piškuntál Bimbo.“

„Mě se povedlo udělat Pepíkovi Hrouzů do úkolu z pravopisu kaňky, takže dostal pětku,“ pochlubil se jmenovaný. „Byl tak krásně smutný.“

„To nic není,“ začal se vytahovat Trmisko. „Já jsem v noci v pekařství na náměstí zakryl komín taškami. Pekárna byla plná kouře, nepeklo se a ráno nebyly rohlíky, housky ani chleba. Těch nadávek, co jsem slyšel od lidi, když si nemohli ráno koupit čerstvé pečivo, radost poslouchat.“

„Prostě jste báječní škodiči,“ pochválil je Nejvyšší Piškuntál.

Procházeli přímo pod námi. Jenomže, víte, museli byste tu strávit tolik času jako my, abyste se dokázali lesem pohybovat neslyšně.
Nemusel jsem se schovávat. Baldachýn korun nás kryl skoro dokonale. Jeffy, přitisknutý ke kmeni, nakrčil nos, na němž balancoval ohňový mravenec. Zvládl být natolik v klidu, že ho nekousl. Jsou jako my. Malí. Neškodní, dokud je nenaštvete.
"Věř mi," zasyčel jeden z těch pitomců dole. "Jsou to akorát děcka. Dostaneme je."
Páni, tohle by strýček Jova MILOVAL!
Opatrně jsem přesunul váhu a rozpažil. Jeffyho pusa se roztáhla do úsměvu. Podal mi vibrokopí.
Jsme malí. Neškodní.
Ale Planina mršin je NAŠE.

Kdo má doma králíka, tak ví, že jsou to malé chlupaťoučké koule plné všeho dobrého a bobků. Nemají v sobě kouska zlého. Vždyť by se jim to tam ani nevešlo!

Oni jsou moc hodní (a šikovní!) i když vám rozkoušou nohavice kalhot co máte přehozené přes židli moc nízko - připomínají vám ať si uklízíte.

Také myslí na vaši psychickou pohodu když vám pomáhají redekorovat domácnost tím, že vám rozkousají kraje záclony a tapety na zdi.

A dále myslí na vaše zdraví, když je máte u sebe a saháte po mobilu místo abyste se věnovali terapii dotykem, a rozkoušou vám nabíječku.

"Nezajímá mě, že jste to nové nařízení nečetl. Tahle... věc půjde až do konce směny do skladu."
Pan Thompson s nevolí sledoval, jak fialového Furbyho, kterého koupil pro dceru, odnášejí pryč z kanceláře.

***

Furbyho posadili na poličku. Nebyl tam sám. Modrý Furby řekl něco nesrozumitelného. Fialový mu nadšeně odpověděl.

***

"Tak co máte?" zeptal se agent 012.
"Jones má zase na oběd sardinky," odpověděl agent 038.
"A Bryant dělá neslušné návrhy svému asistentovi, i když má doma manželku," doplnil agent 020.
"Oba dva by se měli stydět," okomentoval to agent 012. "Ale příště se prosím vás zkuste soustředit na něco užitečnějšího."

"Jejda, žížala," konstatuje záhonek ryjící Zdirad.
"Nech ji tam, zkvalitňuje nám půdu. Takže tu s nimi žijeme v symbióze. A nejen s nimi. Občas nějakou tu žížalku uloví ptáček a ten nám tu libě zapěje," rozvíjí myšlenku Pankrác.
"Tedy je zde takový ekosystém," konstatuje Zdirad.
"Ano, ekosystém, to je to správné slovo," zvolá Pankrác, "každý organismus, malý či velký, v něm má své místečko."
"Hlavně nyní koronavirus," reaguje ironicky Jenovéfa.
"Ano, to je příklad toho, že v ekosystému má každý své nepřátele. A že malí nemusí být neškodní. Člověku už bylo nutno připomenout, že není žádným pánem tvorstva," filozofuje Pankrác.

Kebuláčci žili pod kameny a vycházeli ven, když byli zvědaví, co se okolo děje. Byli malí a skoro průhlední, ale záleželo, kdo se na ně díval. Dospělí si jich skoro nevšimli a děti si s nimi často povídaly.
Uměli ledacos najít, když jste se k nim chovali mile, třeba ztracené klíče, brýle, peněženku nebo ten otřesný porcelánový set od pratety, který se jako by do země propadl, zrovna když měla přijet na návštěvu.
Ale taky uměli věci šikovně schovávat. Když jste ty klíče, brýle, peněženku nebo porcelán nemohli najít, mohli jste si být jistí, že jste kebuláčky něčím dozajista naštvali.

"Před několika dny tě sebrali na ulici. Plížil jsi se úplně nahý do domu nějakého bohatého měšťana. Protože jsi ale nebyl tak úplně sám sebou, strčili tě sem a zřejmě čekají, až se probereš. První den jsi tady běhal kolem dokola a křičel, že ti broučci byli malí a neškodní. Ačkoliv ti zřejmě sežrali celé oblečení, tak neškodní asi nebyli. Druhý den jsi skákal žabáky od jednoho kraje cely k druhému a vyřvával, že musíš první tam, poslední ven. Dnes od rána blouzníš ptákoviny o bombách. Docela jsme se nasmáli."
Šumař na něho zíral a přemýšlel, co se sakra stalo.

Zaklínač se rychle sehnul a sebral zbytky „jablka".

Za chvíli seděli v šenku, Marigold stále trochu v šoku, Elzee tiše v koutku, Geralt prohlížeje svůj nález.

„Proč, co, jaktože?" vypadlo najednou z Marigolda.
„Nevím, zkoumám to."
„Ne, to nemyslím, myslím, co dělala ona," kývl hlavou Marigold směrem k dívce.
„Je tady značka, podívej, Marigolde, vidíš to propletené MW?"
„Poslouchej, Geralte, já se ptám, co to mělo být, tam u vody?"
„Zdá se to být malé a neškodné, ale opak je pravdou. Malé to je, ale škodit to může moc. Naštěstí nám tady někdo nechal svůj podpis. Pýcha předchází pád, Marigolde."

"What shall we do with the drunken sailor…"

Pokračovali všichni naši bardi rozjařeně dál, toužebně očekávajíce
světlo východu, který se ne a ne otevřít,
a ve své skvělé náladě si ani nevšimli, že je pekelník zase tu.

"Hm, tak to efekt nemá..." povzdechla si Eowyn a schovala hlavu do dlaní."

"No, to nemá, haha! Jste tady takoví malí a neškodní!"

Rozsvítily se žhavé uhlíky přímo za jejími zády.

"Možná spíš malá škodná!" Rozohnila se a mávla za sebe,
zkoušejíc na něho seslat kouzlo.
Pár jiskřiček zeleně zasvítilo a zase zhaslo.

Válčila přece nedávno s trpaslíky...

"Ragule?" napadlo ji. "Na slovíčko..."